Text: Iz 9,1.5-6 Kazatel: František Plecháček
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo… Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Milé sestry, milí bratři, milé děti, pokud se v Bibli mluví o někom, kdo chodí ve tmě, tak je to s ním ve velkém nepořádku – bez ohledu na to, jestli si to dotyčný uvědomuje nebo ne. A tady prorok Izajáš nepíše o jednotlivci, ale o lidech, kteří chodí v temnotách a sídlí v zemi šeré smrti.
Ti lidé trpí, jejich životu schází něco naprosto základního – světlo. Trápí se, ale nenacházejí ze své těžké situace východisko. Podobně jako pojídači jablek v dnešní hře. Nevidí na cestu a neví, kam vlastně jdou. Nevidí před sebou žádnou budoucnost. Protože zapomněli na svého Boha a už dlouho žijí tak, jako by žádného Boha nebylo. Když tak živoří v temnotě, už si vůbec neuvědomují, že v té tmě nejsou sami, že na ně někdo myslí a připravuje pomoc, že Hospodin na ně nezapomněl. To on jim rozsvítí světlo ve tmě.
Jak se to ale stane? Odkud se vezme světlo? „Narodí se nám dítě, bude nám dán syn,“ říká prorok. Moment, tady se ale něco změnilo! „Nám se narodí dítě, bude nám dán syn… Nám? Předtím se přece mluvilo o „nějakých lidech“, byla řeč „o těch druhých.“ Ale teď jako by se prorok sám započítával mezi ty, kteří také potřebují světlo. A zároveň jako by mluvil i o nás a zval nás k radosti ze světla, které Hospodin rozsvítí.
Potřebujeme také světlo? Potřebujeme vysvobození? Je pravda, že lid, kterému bylo proroctví určeno nejdříve, Izrael, na tom byl tenkrát v mnoha ohledech hůře než my dnes. Byl národem poražených a zajatců.
Ovšem tma, o které tady prorok mluví, je temnotou lidského hříchu. A hřích se týká každého člověka, bez ohledu na to, jestli si někdo jeho skutečnost připouští, a nebo tvrdí, že nic takového neexistuje. V dnešním vánočním divadle byla tahle skutečnost vtipně vyjádřena nekonečným konzumováním jablek, kterých pořád neubývá. Něco, co jsme my lidé spustili, ale neumíme to zastavit. Právě hřích, v němž jsme všichni nějak namočeni, je příčinou toho, že neustále zapomínáme na Pána Boha a pyšně se stavíme na jeho místo. Hřích je tím, co staví i dnes člověka proti člověku a působí svár a rozdělení, spoustu trápení. Pojídání odporně kyselých jablek, které by nemělo konce, kdyby…
Kdyby se nenarodilo dítě! Ale ono se narodilo. V judském Betlémě. My křesťané věříme, že tím zaslíbeným dítětem-vysvoboditelem je Ježíš. Proto slavíme jeho narození, čteme si o něm v Bibli, dokonce zkoušíme ten biblický příběh ztvárnit divadlem…
Podívejme se teď, co o tom dítěti prorok říká: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ To jsou krásné, pozoruhodné tituly, svědčící o tom, že betlémské dítě je opravdu výjimečné, neobyčejné. „Divuplný rádce.“ Rádce znáte asi nejspíš z pohádek. Někdy jsou moudří a dovedou říci pravé slovo v pravý čas, jindy jsou to tak trochu intrikáři, podvodníci a šizuňkové, obratní manipulátoři. Ale toho Rádce, o němž tady mluví prorok, opravdu stojí za to poslechnout, dát si od něho poradit. „Božský bohatýr.“ Bohatýr je bojovník, hrdina. Ale mluvit o Ježíšovi jako o „bojovníkovi“, když víme, že nebyl voják a nevyjížděl do bitev…? Přesto dovedl bojovat. Slovem. Uměl se nahlas zastat lidí, kterých se nikdo jiný nezastal. A nakonec podstoupil velice tvrdý zápas – s vlastním strachem a úzkostí – když už věděl, že proto, aby nás všechny vysvobodil z moci hříchu, bude muset projít utrpením, bolestí i velkou samotou. A Ježíš v tom zápase neuhnul. Takže ano, Božský bohatýr.
Jméno Otec věčnosti nám připomíná, že Ježíš je zcela na Boží straně. Je Pánem i nad časem, dějinami a lidskými osudy. A jeho láska a věrnost přitom nepodléhá změnám. Jeho vztah k nám se nemění, pořád nás má stejně rád. V každém okamžiku mu můžeme důvěřovat a obracet se na něj, hledat u něho pomoc.
„Vládce pokoje.“ Pokoje, který se rozšíří. Ale jak to? – můžete namítnout. Co všechny ty války a nepokoje naší současnosti? A přece se narozením Ježíšovým opravdu něco zásadního změnilo. Protože Pán Bůh v Ježíši Kristu vyhlásil své odpuštění, pokoj a smíření. I když jsme ho svými hříchy mnohokrát zarmoutili, on všem lidem nabízí možnost začít znovu. Z Boží strany už napořád platí pokoj! Pokoj pro každého, kdo uvěří v Ježíše a přijme nesmírně vzácnou Boží nabídku.
Začíná to u každého z nás. Bůh nenastoluje svůj pokoj ve světě tak, že jednorázovým zásahem zničí všechny rakety a tanky a kulomety, všechny sklady zbraní a vyřídí si to taky jednou provždy se všemi, kteří ty zbraně vlastní a používají. Začíná tak, že každého z nás zve: „Důvěřuj tomuhle betlémskému dítěti. Poslouchej ho a následuj. Ježíš tě osvobodí od následků hříchu. Ukáže ti, že láska, milosrdenství a odpuštění mají ve skutečnosti daleko větší moc než všechny zbraně světa. Jsou to Boží zbraně, kterými Pán Bůh zápasí o každého z nás. Ježíš ti daruje svůj pokoj a sílu, abys i ty mohl jeho pokoj šířit dál.“
Pane Ježíši Kriste, ty jsi Vládce a Dárce pokoje. Prosíme, pomáhej nám, ať jako tví učedníci a učednice dovedeme o pokoji nejenom mluvit, ale také v něm žít a šířit ho dál. Amen.
