Text: L 5,1-11 Kazatel: František Plecháček
Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Jsme u Genezaretského jezera. Je ráno. Rybář Šimon Petr a jeho druhové se vracejí z nočního rybolovu. Jsou unavení a zklamaní, protože vůbec nic neulovili.
K dětem: Taky už jste určitě někdy zažili zklamání – třeba když jste ještě potřebovali nutně něco nakoupit, a obchod byl už zavřený. Nebo jste pomáhali rodičům vařit jídlo, nějakou dobrotu, a pak jste ji nechali příliš dlouho v troubě a ona se připálila…
Jenže pro ty rybáře neúspěch v lovu znamenal, že budou mít hlad – oni i jejich rodiny. Ale nebyl čas na nějaké stížnosti. Bylo třeba připravit sítě na další lov. Rybáři přirazili s loďkami ke břehu a pustili se do práce.
Ale co to? Na břehu se něco děje!
(mládež na pár vteřin způsobí hluk velikého zástupu)
Na břehu se tlačí veliký zástup. A pak se utiší – a všichni poslouchají jediného muže.
Poslouchají Ježíše. A protože je těch lidí opravdu hodně, tak ti vzadu špatně slyší a tlačí se dopředu, aby Ježíše lépe viděli a slyšeli. Jenže přitom hrozí, že Ježíše shodí do vody. A tak Ježíš poprosil Petra aby ho vzal na lodičku a poodjel kousek od břehu. Dál Ježíš učil zástup z Petrovy lodičky. Loď se změnila na kazatelnu. Je třeba dodat, že Šimon Petr Ježíše už trochu znal. Před nějakým časem Ježíš uzdravil Petrovu tchyni, když onemocněla horečkou.
Když Ježíš skončil svou řeč, obrátil se k Petrovi. Na první pohled bylo jasné, že se rybářům moc nedařilo. Po rybách nikde ani stopy. A tak Ježíš Petrovi řekl: Zajeď s lodí na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“
Petr byl překvapený. Už byl nějaký čas rybářem – a Ježíšova rada odporovala všem jeho zkušenostem. Prostě nevypadala jako dobrý nápad. Ale Petr si zároveň Ježíše vážil. Jak jsem zmínil dříve, Petr už měl možnost se přesvědčit, že Ježíš není jen tak obyčejný kazatel a nemluví do větru, na jeho slovo se dá spolehnout. Petr tohle věděl, a tak se rozhodl, že Ježíše poslechne. I když byl unavený a asi si nebyl moc jistý úspěchem, řekl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“
Petr prostě Ježíšovi uvěřil. A dal se do práce. Spustili sítě. A ty se brzy naplnily rybami tak moc, až se trhaly. Museli přivolat své kamarády na druhé lodi, aby jim s úlovkem pomohli. Naplnili rybami obě lodi tak, že se skoro potápěly.
Rybáři žasli. A Petrovi došlo, že Ježíš je opravdu víc než pouhý učitel, víc než jen moudrý a zkušený muž, který umí dávat dobré rady. Náhle si uvědomil, že v Ježíšovi s ním jedná sám Bůh. A padl na něho strach. Protože si taky uvědomil, že na Pána Boha moc nemyslel a nic zvláštního od něj nečekal. A najednou mu byl Bůh tak blízko!
Jediné, co ze sebe Petr dokázal vypravit, bylo: „Pane, raději ode mě odejdi. Vždyť já jsem hříšník. Vůbec si nezasloužím, abys tu se mnou byl a takhle mi pomáhal.“
Co na to Ježíš? On věděl, že Petr dostal strach. Proto Petrovi řekl: „Neboj se.“ Tohle Ježíšovo „neboj se“ znamená: Člověče, Pán Bůh tě má rád. Záleží mu na tobě. I když máš daleko k dokonalosti, milý Petře, i když by ti bylo co vyčítat, Bůh ti nic nevyčítá. On ti odpouští a chce si tě povolat do služby! Od této chvíle nebudeš lovit ryby, ale lidi.“ „Lovit lidi“ – to je zvláštní slovo. Ještě se k němu za chvilku vrátíme.
Jak na to Petr a jeho kamarádi Jakub a Jan Zebedeovi odpověděli? Přirazili s loďmi ke břehu, všechno tam nechali a šli za Ježíšem. Stali se jeho učedníky. Poznali, že Ježíš je důležitější než všechny věci, které máme rádi a na kterých si tolik zakládáme. Důležitější než všechny naše televize a přehrávače a chytré mobily a všechny naše hračky. Pochopili, že je dobré Ježíše následovat.
Proč? Protože zná skvělé triky, jak nalovit spoustu ryb? Protože když půjdeme s ním, tak už se třeba nebudeme muset namáhat, nebudeme muset pracovat? To ne. I křesťan se má učit a pracovat. Ale rybáři se přesvědčili, že na Ježíšovo slovo je možné se spolehnout. Poznali, že můžou Ježíšovi důvěřovat a svěřit mu svůj život. Pochopili, že Ježíš chce pro lidi to nejlepší – a také pro nás to nejlepší dělá. Proto je důležité být s ním; nejen na chvíli, občas, ale po celý život. A k tomuhle poznání a důvěře chce Pán Bůh povzbuzovat také nás.
Stojí za to dát na Ježíšovo slovo. A to právě v situacích, kdy se nám třeba do něčeho vůbec nechce. Například když je nám zatěžko zapomenout na křivdu, kterou nám někdo způsobil, a odpustit. Nebo když někdo, třeba rodiče, kamarád či někdo jiný potřebuje naši pomoc – a nám se zrovna vůbec nechce nic dělat.
Ježíš nás učí odpouštět a pomáhat, myslet na druhé. A když ho poslechneme, prospěje to nejenom těm druhým, ale taky nám samotným. Život, ve kterém je dost místa také pro druhé lidi, přináší daleko víc radosti a potěšení, než když si člověk snaží všechno užít jen sám pro sebe a kašle na ostatní.
V každém, třeba jen maličkém skutku lásky, v každé drobnosti, kterou uděláme z lásky pro druhého člověka, nakoukne do našeho světa Boží království. To království lásky, o kterém mluvil a které učil vyhlížet Ježíš. Svými slovy i činy také ukazoval, jak to v Božím království chodí. Máme vědět, že tohle Království je na cestě k nám. Právě pro Boží království, v němž vládne dobro, láska, radost a pokoj, mají být lidé loveni, tedy získáváni. Již dnes je do něho smíme zvát.
Ježíši Kriste, náš Pane, děkujeme ti, že můžeme žít z tvého slova: „Nebojte se. Mám vás rád a záleží mi na vás.“ Děkujeme za ujištění, že ve tvém Království je dost místa pro všechny lidi. Prosíme, pomáhej nám tuhle radostnou zprávu předávat dál. Amen.
