Text: Mt 21,1-9 Kazatel: František Plecháček
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“
To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
Zástup: Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!
Poutník: Co se to tu děje? Zástup tak veliký, že přes něj ani nedohlédnu! Zdá se, že do Jeruzaléma vjíždí někdo velice mocný a vážený a oblíbený. Cože to volají? Hosanna Synu Davidovu? Syn Davidův, to by měl být nějaký král! Prosím vás, co se to tady děje?
Uzdravený: A vy to nevíte? Do Jeruzaléma právě vjíždí Ježíš z Nazareta v Galileji.
Poutník: Ježíš z Nazareta? A vy mu vzdáváte poctu jako nějakému králi? Co to má znamenat?
Uzdravený: Já vám řeknu jen to, co vím. Byl jsem slepý a úplně bezmocný. Seděl jsem u cesty a snažil se vyžebrat aspoň kousek chleba, abych neumřel hlady. A pak šel kolem tenhle Ježíš z Nazareta. Začal jsem na něho volat, protože jsem už o něm slyšel, že pomáhá lidem, že dokonce umí uzdravovat. Všichni šli dál, ale on se nade mnou slitoval a zastavil se u mě. Uzdravil mě. Otevřel mé oči. Proto jdu za ním. Já věřím, že on je tím mesiášem, vysvoboditelem, kterého jsme čekali.
Žena: Mně se život moc nepovedl. Živila jsem se všelijakým způsobem. A lidi mnou pohrdali a ukazovali si na mě prstem. Jediné, co jsem od nich slyšela, bylo, že jsem hříšnice a Pán Bůh mě jistě potrestá. A pak jsem se setkala s Ježíšem. Z jeho zvěsti jsem pochopila, že mě má Pán Bůh rád a že mu na mně záleží. Že je tu i pro mě Boží odpuštění. Byla jsem z toho úplně paf! Mohla jsem začít znovu! Bůh mi odpouští, nepřipomíná si moje viny, a tak si je nemusím připomínat ani já! Od té doby následuji Ježíše. Ke komu jinému bych šla?
Celník: Moje řeč! Já jsem si vydělal slušný peníze, ale moc jsem si jich neužil. Lidi mě taky neměli rádi. Nenáviděli mě. Byl jsem se svýma penězma úplně sám. A pak šel jednoho dne kolem mé celnice Ježíš. S láskou se na mě podíval – a jako by okamžitě věděl, jak hrozně se cítím. Řekl mi jen: „Pojď za mnou!“ No a já vstal a šel. Všechna ta tíže a smutek, všechno zlé ze mě spadlo. A něco podobného se přihodilo taky dalším lidem. V tomhle zástupu lidí kolem Ježíše jsou i takoví, kteří pro mě dřív neměli jediné dobré slovo. Teď se ke mně chovají slušně. Setkání s Ježíšem i je nějak proměnilo k lepšímu. Proto věřím, že tohohle Ježíše posílá sám Bůh. Jinak by přece to, co se tu děje, nebylo možné!
Poutník: No to jsou tedy věci! Někdo, v kom přichází Bůh?! A já ho pro ten zástup ještě ani nezahlédl! (Zástup se rozestoupí a poutník zůstane sám před obrázkem Ježíše na oslíkovi) Cože? Na oslu? Král na oslu? To má být nějaký vtip? Copak jezdí králové na oslu? Znáte to z pohádek; králové přece jezdí na koni! Ale podle toho, co volal zástup a co mi vyprávěli lidé – vždyť jste to také slyšeli – Ježíš opravdu je král. Ale proč tedy jede na oslu?
Myslím, že ten osel je především znamením toho, že Ježíš není žádný válečník. Do válek se jezdí na koni. Přesto je opravdu „Synem Davidovým“, to znamená právoplatným nástupcem krále Davida. Je Vysvoboditelem, kterého posílá sám Bůh, Zachráncem, kterého Židé dlouho vyhlíželi a očekávali. Je opravdu tím Vysvoboditelem, kterého my všichni, malí i velcí, potřebujeme. Jako král ovšem neodpovídá obvyklým lidským představám.
Ježíš je Král tichý. Přichází k nám v míru a přináší pokoj, ne rozbroje a násilí. Tam, kde kraluje Ježíš, se lidé neperou, tam si odpouštějí! Proto ho také neobklopuje armáda vojáků, ale zástup lidí různě trpících, nemocných, chudých, lidí, kteří nutně potřebují pomoc a jichž se nikdo jiný nezastane. Tahle „armáda“ žádnou válku nevyhraje. Ovšem to Ježíšovi nijak nevadí, protože on je Král, který za sebe neposílá do boje jiné. Když bylo zapotřebí, sám se postavil do první linie. Zápasil za nás úplně sám a beze zbraně. A dal v tom boji za nás a pro naše dobro všechno, co měl, i svůj život. Tolik mu na nás záleží!
Ježíš k nám přichází i dnes. Jsme tu proto, abychom ho společně přivítali. Přináší nám Boží lásku, Boží odpuštění a smíření. Protože je to Král pokoje, přináší také nám svůj pokoj a radost. Můžeme se radovat, že máme takového Krále, odpouštějícího a milosrdného. Krále, který nás důvěrně zná. Ví všechno o našich bolestech a problémech. Zná naši bezbrannost i náš strach. Zná světla i stíny lidského života, protože ho sám prožil.
V Ježíši Kristu máme krále, kterému se můžeme svěřovat se vším, co nás trápí. S tím souvisí i to volání zástupu před jeruzalémskými branami. „Hosanna“ původně znamená: „zachraň nás, pomoz nám, spas!“ Máme krále, který nás slyší, který pozorně naslouchá našim prosbám a bere je vážně. Můžeme k němu přicházet a svěřovat se mu, kdykoli to potřebujeme. Nemá pro nás jen určité vyhrazené audienční hodiny. Smíme k němu volat a děkovat mu, když máme důvod k radosti. Můžeme k němu ale také volat a prosit ho o pomoc ve chvílích bolesti a úzkosti. A on nás přijímá, protože ví, že se neobejdeme bez jeho lásky, ochrany a pomoci.
On je i nyní s námi – i když ho nevidíme – je nám přítomen svým svatým Duchem. Přichází k nám, když si vyprávíme – a dnes i trochu přehráváme – příběhy z evangelia, když nasloucháme radostné zprávě o jeho příchodu.
Až se za pár okamžiků shromáždíme ke stolu Páně, nebude to pouze naše hostina a oslava. Sám Ježíš nás bude hostit svými dary, aby nás ujistil, že máme pokoj s Bohem. On sám nám připomene, že nás opravdu nic nedělí od Boží lásky, že mezi námi a Bohem neleží žádná stará neodpuštěná vina, žádný stín. Je tu s námi, aby nám potvrdil, že jsme milovanými Božími dětmi a máme ve víře podíl na Božím království. Amen.
