Kázání Chana
Čtení: 1 Sam 1, 1-15
Kázání: 1 Sam 1,18
Pardubice 18. 11. 2018
„Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!“
Milí přátelé v Kristu,
znáte Chanu?
Chana to má v životě těžké. Nemůže mít se svým mužem Elkánou děti a moc jí to trápí.
Elkánova druhá žena Penina má dětí několik.
Plodnost znamená Boží přízeň a požehnání. Neplodnost naopak Boží nepřízeň, zavržení.
Vypadá to, že Penině Bůh žehná, zatímco na Chanu jaksi zapomněl.
Tato rodina každý rok putuje do svatyně v Šílo na bohoslužbu. Po cestě Penina Chanu za její neplodnost uráží, posmívá se jí a ponižuje.
Elkána Peninu nemiluje. Miluje Chanu, přestože by se mohl kvůli její neplodnosti rozvést. Jejímu soužení kvůli dětem nerozumí. Neumí jí nijak pomoct. Asi ani nemůže. Chanina bolest a zoufalství jsou nepředatelné a nezastupitelné. Musí si tím vším projít jen ona sama.
A do toho bohoslužba! Ve svatyni všichni společně oslavují Hospodina za vysvobození z Egypta. Toho Hospodina, který jí uzavřel lůno, ale Penina tam je obklopena kupou dětí. Toho Hospodina, který na Chanu nejspíš zapomněl nebo zanevřel…
Bohoslužba! Náboženský obřad, vyšperkovaná liturgie. Pro Chanu však jen prázdná slova a prázdná gesta.
Ta bohoslužba ji dorazila.
Při hostině už Chana jen pláče, není schopná jíst a pít.
Zhroutila se.
Je mi Chany líto…
Plačící Chana se zvedne, jde do chrámu „a v hořkosti duše se naléhavě modlí k Bohu“. Nezůstává se svou bolestí a zhroucením sama. Už to v sobě nebude dusit. Jde s tím vším před Boha. Když vyvedl Izrael z Egypta, když prokázal svému lidu tolik mocných činů, ať teď projeví svou moc a milost na mně!
Chana má ze vší své bolesti a ponižování hořko v duši. Aby ne! Svěřuje teď svou hořkost Bohu. Doslova mu vylévá svou duši, své srdce.
Nezahořkla. Znám spoustu lidí, kteří zahořkli. Životní bolesti jakéhokoli rázu způsobí po nějakém čase hořkost v lidské duši. Hořkost se v člověku může usadit nadlouho, natrvalo. (Např. po ztroskotaném manželství bude muž o všech ženách mluvit, že jsou hrozné, do větru atd…)
Zahořklý člověk se nedokáže pohnout z místa. Celoživotně krouží jen kolem své bolesti a hořkosti. Je pro něj nemožné, aby se otevřel novým věcem, novým vztahům, nové životní „sladkosti“, budoucnosti. Neprožívá radost.
Vystaví si ze své hořkosti kolem sebe zvláštní hradbu. Druzí lidé se takovému člověku přirozeně vzdalují. Nejsme se zahořklými lidmi rádi. Proto, že nemůžeme pomoct. A taky proto, že nás jejich výlevy vyčerpávají.
Když se ocitneme z nějakého důvodu v podobné bolesti jako Chana, v hořkosti duše, moc toho sami vlastními silami nezmůžeme. A nezmůžou s tím ani naši nejbližší, kteří nás milují. Přesto tu situaci můžeme vzít do svých rukou. Nemusíme jen pasivně sedět a nechat v sobě onu hořkost rozlézt. My smíme i v takové situaci bojovat. Modlitbou. My smíme celou tu hořkost vylít před Hospodina. Nenechávat hořkost v sobě. Předat ji Hospodinu.
Tady to máš, Bože! Vezmi tu mou hořkost, vidíš, jak je sžíravá, já ji neunesu. Ty ano. Já nevím, co s ní. Ty víš.
Chana je velká bojovnice. A modlitebnice.
