Kázání 1. adventní neděle
Ř 13, 11-14
- prosince 2018, Pardubice
Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Milí přátelé v Kristu,
Noc pokročila, den se přiblížil.
Jakou máme zkušenost s tím, když pokročí noc?
Já dobrou i špatnou.
Vzpomínám na studentská léta. Tehdy pokročilá noc znamenala dobrou společnost, rozhovor, který nikdo ze zúčastněných nechtěl ukončit. Noc pokročila, otevřeme další lahev, pustíme další píseň, jde se tančit. Člověk si přeje, aby taková noc nikdy neskončila, aby nenastalo ráno a zase všední den.
Znám ale i chvíle, a Vy jistě taky, kdy pokročí noc a my si zoufale přejeme, ať už je konečně ráno. Pokročilá noc může být časem kruté samoty a prázdnoty. Nemůžeme spát, protože nás něco bolí – záda, zuby, duše. Nemůžeme spát, protože nás přepadá strach, jak zvládneme to, co nás čeká. Jestli nás neopustí partner, jestli dopadne léčba někoho nám blízkého, jestli splatíme hypotéku, když se vyhazuje v práci. Nemůžeme spát, protože stárneme. A jak je všechno v noci zahaleno do temnoty, myslíme na smrt. Jaká bude. Co bude. Jak budu já…
Noc pokročila. – Takhle může znít výpověď o stavu naší společnosti a světa, když všechno vidíme černě a máme pocit, že se svět řítí do záhuby, do tmy, že vítězí zlo. Noc pokročila…
Den se přiblížil, píše apoštol Pavel. Noc má omezenou působnost. Blíží se den. Den Páně, druhý příchod Krista, kdy bude plně nastolena Boží vláda. Kdy budeme přebývat v Bohu a nebude už žádná bolest, úzkost, ani pláč.
Ten den tu ještě není úplně, ale můžeme zakoušet, že se blíží. Jak?
Třeba každou neděli, když se shromáždíme ke společným bohoslužbám. Nebo pokaždé, když se setkáme k modlitbě a k rozjímání nad Božím slovem, když slavíme večeři Páně. Pokaždé, když jsme svědky křtu. Pokaždé, když někdo zazvoní na faře a požádá o rozhovor a doprovázení v těžké situaci. Ekumenická i mezináboženská setkání a rozhovory, kdy opravdu společně hledáme, vnímám jako záblesky Božího dne. A vnímám je taky tehdy, když se mladí lidé setkají na víkend. A přestože se jistě těší, až pokročí noc a oni možná otevřou další lahev, účastní se duchovního programu, zapáleně diskutují s farářem i mezi sebou. Společně zpívají písně ze zpěvníku Svítá… Třeba píseň „Svítá novej den“.
Noc pokročila, den se přiblížil. Svítá! Od Kristova vzkříšení žijeme své životy v jakémsi dlouhodobém Svítání. My nežijeme pro noc, tmu, bolest a smrt. Žijeme pro den, světlo, radost a nový život. Navzdory tomu, že k našemu životu tma, bolest, noc i smrt také patří. Nemají však poslední slovo.
Pavel zdůrazňuje: Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.“
Co to znamená procitnout ze spánku? Vždyť nespíme. Naopak mám ze sebe i z druhých pocit, že jsme až moc vzhůru, naše aktivity neberou konce, běháme své všednodenní maratony mezi prací, rodinou, úkoly ve sboru. A s přáteli si najdeme vhodný termín na večeři nejdřív za měsíc. Diáře jsou přeplněné a my někdy propadáme pocitu, že se jen pachtíme.
Procitněte ze spánku. Buďte skutečně bdělí, tady a teď. Možná nás uspěchaný životní styl udržuje v jakémsi divném spánku, slepotě, kdy nevidíme to podstatné – přítomnost. Jsme často duchem nepřítomní, protože pořád myslíme na to, co ještě musíme udělat, zařídit a správně rozhodnout.
Pavel nás zve, abychom se stali bdělými, duchem přítomnými. Proč? Právě tehdy, když jsme duchem přítomní, se smíme opravdově setkat s Bohem, s Duchem svatým, který působí kolem nás i v nás. Při tomto setkání můžeme s Bohem mluvit anebo mlčet a jen spolu být. Vědomě prožít Boží blízkost. Já a Ty, Bože.
Z tohoto tichého setkání s Bohem odcházíme proměněni. Nikoli Bůh, jak se o to někdy pokoušíme ve slovních modlitbách, kdy Bohu říkáme, jak by měl co udělat. V tichém setkání s Bohem prožíváme, že spása je blízko. Že Bůh sám je nám světlem, které ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Modlitba v tichu, setkání s Bohem, posiluje naši víru. Žijeme z tohoto světla. Díky němu smíme dobře vidět a dobře se dívat. Smíme skutečnost vidět takovou jaká je, že se zde sváří to dobré se zlým, tma se světlem. A my přesto nemusíme propadat skepsi a pocitu marnosti. A i když zrovna třeba prožíváme jakoukoli hrůzu pokročilé noci (byť by to byla hrůza smrti samotné), nemusíme se jí bát, protože nám „svítá novej den“. Kristův Den.
Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.
Život ve Svítání není žádná laciná romantika. Ono procitnutí, ona bdělost se má projevit zcela prakticky. Má nás vést k dobrým skutkům.
Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista…
Skutky tmy – hýření, opilství, nemravnost, sexuální bezuzdnost. To jsou skutky, které se dějí většinou za tmy, v noci, když na člověka není vidět. Ale tyto skutky taky člověk dělá, aby přebil noc, utlumil její sílu, zředil temnotu, vytěsnil úzkost ze smrti. Zkrátka, aby si nějak prodloužil den. V Pavlově době se k podobným pitkám a orgiím scházeli hromadně lidi k poctě boha Bakcha, boha přírodní, vitální síly. Zapalovali pochodně a jimi zaháněli tmu noci. Zpívali a tím zaháněli ticho noci. Opíjeli se a tím zaháněli samotu noci. Pohlavním stykem zaháněli smrt, kterou noc připomíná. Očekávali, že jim to zajistí delší, radostnější a bohatší život. Tohle je ovšem klam a lež, varuje Pavel. A my všichni to víme. Svou úzkost z noci a ze smrti nezaženeme podobnými zážitky. Je to marná snaha.
Pokud žijeme z Božího světla, nepotřebujeme už tyto skutky tmy. Máme se obléct ve zbroj světla. Tma a světlo se zde pořád sváří – v nás samých i ve světě. A my pořád vedeme duchovní zápas. Bojujme světlem, které rozsvěcuje Bůh v našich srdcích. Tímto světlem přemáhejme tmu. Jak píše Pavel: oblečte se v Pána Ježíše Krista. Svěřme celý život jemu. Pro nový den se sluší nový šat. Oblečme se a pojďme na jeho hostinu, kterou pro nás připravil, ke které nás všechny zve. U této hostiny už dnes, tady a teď ochutnáme něco z hostiny budoucí v božím království – radost a lásku. Svítá…
Pane, svíčka na adventním věnci nás upomíná na tvůj nový den, na světlo, které nám dáváš. Díky za naději do našich životů. Amen
