Text Gn 29,31-30,24 | Kazatel: Daniel Ženatý
Jákobovy příběhy tvoří podklad, na kterém je názorně vidět, kdo je Bůh a jak jedná. Proto se ty příběhy stávají i našimi příběhy. To je náš život, naše jednání a naše víra. A týž Bůh.
Jak žije člověk, který spolehne na Boha a patří Bohu? Je na útěku, slouží u cizích, je podváděn, zápasí o svá práva. Nemá se zle, bohatne, životem se prodírá velmi namáhavě. Žije stále v provizoriu, stále není doma, stále se musí potýkat s překážkami. Od překážek neutíká, řeší je.
Sedm let Jákob sloužil aby dostal Ráchel za ženu. Místo Ráchel mu však Lában podstrčil do svatebního lože Leu. Pak Jákob dostal i Ráchel, a sloužil dalších sedm let.
Má dvě ženy. Jsou to sestry. Vedou mezi sebou konkurenční boj na život a na smrt. Bez jaderných zbraní, bez šavlí a mečů.
Možná si povzdechneme. Jen co skončil nechutný souboj mezi bratry Jákobem a Ezauem, jen co jsme se pokoušeli nějak přijmout, že muž v základech Izraele je lhář a podvodník, je tu další podobný obraz. Další rozhádaná sourozenecká dvojice.
Je jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Ještě někoho hledáme. Boha! Ten u toho musí být. Jinak to špatně dopadne. Jen on si s tím ví rady. On totiž nemá jiné lidi. Ví kdo jsme, nás se rozhodl narovnat. Očistit. Spasit. Nás, všelijak pokřivené.
Zvláštní Bůh, který má slabost pro ty, kdo jsou na okraji. Viděl, že Lea žije bez lásky. Je slabší než Ráchel. Nemá Jákobovu lásku. A tak otevřel její lůno a ona darovala život svému synu.
Obrat otevřel její lůno napovídá, že on, Bůh, je dárce života. Snad když je řeč o klínu, bychom mohli obdobně povědět, dítě Lei spadlo do klína. Jako dar.
Lea se raduje, že teď bude Jákob ji milovat, když mu ona dala syna. Ale není to tak, Jákob pořád miluje Ráchel. Ta ovšem dítě nemá. Raduje se marně ještě třikrát, to když porodila další tři syny.
Třetí generace Božího vyvoleného lidu. A Boží zaslíbení o tom, jak se Abrahamův rod rozmnoží, kolik jich bude, drhne na tom nejpodstatnějším. Aby se vůbec někdo narodil! První generace – Sára, nemůže mít děti. 2 generace – Rebeka, neplodná. 3 generace – Ráchel – děti nemá, zatímco její sestra ano.
Možná nám má právě tato komplikace jasně ukázat, že Izraelova budoucnost nespočívá na plodných samcích a na opravdu mimořádně obdařených matkách, kteří se postarají o to, aby potomstva bylo dost a dost. Ne. Takhle to není. Bůh se o to stará. On dává život, jako vzácný dar, do klína Sáře, pak Rebece a nakonec i Ráchel. A pak Anně a Alžbětě a dalším a dalším. Aby bylo zřejmé, že on je Pánem a dárcem všeho.
Lea už má čtyři syny a přestala rodit. Ráchel nemá žádné dítě. Ráchel se oboří na Jákoba, dej mi děti, jinak umřu! Jákob se rozčílil a ptal se, copak jsem Bůh? Zdali já jsem za Boha, který nedal tobě plodu života? mají kraličtí. Zdali já jsem za Boha!?
Až nás zamrazí. Jak často se to opakuje. Jak se to jmenuje? Vztahovačnost? Soběstřednost? Ráchel volá o pomoc a Jákob to považuje za útok na svou osobu. Nevíš, kde mám brýle? Copak jsem věštec abych to věděl? Jak se ti daří? No jak by se mně mělo dařit, co se ti zase nelíbí, copak jsem udělal něco zlého?
Samozřejmě to Jákoba mrzí, že Ráchel nemá děti. Později na příbězích Josefa uvidíme, jak lpěl na dětech, které měl s Ráchel. Ráchel trpí. A Jákob její bolest chápe jako útok na svou osobu.