K její modlitbě se mohou připojit celé zástupy všech, kteří nosí podobnou hořkost v duši. Ženy, které nemohou mít děti. Ženy, které se cítí ponížené. Ale také muži, kteří jsou v těchto situacích bezradní. Lidi, kteří nemají budoucnost a připadají si, jakoby na ně Bůh zapomněl… A kolik takových lidí kolem nás je… Přeju jim i každému z nás, abychom dokázali v životě bojovat modlitbou.
Chanina modlitba je v něčem velmi zvláštní. Modlí se v ústraní a „hovořila jen v srdci, pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet (v.13).“ Její modlitba je velice osobní, niterná, intimní. Jen my dva, Bože, já a Ty!
Její hořkost nejde napasovat do konkrétních slov. Nechává promlouvat své srdce, ducha.
Když ji zpovzdálí sleduje kněz Elí, myslí si, že je opilá. Vůbec ho nenapadne, že by se takhle člověk mohl taky modlit. Modlitba má být provedena v pěkné zbožné póze, srozumitelná, veřejná, pěkně formulovaná…
Tomuhle veleknězi, superfaráři, tím však uniklo, že Chana se právě ocitá v hlubokém duchovním zápasu. Vždyť se chová tak podivně, neduchovně. Přebrala…
Musíme si dávat pozor, především my faráři, abychom se příliš nesoustředili na formálnost našich služeb Bohu, na liturgii, na chod sboru – jakkoli to vše je velmi důležité.
Musíme si dávat pozor, abychom nevytvářeli nějaké šablony na to, jak má zbožnost vypadat. A ještě jí třeba říkat „ta pravá zbožnost“.
Ale taky musíme být dostatečně bdělí a citliví k zápasům druhých lidí. Jejich chování, projevy nám třeba přijdou zvláštní, ale oni jen po svém bojují s nějakou bolestí. Co my víme, čím zrovna prochází?
Ještě jedna věc je na Chanině modlitbě pozoruhodná. Chana nezůstává jen u výlevu hořkosti, u výlevu citů a nadějí. Ona v té své modlitba složila Bohu slib: když se jí opravdu narodí dítě, dá ho Bohu, aby mu sloužil.
Ten slib není nějaký úplatek ani Chanina vypočítavost. Chana je už teď vděčná, za to že Bůh je dárcem života, že on dává děti. Že on je milostivý. Pokud Chanu obdaruje synem, je ochotná dát mu něco cenného, „něco ze svého“. Svého syna. Přestože to pro ni musí být velká osobní ztráta, je současně její největší osobní výhrou.
Když Chana Elimu sdělí, že není opilá a modlí se, on jí řekne: Jdi v pokoji…
Chana odchází z chrámu. Modlitba ji osvobodila od vnitřní hořkosti. Nekrouží už kolem svého utrpení. Jde v pokoji domů.
Chana po nějakém čase otěhotněla. Hospodin se na ni rozpomenul. Stejně jako kdysi otěhotněly dříve neplodné Sára, Rebeka, Ráchel.
Chana rodí syna, kterého si vyprosila u Boha. Dá mu jméno Samuel, což znamená Vyslyšel Bůh. Když je Samuel dost velký, odvede ho Chana podle slibu do Šílo ke knězi Elímu, aby sloužil Hospodinu.
Dnes jsme se seznámili s Chanou. Jméno Chana znamená milost, slitování. Chana je Milostiplná. Miluška.
Hospodin se nad ní slitoval. Otevřel jí budoucnost. Díky Chaninu synu má budoucnost také boží lid a celý svět. Ten se zrovna v té době nachází ve velké duchovní krizi. Samuel se v této krizi stane prorokem, pomaže za krále Saula a pak také Davida. Z Davidova rodu se za několik dalších generací narodí Ježíš Kristus.
Bůh otevírá svou budoucnost tam, kde už se všechno zdá být ztracené. Zahrnuje milostí tam, kde byla jen hořkost a bolest. Vlévá život tam, kde bylo prázdno a mrtvo. Dává povstat z hrobu.
Vsaďme v životě všechno na Boha. Tak jako na něj všechno vsadila Chana.
Pane, je pro nás velkou útěchou a nadějí, že otevíráš naši budoucnost, i když jsme my už třeba všechno vzdali. Prosíme, ať ti své bolesti a hořkost vyléváme, ať nezahořkneme. Osvobozuj nás z pout našich bolestí. Amen