Kázání Spor o daň císaři
Matouš 22,15-22
Pardubice 18. 10. 2020
Milí přátelé,
na Ježíše se chystá léčka.
Náboženská honorace v Jeruzalémě je znepokojena jeho kázáními a chováním. Ježíš na sebe poutá zvláštní pozornost napříč společností. Vjede do Jeruzaléma na oslu, lidi mu provolávají slávu: vítej synu Davidův. Vtrhne do chrámu, zpřevrací v něm stoly, vyžene trhovce. A pak si v chrámu vypráví podobenství o zlých vinařích, ve kterém duchovní vůdce ztotožňuje se zlými vinaři.
Co když Ježíš podlomí jejich autoritu a naruší pevně vybudovaný náboženský systém?
A tak pošlou k Ježíšovi pár svých žáků a místní smetánku (herodiány), aby Ježíše zkompromitovali.
Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
Krásná slova, pochvalná!
Takhle se nejlíp léčka nastražuje. Polichotit, pochválit, dát pocit výjimečnosti. Lidově tomu říkáme: mazat med kolem pusy.
Rádi se o sobě dozvídáme, že jsme dobří, že něco umíme. Jsme rádi oceněni. Ale v určitých situacích mohou takové pochvaly být zrádné. – Člověk je chválou omámen sám sebou. Lidi, které třeba vůbec nezná, mu jsou sympatičtí – jen proto, že mu říkají líbivá slova. A pak takovým lidem třeba o sobě navypráví důvěrné věci, ukáže svá citlivá místa, slíbí něco, co pak bude nad jeho síly. Prostě přestane mít kontrolu sám nad sebou i nad celou situací. Je zmanipulovatelný.
Vzpomeňte si na Ježíšova pokušení na poušti – ďábel tam Ježíše jenom chválil, aby ho získal na svou stranu. Aby ho pak mohl zlikvidovat.
Farizeové si Ježíše připraví sladkými řečmi a pak položí otázku, na které chtějí Ježíše nachytat: Je dovoleno dávat daň císaři nebo ne?
Co je na té otázce zákeřného?
Židé věří, že jejich země je Bohem zaslíbená a patří Bohu. Jenže jejich zemi neprávem okupují Římané, kteří zde vymáhají daně.
Když by Ježíš odpověděl, že se daň platit nemá, byl by považován za politického povstalce proti Římanům. Některým jeho stoupencům by se to líbilo, očekávali od Ježíše politickou angažovanost. Jenže tou odpovědí by si proti sobě poštval římské úřady, byl by stíhán za vzpouru. A jistě by taky zklamal některé ze svých přátel – celníky.
Kdyby naopak řekl, že se daň platit má, dostane se tím do sporu s židy, náboženskými skupinami, se všemi prostými lidmi, kteří mu věří. Popřel by tím přesvědčení, že země zaslíbená patří Hospodinu.
Je dovoleno dávat daň císaři nebo ne? – Ta otázka je záměrně položena tak, aby na ni Ježíš nemohl odpovědět správně. Ať odpoví jakkoliv, kladně či záporně, bude to špatně. Setká se s obrovským odporem jedné či druhé strany. Tak nebo tak bude stíhán buď pro politické buřičství nebo pro rouhání se vůči Bohu.
Přesně o to těm tazatelům jde. Nepřichází diskutovat, nepřichází si pro správnou odpověď, přichází s otázkou, která má Ježíše usvědčit a zničit.
I dnes máme taková třaskavá témata, ve kterých se mezi sebou nedobereme společné odpovědi. Když se ocitneme na nějakém setkání, kde jsou lidé s různými typy zbožnosti nebo různého vyznání, a někdo nadhodí třeba téma: Ženy v církvi – ano nebo ne? Doslovný výklad bible nebo metaforický? Evoluční teorie? Homosexualita? – často se debata strhne v bouřlivý konflikt. Lidé se rozškatulkují podle toho, kterou z pozic zastávají. Tím se tvoří bariéry, roste vzájemná nesnášenlivost.
