Text: Lk 14,15-24 Kazatel: František Plecháček
Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystalvelikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“
Jeden člověk se rozhodl uspořádat velikou hostinu a pozval na ni mnoho lidí. Jeho služebníci začali chystat na stoly spoustu dobrého jídla a pití. A pán domu se těšil, jak si tu hostinu všichni krásně užijí, jak si spolu budou povídat a smát se a radovat se.
Když bylo všechno připraveno k hostině, poslal ten pán svého služebníka, aby všem pozvaným ještě jednou osobně vyřídil jeho pozvání. Tolik mu záleželo na tom, aby se hostina povedla. Vždyť chtěl udělat mnoha lidem radost! Pánův služebník tedy šel a připomínal lidem pozvání na hostinu.
Služebník: Přeji dobrý den! Pojďte prosím na hostinu, všechno už je připraveno.
Můj pán se už těší na setkání s vámi!
Zahradnice: Promiň, ale dnes večer opravdu nemohu. Koupila jsem novou zahradu a musím si ji prohlédnout. Prosím, přijmi mou omluvu.
Služebník: Přeji dobrý den! Pojďte prosím na hostinu, všechno už je připraveno.
Můj pán se už těší na setkání s vámi!
Motorista: Jé, to je mi líto. Pořídil jsem si na leasing nové auto a musím ho dneska pořádně projet. Takže nemůžu přijít. Prosím, přijmi mou omluvu.
Služebník: Přeji dobrý den! Hostina už je připravena a můj pán se moc těší na setkání s vámi!
Manžel: Je mi líto, ale dnes opravdu nemohu. Oženil jsem se a slíbil jsem manželce, že si dnes uděláme takový klidný rodinný večer. Prosím, přijmi mou omluvu.
Služebník: Přeji dobrý den! Můj pán vás zve na hostinu a už se moc těší na setkání s vámi!
Manželka: Nezlob se, ale dnes to opravdu nepůjde. Pořídili jsme si nového kuchyňského robota a můj manžel už se moc těší, jak ho vyzkoušíme. Prosím, přijmi naši omluvu.
Služebník se vrátil domů a oznámil všechno svému pánovi. Ten z toho byl pochopitelně smutný. Ale pak se pěkně naštval a řekl si: „Tak to teda ne! Copak necháme všechno to jídlo a pití zkazit? Já svou hostinu rozhodně neodvolám!“ A řekl svému služebníku: „Běž do města a přiveď sem ty, které už dlouho nikdo nikam nepozval – bezdomovce a tuláky a všechny, kteří mají hlad. A také lidi všelijak postižené – těm, kteří nemůžou chodit, klidně zaplať taxíka! Přiveď sem všechny, kteří se cítí sami a opuštění a nikoho nemají. Ať se na mé hostině všichni potěší. A pospěš si!“
Služebník to všechno vykonal a oznámil svému pánovi: „Udělal jsem všechno, jak jsi mi řekl, a ještě pořád je v sále dost míst volných.“ Pán mu řekl: „Vyjdi ven z města a pozvi další. Vždyť já se rád seznámím s novými lidmi. Kdokoliv bude chtít, může přijít na mou hostinu!“
Služebník opět vykonal, co mu jeho pán nařídil, a hodovní síň se naplnila lidmi.
Tenhle příběh vyprávěl Pán Ježíš, když se sám účastnil jedné hostiny. Příběh však nemluví jen o tom, jak to chodí mezi námi lidmi. Je o Boží hostině a Božím pozvání.
I když nás pozve někdo z našich blízkých, přátel, kamarádů, i když nás třeba kamarád nebo kamarádka pozve na zmrzlinu, tak to něco znamená; dává nám tím najevo, že o nás stojí, že chce být s námi. A což teprve, když nás zve na svou hostinu Pán Bůh! Nebyla by to veliká chyba, na takové pozvání nereagovat? Jaké by mohl mít člověk důvody, aby takové pozvání odmítnul?
Přitom, jak jsme slyšeli v příběhu, různých důvodů si pozvaní našli dost. Byli pro ně najednou důležitější věci, které si pořídili, jejich práce, jejich vlastní plány. To všechno jsou v lidském životě jistě důležité věci. Ale co může být důležitější než Boží pozvání? Vždyť když nás zve k sobě Pán Bůh, chce nás obdarovat něčím, co si sami nemůže obstarat, co si nemůžeme koupit, odpracovat, zasloužit. Je spousta důležitých věcí, které se nedají získat jinak než jako dar z Božích rukou. Řekněte sami: za co si člověk může pořídit úlevu a radost, když na něj doléhají bolest a smutek? Za jaké peníze si lze koupit přátelství a lásku, když se člověk cítí sám a všemi opuštěný?
Pán Bůh nám nabízí víc, než zač dokážeme prosit, víc, než si dovedeme představit. A Ježíš přišel, aby nám pozvání vyřídil a shromáždil nás k Bohu. Prostě řečeno: Pán Ježíš Kristus udělal všechno, co bylo třeba, abychom se my všichni mohli zúčastnit budoucí večeře v Božím království. Ta ještě zůstává věcí budoucnosti – nevíme, jak daleké či blízké. Ale Boží pozvání k radosti a naději se netýká pouze budoucnosti, platí i pro tyhle chvíle.
Bůh nás zve do společenství a přijímá již dnes a obdarovává dobrými věcmi. Jsme tu spolu, protože On nás pozval a svolal k sobě. Ne proto, že bychom si to nějak zasloužili, ale protože nás má moc rád. On má rád společenství a stvořil nás proto, abychom byli s ním. Při každé hostině a slavnosti přece nejde jen o to, abychom se dobře najedli a napili, ale také o společenství, o radost z blízkosti druhých lidí – vždyť radost, o kterou se můžeme podělit, je dvojnásobná!
Aby se naše radost neztrácela, proto společně čteme a vyprávíme si příběhy z bible, proto se o svátcích a někdy i při jiných příležitostech shromažďujeme tady u stolu Páně. Každá večeře Páně je připomínkou večeře v Božím království, na kterou jsme zváni. Každá večeře Páně je ujištěním, že Boží pozvání platí, a také ochutnávkou dobrých Božích darů.
Jsme tu také proto, abychom nabrali sílu a odvahu a nesli zprávu o Božím pozvání dál – do našich rodin, na místa, kde pracujeme a studujeme, mezi naše přátele a známé a spolupracovníky, na různá místa, kam nás Pán Bůh posílá. U něho je opravdu dost místa pro všechny!
Modlitba: Pane, dej, ať k tobě umíme lidi zvát a přát jim dobré. Ať pro ně s tvou pomocí dovedeme něco dobrého udělat. Amen.
