Text: L 20,17b-18 Kazatel: Štěpán Brodský
`Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?´ Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“
Neznám člověka, kterému by se v životě nikdy nezdál žádný sen. Sníme všichni. Sen – to je taková zvláštní řeč v životě člověka. Přesně nevíme, kdo v této řeči promlouvá, jestli my sami, nebo něco skrytého v nás, nebo někdo třetí promlouvá do našeho života zvenčí? Jisté ale je, že každý náš sen je jakýmsi komentářem, úvodem či doslovem k tomu, co prožíváme, na co se chystáme a co máme za sebou. Ať je sen sebevíce bláznivý, vždy nějak souvisí s tím, co nám uvízlo v hlavě (ať jsme si toho vědomi či ne), možná nám to jen tak blesklo hlavou a nevěnovali jsme tomu pozornost, možná jsme to zahlédli jen tak letmo koutkem oka, či koutkem srdce. A teď se to otevřelo ve snu. Většinou se takto otevírají věci, kterých se bojíme, před kterými nemáme zcela čisté svědomí, které nás tíží a vyvolávají strach. To bychom si měli přiznat.
Kniha Daniel vypráví, že jednou se zdál sen babylonskému králi Nabukadnesarovi. A hned na začátku se říká, že ten sen krále rozrušil. Byla to asi nějaká ošklivá zlá noční můra a tak se nedivme, že chtěl král vědět, co ten jeho sen znamená. (Ostatně tehdy byla taková doba, která snům dávala zvláštní váhu… a někteří lidé tu dobu mají pořád…) Král tedy toužil po výkladu svého snu a tak si dal zavolat věštce a vykladače.
Pokud mluvíme o snech v bibli, měli bychom si všimnout, že dost často bývají zvláštní řečí Boží, Božím proslovem do života člověka (vzpomeňte třeba na Jákoba, nebo Josefa…) Zdá-li se někomu v bibli sen, je to důležité sdělení, pravděpodobně od Boha samého.
Dosud logický (tedy srozumitelný) sled příběhu o snu krále Nabukadnesara náhle přerušuje cosi zvláštního: Král chce vědět, co jeho sen znamená a přitom odmítá sdělit obsah snu. Chtějte po někom, aby vám zodpověděl otázku, kterou mu ale nepoložíte… co je tohle za podivuhodnost? Ten král se chová jako despota, myslí si: já jsem král, co řeknu, musí ostatní splnit. Vymýšlí si úkoly jako záminky, pro ospravedlnění vlastních (snad nekalých) skutků. Svůj sen zneužívá k likvidaci elit své země. Kolik takových v lidských dějinách bylo…
Ten příběh k nám může promluvit ještě na jiné rovině. Nevnímejme ho jenom jako vyprávění o dávné době, o jednom králi a jednom člověku, kterého provázel Bůh (Danieli). Pokusme se ten příběh uchopit jako podobenství o lidském životě, (o lidské duši – chcete-li). Král Nebúkadnesar je jako naše lidské vědomí, které je stíháno vším, co si v sobě neseme. Tu a tam se něco vynoří a my pak z toho máme třeba dobrou náladu nebo noční můry. Tu a tam v nás lidech vyvstanou zrůdné myšlenky a to pak vyvražďujeme národy ve vyšším zájmu nebo děláme podlosti sousedům, nebo alespoň sníme o tom, jak si ten druhý zlomí nohu, nebo spadne okap na jejich kozu. Temná část lidské duše nás často láká k nenávisti a násilí jenom proto, aby od sebe odvedla pozornost. A my jí podlehneme.
Podstata lidské duše nebývá vždy tak temná, jak se jeví. Ve jménu poznání toho, co s námi hýbe, jsme my lidé někdy schopni dělat věci, o kterých se nám ani nesnilo… Nebo snilo a zapomněli jsme to? A to prosím platí nejen ve zlém, jak je to popisováno v knize Daniel, ale také v dobrém.
V říši krále Nebúkadnesara se nakonec najde člověk, který králi pomůže. Je to Daniel – o tom je přece ta kniha. A jeho jméno znamená můj soudce je Bůh. Za Nebúkadnesarem tak přichází Bůh sám, aby nad ním vyřkl ortel, sdělil mu soudy spravedlnosti (jak to často nazývá bible). Bůh zná Nabúkadnesarův sen, protože před Bohem nezůstává nic utajeno, ani nejtemnější část lidského nitra. Vystavovat své tázání, své tajemné otázky vstříc Bohu je tak dobré, protože on je znalý věci, on o nás ví. To poznává i král. Daniel plní královo přání a říká i vykládá mu jeho sen. A tu, když se veškeré tajemství kolem snu odhaluje, zjišťujeme, že ten sen nebyl žádná noční můra, ale naopak veliký dar, dar otevření, odhalení budoucnosti. Králi Nabúkadnesarovi bylo dáno poznat vývoj budoucího času. To mu otevřel Bůh, skrze svého posla Daniele.
Tak do našeho lidského života vstupuje Bůh, aby nám něco řekl k našim dnům. K těm, které máme za sebou a jsou naplněny vším možným, čeho jsme byli schopni a k čemu jsme byli ochotni. I k těm dnům, které nás čekají a mohou přinést mnoho naděje a radosti nejen pro nás, ale i pro ty kolem. Mohou přinést ovšem i rozrušení, jak se to stalo v případě našeho krále.
Danielovo vyprávění, které si dnes připomínáme, se tak stává klíčem k pochopení běhu dějin a života vůbec. Nabúkadnesarův sen je příkladem vnímání světa a jeho směřování. My lidé se snažíme ve svých dnech vybudovat nějaký řád, spravovat to naše společenství, odvolávat se na veliké dějiny a mít vize do dalších dnů i let. Někdy se odvoláváme na zlatý dávnověk a každou novotu považujeme jen za zhoršení, jindy zase (ve jménu kdoví čeho) tvoříme úplně novou společnost. Ale Danielovo vyprávění nám chce otevřít oči a vzkázat do našeho života, že se nemáme podřizovat absolutním nárokům žádného společenského řádu. Je tu totiž někdo, kdo také formuje budoucnost světa a ten připravuje dobu novou a lepší. I k nám může vstoupit odhalení o této době a s ním zjištění čemu je dobré důvěřovat.
Krásný je blýskavý a drahocenný zlatý povrh, ale je třeba se ptát, co je uvnitř, co je základem. Co je tím jádrem, na kterém všechno stojí a se kterým všechno i padá, pokud není pevné. Co je kamenem úhelným. Co v budoucnosti obstojí a nerozpadne se v prach?
Boží slovo do tohoto světa není žádný sen, žádné snění, ale odkaz na kámen úhelný, který je vzat ze skály nového, pevného a trvalého království. O tom nám přišel říct Kristus. V jeho slovu se otevírá řeč Boží spravedlnosti, v jeho slovu k nám přichází království, které stojí na věrnosti. Pro život stačí věrně naslouchat, to chce říci Daniel, naslouchat slovům o naději a lásce, a zhmotňovat je svých dnech. Tak se otevírají cesty spravedlnosti před člověkem. Cesty, které skutečně někam vedou a nekončí v prachu, zklamání a zkáze. Cesty, které nás uvedou do království (tedy do společenství), které má pevný základ a tudíž i naději.