A podobně jako kdysi Sára i Ráchel navrhuje náhradní řešení. Tu je má otrokyně Bilha, vejdi k ní a tak i já budu mít z ní syny. Dítě, které pak Bilha porodila, pojmenovala Ráchel. Ne fyzická matka Bilha. Ráchel ho pojmenovala. Dala mu jméno Dan, soudce, obhájce. A pak ještě jeden syn od Bilhy. Tomu dala Ráchel jméno Neftelí, vybojovaný.
Lia se nevzdává, také ona dá Jákobovu svou služku, Zilpu. A také ona sama dává Zilpiným dětem jména. Gád a Ašer, Zvítězila jsem, a Štěstí. Zvítězila? Je to tohle štěstí? Ano i ne. Tak jako celý ten příběh.
Do života občas vstoupí něco, s čím nepočítáme. Náhle se objeví naděje, že se věci změní. I do boje dvou Jákobových žen.
Jednoho letního dne našel Lein nejstarší syn Ruben na poli jablíčka. Jablíčka lásky. Rozněcují smysly. Bude to lepší. Všechno bude intenzivnější… Tehdy jako dnes. Stále se vydělává na touze, aby to bylo lepší.
Lea to má. Ta jablíčka. A dětí má dost. Ráchel to nemá. A po dětech touží. Dej mi prosím Leo několik těch jablíček. Docela pokorně, slušně Ráchel prosí.
Ovšem Lea je na koni. Má Ráchel v hrsti. Teď si může diktovat podmínky. Nejprve ji to řekne od plic. Copak ti nestačí, žes mi vzala mého muže? Že tobě dal lásku a mně ne? Je v tom skryta otázka, na kterou asi nikdo nezná jednoznačnou odpověď. Co je víc, mít děti, nebo mít lásku?
Ráchel ví, že musí nabídnout hodně. A tak nabídne Jákoba. Celého. Se vším všudy. Když mi ta jablíčka dáš, je dnes v noci Jákob tvůj. A aby nebylo mýlky, těch mýlek a různých interpretací už bylo dost, proto řekne jasně – ať s tebou Jákob dnes v noci spí.
O Jákobovi bez Jákoba. Když se vracel navečer z pole vyšla mu Lea vstříc a řekne mu – musíš dnes na noc ke mně. Najala jsem si tě chlapče, za mzdu. Koupila jsem si tě, víš?
Jákob už toho prožil hodně. Ale tohle, může být větší ponížení? Koupila jsem si tě, abys se mnou spal? Gigolo praotcem Izraele!
Možná jen zaúpíme a s o to větší radostí budeme za chvíli zpívat píseň č. 404, Pane Ježíš Kriste, tys syn Boží zajisté. A nikdo jiný. Skutečně naše spasení a záchrana nespočívá v lidech, ale v tobě.
A tak se Lee narodil Izachar, to je – Za mzdu najatý.
Čekali bychom zprávu o tom, jak se dařilo Ráchel s jablíčky lásky pod postelí. Pomohlo to? Příběh však sdělí, že Lei se po čase narodil šestý syn, Zabulon – Zůstavající. A pak dcera Dina.
O Ráchel a účinku jablíček lásky ani slovo. Nefungovalo to. Je jasné, že tohle na Pána Boha nezabírá. Nezkoušejme Boha přimět k tomu, aby jednal, protože my dáme pod postel něco, co podporuje touhu a tím i plodnost. To Boha uráží. On otevírá lůno a dává život, on dává život do klína. To si nelze vymoci žádným rozněcovačem smyslů.
Vlastně se to celé otočí proti Ráchel. Vymyslela cosi, co mělo pomoci aby otěhotněla. Výsledek byl, že otěhotněla Lea. Ráchel nic.
I rozpomenul se Bůh na Ráchel. To je život. Bůh se rozpomene! Bůh dá. I jí, Ráchel dal syna. Dala mu jméno Josef, to je Přidej Bůh. A dodala, kéž mi dá Bůh ještě dalšího syna.
To jsme my lidé. A takový je Bůh. Od něj přichází život. On nás narovnává. On nás hledá, sytí a pro zásluhy svého syna bere k sobě domů. Amen
Pane Bože, prosím, vydrž to s námi. Vstupuj do našeho světa a ty sám jej proměňuj, aby se tady dalo žít, abychom poznávali, že ty jsi dárce života, hostitel, spasitel, a nikdo jiný. Amen