Těmito tématy se někdy necháme chytit do pasti.
Jde to ale i jinak, bez škatulkování. Je k tomu potřeba nejdřív naslouchat a vést otevřený dialog. Což není snadné. Musíme se to učit.
Ježíš poznal zlý úmysl tazatelů. Rozpoznal, že jde o léčku a jednoznačně dá najevo, že tuhle hru hrát nebude. Nenechá se zatlačit do kouta, zachovává si svou suverenitu, vnitřní svobodu.
Pak farizeje vyzve, aby mu podali denár, minci.
Čí je obraz a nápis na minci?
Oni odpoví císařův.
Řekne jim. Tak dejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.
Jeho odpověď je stejně provokativní jako otázka na začátku. Vlastně se stává novou otázkou, zve k přemýšlení, znepokojuje.
Máme si to v sobě srovnat sami: co je vlastně císařovo? Ano, tato mince, protože na ní má svůj podpis a obraz. – Ale to je tak všechno, co mu patří.
Stejně tak se máme ptát, co je Boží? Co patří Bohu? Bohu patří celý svět, vesmír, protože ho stvořil. A patří mu každý člověk, protože ho nechal stvořit ke svému obrazu. (Gn 1,26).
Císaři tisknou své obrazy na mince – na neživé, chladné mince. Bůh otiskuje svůj obraz do lidí. Do živých bytostí, které jsou díky němu schopni milovat, radovat se, mít soucit s druhými. Jsou také schopni vytvářet dobré a krásné věci, které přispívají k dobrému životu na Zemi. Ty obrazy jsou samozřejmě nedokonalé, zranitelné, někdy jsou spíše karikaturou než pěkným obrazem. Ale i jako takové je Bůh má stále rád. A ony mají v Bohu stále svou důstojnost a svobodu.
Dejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu…
Císař je člověk – připomíná nám svým gestem s mincí Ježíš. Císař není bůh, za kterého se tehdejší i dnešní panovníci považují. Císař ale není ani ďábel, i když někdy ďábelské praktiky používá. Proto se císařů nemusíme se bát, nemají vše ve své moci.
Ta Ježíšova odpověď nám ukazuje, že jsou jakoby dvě množiny. Přičemž jedna z nich – ta císařova, politická, je podmnožinou té Boží. Prostě: i to, co je císařovo, i ta jeho mince, i císař sám, patří Bohu.
A my lidé se nezodpovídáme císaři, který umí leda tak tisknout mince a hromadit je. Zodpovídáme se Bohu, který do nás vtiskl svůj obraz, dal nám život.
Odevzdejte, co je Boží, Bohu. To je nejdůležitější věta a sdělení tohoto příběhu.Odevzdávej sám sebe Bohu. Protože mu patříš. Neseš jeho podobu. Jsi mu odpovědný, odpovídáš mu.
A protože věříme, že Bůh je láska, neseš jeho podobu tvou láskou k druhým lidem a celému stvoření.
Odpovídej Bohu tím, že se na druhé nebudeš dívat s pohrdáním a odsouzením, ale s respektem. Napodobuj jeho milosrdenství, měj soucit s trpícími. Zachovávej si svou důstojnost a svobodu, nenech se vlákat do podivných her a léček. A přej tu důstojnost a svobodu ostatním.
Odevzdávej sebe Bohu, ale taky znamená: otevři se Bohu, nech se přetvářet, proměňovat jeho láskou.
Protože, když odevzdáš peníz císaři, už ten peníz nemáš. Když odevzdáš život Bohu, získáš života mnohem víc. Získáš život.
Odevzdej sám sebe Bohu.
Pane, díky, že uprostřed tak zvláštního času a různých nejistot, smíme slyšet o jistotě tvé lásky k nám. Věříme, že máš náš život i život celého světa ve svých dobrých rukou. Pomoz nám do tvých rukou svůj život i život našich blízkých odevzdávat. Amen