Text: L 17,11-19 | Kazatel: Daniel Ženatý
Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
Ježíš jde krajinou
Galilea, Samařsko – venkov. Nestraní se nikoho. Nevybírá si lidi podle toho, zda věří v Boha nebo nevěří, chodí do kostela nebo nechodí. Má rád všechny!
10 malomocných.
Vyřazených ze společnosti. Nemoc ochromí život. Těšili jsme se že pojedeme k babičce, nejde to. Že navštívíme kamarády – nemůžeme.
Kroužky, sport, zahrádka – vše jde stranou. Není to tak jak jsme si představovali a nač jsme se těšili.
Malomocenství – infekční, nakažlivé, nemohli se s ostatními stýkat.
Židé a Samařené se neměli rádi. Těch 10 však žilo pohromadě, i když to byli Židé a Samařané. Tíseň a bezmoc lidi spojuje. V nemocnici, při havárii. Povodních.
Když nebezpečí pomine, nesnášenlivost se opět objeví.
Společně volají – Ježíši Mistře, smiluj se nad námi!
Smiluj se – prosba o všechno, o záchranu, o život. Chtějí dobrý život – ve vztahu k Bohu! K člověku! A jistě také ve zdraví. Smiluj se – aby je Bůh měl rád, vrátil jim zdraví a odpustil jim.
Věří, že Ježíš může pomoci. Překročí co je obvyklé–hranici. Nakažlivá nemoc Boha neomezuje.
Ježíš je pošle ukázat se kněžím. Tehdy v době Ježíšově to byli vlastně posudkoví lékaři, kteří uznali nemocného, že je zdráv. Bez jejich razítka by jim nikdo neuvěřil, že mohou zpět domů do svých postelí. A třeba jim už to jejich postel někdo zabral a ten rád nebude, že se vrací! Dvacáté století zná mnoho podobných případů…
Oč prosili? Smiluj se nad námi.
A co jim odpověděl? Jděte se ukázat kněžím. O uzdravení nemluví, ani nemocní ani Ježíš. Šlo o ně, ale nejen o ně. Ve hře bylo ještě něco víc. Spasení. Záchrana. Přijetí u Boha.
Vydali se na cestu ke kněžím. A, asi na té cestě, na sebe jeden na sebe koukl, a byl zdráv! Škaredá nemoc byla pryč.
Když jsme nemocní jen krátce, chřipka, ležíme pod peřinou, všechno nás bolí, jen ležet ležet, ani se nám nechce věřit, že zase bude jezdit na kole a nosit tašku na zádech. A to jsme nemocní jen chviličku, a už se zdá to po čem toužíme strašně daleko.
Jak asi nadšení muselo být těch 10 když zjistili, že už nejsou nemocní!
Jeden se vrátil, aby Bohu poděkoval, ostatní šli dál.
Jeden pochopil, že má zdraví a také život s Bohem, vztah, který bude jeho život plnit, kypřit
a nejen on, ale že Bůh je rád když má odezvu a někdo mu poděkuje.
Bůh chce být také s námi. Má nás rád a tak chce být s námi a je rád, když mu řekneme, že se nám jeho dary líbí..
Devět odchází od Ježíše pryč, nedojde jim, že by bylo dobré být s ním v kontaktu i dál.
Jeden přichází zpět k Ježíšovi. Věří, že je důležité poděkovat. On uzdravený chce poděkovat, a pro Ježíše je důležité to slyšet.
Ježíš se ptá – nebylo jich očištěno deset?
Bylo. Kde jsou? Nikdo jiný se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu díky? Jenom tento cizinec?
Devět bylo uzdraveno, žijí dál, a nic.
Jeden byl uzdraven a zachráněn! Slyší jdi, víra tvá tě zachránila. Byl zachráněn pro dobrý život v Boží blízkosti. Našel domov, bezpečí, někoho, kdo ho má rád.
A ten jeden – Samařan!
A ten jeden – Vietnamec – Rom, ten, který ostatní trochu pohrdají.
Může být dnes docela odvážné postavit se proti proudu, který o cizincích mluví pohrdavě a urážlivě. Ježíš řekne, že pokud naše spravedlnost nebude přesahovat obvyklou mez slušnosti, je to na nic.
Nemoc omezí náš život, už není možné to nač jsme se těšili
Bůh se nebojí ani nakažlivé nemoci a dokáže člověk vrátit, aby se zase mohl těšit.
Zdraví je důležité. A děkujeme za všechny lékaře, sestry, léky, přístroje.
Je ještě něco víc než zdraví. Život s Bohem.
To trvá a platí, i když nás zdraví opustí, i když nás život zde na zemi opustí.
To poznal ten jeden, Samařan.
A promarnilo těch devět ostatních.
Víra zachraňuje!
Pane Ježíši Kriste, ty překračuješ hranice mezi zdravými a nemocnými. Prosíme, i dnes se ujímej nemocných a osamocených. A naše kroky veď k těm, kdo potřebují pomoc.
Probouzej nás z klamavého snu, že máme nárok mít stále více a víc.
Dávej víru lidem, kteří žijí v tomto městě i v naší zemi, že víra v tebe je dobrá. Dej aby se za ni nestyděli oni ani my.
Uč nás děkovat, lidem i tobě. Uč nás vydat ze sebe slova, kterými dáme najevo, že si něčeho vážíme a jsme za něco vděční.
Zbavuj nás strachu, který nás žene do většího stáda. Nedovol nám mluvit hrubě a urážlivě o těch, kdo jsou v menšině. Prosíme za odpuštění, když přiživujeme nesnášenlivost hloupými průpovídkami na adresu odlišných.
Prosíme za děti a jejich rodiče, aby na sebe měli čas a žili spolu rádi.
Prosíme za žáky studenty a učitele, aby je vzdělání vedlo k moudrosti a životu v lásce a pokoji.
Prosíme za ty, kdo jsou v nouzi a ocitají se okraji společnosti.
Za závislé na alkoholu, drogách a automatech. Za lidi bez práce. Za zadlužené. Ať s tvou mocí a pomocí lidí klem nich najdou cestu, jak se zbavit toho, co je ovládá.
Prosíme za vězněné, ať i oni poznají moc lásky, odpuštění a naděje.
Prosíme za ty, kdo se vyrovnávají s odchodem svým milých a blízkých.
Amen
