Text: Mt 7,24-29 | Kazatel: Daniel Ženatý
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.
Dva muži. Jeden staví na písku, druhý na skále. Jeden si vybral dobrý základ, druhý si vybral špatný základ. Ale mají také něco společného.
Připomeňme dvě shody.
Prvá – oba staví dům. To je dobrá činnost. Stavět dům, stavět domov. Bezpečí, střecha nad hlavou, klidný spánek v suchu a teple. Není řeč ani o tom, který z domů je krásnější nebo lépe vybavený.
Každý z mužů staví dům, oba něco prospěšného dělají.
Druhá shoda:
Oba domy jsou vystaveny stejným podmínkám. Spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, obořily se na dům. Na ten prvý i na ten druhý.
Je to pověděno jako něco běžného. To tak je. Přívaly vod padají, vichřice se zvedají. Někdy myslíme na přírodní katastrofy, tornáda, záplavy, vichřice. Někdy myslíme na katastrofy v životě, něco se porouchá a je to jako tornádo nebo záplava, věci se rozpadnou nebo jsou pryč.
Dvě shody. Oba muži stavějí domy, na oba domy přišly přívaly vod a vichřice.
A v čem se ti dva liší?
Liší se v tom, co spočívá mimo ně. Vně jejich životů. Písek, nebo skála. Oni se musí rozhodnout, v nich samých proběhne to rozhodování, ale to co rozhoduje o pevnosti domů spočívá vně jich samých.
Skála, nebo písek. Vše je k dispozici. Co užijí, co si vyberou? Mají k tomu oba přístup. Mohou vzít a užít. Kdo se rozhodne pro skálu bude ho to stát mnohem více úsilí, mozolů a času, než kdyby stavěl na písku.
To nejpodstatnější je mimo nás. Je nám to nabízeno. Můžeme přijmout, můžeme odmítnout. Ježíš říká – kdo slyší slova má a plní je, je jako muž moudrý či rozvážný, který stavěl svůj dům na skále.
Kdo slyší slova Ježíše, syna Božího. Ten staví na skále.
A ještě něco – ten dům na písku spadl. Nevydržel příval vod a větru. Spadl. Nevydržel pohromadě. Rozsypal se na kusy. Tamhle leží kus krásného schodiště, o kus dál kuchyňská linka, a v blátě se koupou rozmáčené knihy, sešity z první třídy visí na sousedově plotě.
Je to daleko od sebe, nedává to smysl. Schodiště bez stěn a kuchyňská linka bez nádobí a knížky bez čtenáře jsou na nic. Nedávají smysl.
Kdežto dům který vydržel zůstal celý. Pohromadě. Dává smysl. Schodiště dává smysl chodbě a dveřím a dalším věcem, patří k sobě.
Tedy, něco je mimo nás, co smíme přijmout. Mimo nás je něco, co způsobí, že se náš život nerozpadne. Bůh a jeho slov je mimo nás. A dává nám je a my je smíme přijímat. Stává se pak našim slovem. Naší skálou. A zůstaneme celí. Budeme žít, a ono to bude dobré ani možná nebudeme vědět jak. A budeme spokojení s tím co máme, bude se nám na světě líbit, budeme mít rádi druhé lidi a oni nás. A přijdou přívaly a vichřice, bude to bolet, něco ztratíme, ale Boží slovo způsobí, že zůstaneme stát a budeme celí.
Bez Boha se to nepodaří. Bez Boha je to zlé. A zlo po sobě zanechává trosky jako rozpadlý dům. Jak když se nebourá auto a kolem se povaluje spousta úlomků, jako když nám někdo říká zlá slova a my cítíme, jakoby nás odsekával, je nás méně a méně. Bez Boha se život může stát hromadou věcí beze smyslu. Spadne.
Milí konfirmandi, milý sbore, Kristus nám dává velké zaslíbení. Smíme se na ně spolehnout. Slyšet jeho slova o lásce, odpuštění a smíření, a plnit je, znamená – z Boží milosti, zůstat celí. Slyšet je a neplnit, znamená že vichřice rozmetá náš život na kousky.
Jsme pokřtěni, patříme Kristu, jeho slova smíme rádi slyšet, brát vážně a podle nich žít. To je naše naděje. To je zaslíbení, že zůstaneme celí, svatí až do příchodu Krista. I kdybychom umřeli a rozpadli se na prach. Nebo na popel. Bůh si s tím poradí. To Ježíš slibuje.
Neslibuje, že nepřijdou vichřice a záplavy. Určitě přijdou. V přírodě i v životě. Proto je dobré stavět na tom, co je mimo. Na Božím slovu. To vydrží, a my sním.
Pane Ježíši Kriste, prosíme mluv k nám. Skrze svého ducha, skrze lidi kolem nás, skrze slova Písma, ve shromážděních v neděli i v týdnu. A působ tak, abychom tvé slovo slyšeli a brali je vážně. Ne jako povinnost, ale jako výsadu. Amen
