Text: Žalm 121 | Kazatel: Daniel Ženatý
Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Kdysi poslechl Abraham hlas, který jej vytrhl z koloběhu života. Vyjdi Abrahame ze země své, vyjdi do do země, kterou ti ukážu.
A Abraham šel. Nevěděl, kudy cesta povede, ani co ho na ní čeká. Ale začal věřit, že jeho život není žádný kolotoč, žádné motání se pořád dokola, ale že to je cesta. Cesta s Bohem a cesta k Bohu. A on se na tu cestu vydal.
A po něm další, i my dnes, po té cestě jdeme.
Slova 121 Žalmu možná zněla ve chvíli, kdy poutník který každý rok podnikal cestu do chrámu Jeruzaléma, odcházel po bohoslužbách domů. Právě se možná chystal opustit chrám. Vydává se na cestu, dívá se starostlivě na hory kolem Jeruzaléma a ví, že jej čeká nebezpečná cesta. Však i muž Ježíšova podobenství sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a upadl do rukou lupičů. Poutník se chystá na cestu domů z chrámu – jak to zvládne? Co jej čeká na cestě? Je posílen tím, že byl na bohoslužbách. Boží slovo, věřící kolem něj. Teď to dobré opouští a vydává se vstříc neznámému.
Kdysi Abraham, poutníci do Jeruzaléma a z Jeruzaléma, my dnes. Sílíme se Božím slovem a pak vyrážíme do života. Podáváme si ruku po bohoslužbách – a co nás čeká? Tady v polabí to sice nejsou kol kolem žádné hory, ale možná je to hora trápení. Hora samoty, hora problémů které jsem si nadrobil a teď se přede mnou vrší. Kdo nám pomůže?
Jaký byl ten muž, kterého si představujeme, že se z chrámu vydává na cestu a hledá pomoc?
Možná to byl upřímně věřící člověk. Měl ve věcech jasno, miloval Boha. A teď jej čeká cesta domů.
Pozdvihuji oči k horám – co mě asi čeká? Bude to riskantní přes ty hory přejít? Kdo se tam skrývá? Odkud mi přijde pomoc?
A snad kněz, pastýř, někdo druhý odpovídá – bratře, pomoc přichází od Hospodina! Stvořitele nebe i země, neboj se!
Anebo to byl člověk ve víře rozkolísaný. Hledající. Do mysli a do jeho víry se mu cpou pohanské představy. Někdy je mu to to jasné, že jeho Bohem je Hospodin. Jindy to tak jasné není. Pohanství je silné, jejich bohové přece jen mocní, Pán Bůh – no dobrá. Ale co když přeci jen…?
A stojí při odchodu z jeruzalémského chrámu, také kouká po horách kolem Jeruzaléma a říká si, tak z kterého kopce mně přijde pomoc? Na které hoře je nejlepší božstvo? Tam jsou ta pohanská návrší, posvátné stromy, přijde mi odtud pomoc?
A i v tuto chvíli kněz nebo někdo kdo má důvěru odpovídá – Ale má pomoc je od Hospodina! Stvořitele nebe i země! Ne od pohanského bůžka! Nečekej pomoc z nějakého kopce, od nějakého totemu, od nějaké kartářky, nebo horoskopu. To je nic. Čekej pomoc od Boha. To je víra – pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Pomoc mi přichází od Hospodina – v hebrejštině tam stojí doslova pomoc mi přichází od toho, že jsem s Hospodinem Hospodin není na vrcholcích hor. Hospodin je s člověkem a člověk je s Hospodinem. Jsou spolu. Bůh pomáhá v konkrétních situacích normálního života. Je s těmi kdo jsou na cestě, zaprášení a unavení, bude i s tebou poutníku.
A tak i ten kdo je ve víře pevný, stejně jako ten kdo je i ve víře tápající. Oba jsou odkázání na Boha, který tvoří svět, patří mu vše, a je těmi, kdo na něj spoléhají, když se vydávají na cestu. Pomoc jim přichází od toho, že jsou s Hospodinem. Bohem, který si všímá reálného života, ví o poutníkovi, o obyčejné či neobyčejné vdově u chrámové pokladnice, ví o nemocných a vyřazených na kraj společnosti.
A zaslíbení na cestu tomu, kdo hledá pomoc, se vrší v dalších a dalších obrazech. Jsou to obrazy víry, nejsou to paragrafy učebnice. Poutníkovi na cestu někdo druhý, kdo věří, dává zaslíbení:
Pětkrát je v žalmu slovo „střežit“. Strážní v Izraeli byli na hradbách a varovali před nebezpečím. Střežili prostor pro život, aby se život mohl rozvíjet. Kain se ptá – jsem strážcem svého bratra? Ano, jsi. Tvoř svému bratru prostor pro život.
Tak jako Hospodin střeží náš prostor pro život.
Nedopustí aby uklouzla tvá noha, nedříme, je tvůj ochránce, je tvým stínem po pravici.
Pálící slunce tě nespálí. A měsíc tě nebude ohrožovat. Asi skrytá narážku na Babylon, kde měsíc měl velkou moc, působil zlé věci, třeba horečku a malomocenství.
Střeží tě, když vycházet i vcházet budeš. Poutník se z chrámu vydává na cestu. Vychází. A bojí se. A kněz či někdo jiný dává zaslíbení. Když vycházíš, teď po bohoslužbách do frmolu světa, na cestu domů, zase se, s pomocí Boží vrátíš. Zase vejdeš. Vyjdeš ven i vejdeš zpět.
Jen kousíček je k velikonocům, k Ježíšově cestě na kříž, která končí bezvýchodně, a pak nečekaným návratem k Bohu a do Božích rukou. Vzkříšením.
A jen kousíček je to k našemu životu, když jsme na svět z těla matky vyšli, jsme tady a s Boží pomocí se k Bohu zase vrátíme. Pro zásluhy toho, kdo už tu cestu prošel. Vyšel i vešel. A Bůh ho střežil. Věříme, že i nás tak střeží. Ať žijeme, ať umíráme.
**
Máme dnes v našem sboru výroční sborové shromáždění. S námi všemi se děje to, co s poutníkem. Vycházíme odtud posíleni do zápasů, které nás čekají. Jsme na cestě. A žijeme s vírou, že Bůh je s námi. Že mu za to stojíme, aby stále vedle nás. A možná vyznáme, že stále vedle nás i v uplynulém čase, že nás chránil, že jsme málem sklouzli a on nás podržel. Nebo že jsme úplně sklouzli a nabili si ústa, a on nás zvedl.
A něco se děje. Nestávají se z nás hrdinové bez chyb. Taky se bojíme, co nás čeká. Jsme spolu jako ti, jejichž víra je pevná, a věří, že pomoc přichází od Boha, a ne někde z kopců a nebo z hvězd.
Jsme spolu ti, kdo hledají, jejich zrak těká i k horám a tomu, co má nějakou sílu ale není to Bůh stvořitel.
Bez Boha bychom tu jako církev a jako sbor nebyli. Jeho moc nás drží při sobě. A když už nás jeho moc k sobě přistrčila, tak spolu žijme. Potřebujeme se, potřebujeme jeden druhého. Aby Boží slovo znělo, aby se evangelium stávalo s mocí ke spasení každému věřícímu.
Amen
Pane Ježíši Kriste,
jdeme za tebou, někdy to jde bez starostí, jindy se jen klepeme úzkostí, co nás čeká. Dej ať poznáváme, odkud přichází pomoc. A poznáváme, jak nás střežíš. Drž nás při sobě svou silou, buď nám přítomen. Pak na tom budeme dobře. Amen
