Text: Mk 10,35-45 Kazatel: František Plecháček
Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Milé sestry, milí bratři, Ježíš Kristus – a v něm sám Bůh – je mezi námi jako ten, který slouží. Svatý, nade všechno vyvýšený Bůh k nám nepřichází proto, aby nás násilím ovládl a opanoval. Jeho láska k nám se projevuje v tiché, pokorné službě Božího Syna, který se nám dobrovolně vydává do rukou. Dovolím si parafrázovat název jedné k knížek Táni Fišerové, která také kandidovala na úřad prezidenta České republiky. Kniha se jmenuje „Láska nevládne, láska tvoří.“ Já bych si dovolil maličko poupravit: „Láska nevládne, láska slouží.“ A my bychom nemohli živému Bohu sloužit, pokud by on nejdříve neposloužil nám.
Boží láska se tedy projevuje službou, ne panováním. Právě tak i v Božím království vládnou Boží pravidla, Boží pořádek, ne ten lidský. A budiž za to Pánu Bohu vzdána chvála, že si do svého pořádku a pravidel nedá námi lidmi mluvit, že si je chrání před lidskou všetečností a ctižádostí a sobectvím. Učedníci na své cestě s Ježíšem často naráželi na ten zásadní rozdíl mezi pořádky Božími a lidskými obyčeji.
Ježíš je na cestě do Jeruzaléma. Na ty, kteří ho následují, začíná doléhat tíseň a strach. Vždyť Ježíš před nimi nijak neskrývá, že následovat ho znamená jít cestou kříže. Učedníci už začínají tušit, že je v tomto světě nečeká sláva a úspěch a snadné živobytí. Ježíš k nejužšímu kruhu Dvanácti již potřetí mluví o utrpení, které ho v Jeruzalémě čeká.
A právě za této situace k Ježíšovi přistupují dva z dvanácti učedníků, Jakub a Jan Zebedeovi, a předkládají mu svoji žádost. Možná je tížila otázka: „Jestliže nás v tomhle světě čeká hlavně trápení, co z toho všeho vlastně budeme mít?“ Ale spíš vůbec nepochopili, co se jim Ježíš po celou dobu snažil vysvětlit. V každém případě po Ježíšovi požadují čestná místa v Božím království. Snaží si pro sebe zajistit to nejlepší. Oni nejdou do Jeruzaléma trpět spolu se svým Mistrem a Pánem. Jdou tam zvítězit a zaujmout co nejvýhodnější pozice. A na to jim Ježíš odpoví zcela prostě: „Nevíte, oč žádáte.“
Slovy o kalichu a křtu Ježíš odkazuje na své nadcházející utrpení. Učedníci ovšem odpovídají velmi sebevědomě: „To my můžeme také.“ A Ježíšova odpověď znamená, že oba učedníky skutečně také čeká utrpení. Ovšem ani mučednickou smrtí si nikdo nemůže vysloužit a pojistit přední místa v Božím království!
Když se to řekne takhle, možná nás to trochu zarazí. Ale ve skutečnosti je to skvělá zpráva. O tom, kdo zaujme jakou pozici v Božím království, rozhoduje výhradně sám Pán Bůh! V Božím království rozhoduje Boží milost, ne lidské zásluhy a přednosti, ne lidská ctižádost a touha po úspěchu (ani touha po mučednictví!). Jen si zkusme představit, jak by to asi vypadalo, kdyby o místě v království Božím rozhodovaly nějaké naše církevní statistiky a žebříčky!
Ježíš se od žádosti učedníků distancoval. Dal jim jasně najevo, že přidělování míst v Božím království je výhradně v kompetenci nebeského Otce. Pozor! Není tu řeč o nějaké zvláštní Boží protekci, podobné našim lidským protekcím a kamarádíčkování. Není to tak, že by si ta místa jen kdosi u Pána Boha prostě včas zamluvil a předplatil.
Tohle Ježíšovo slovo znamená především veliké povzbuzení pro všechny, kteří si uvědomují svoji slabost, kteří vědí, že na mnohé prostě nestačí a že jim mnohé schází. Ježíš tady povzbuzuje všechny ty, kteří by se opravdu umístili úplně vzadu, někde na chvostu peletonu – pokud by se rozhodovalo podle různých výkonnostních měřítek a statistik jako někde na konkurzu.
Všichni ustaraní a slabí, problémy a bolestmi obtížení tady mají slyšet: To, co pro vás připravil Pán Bůh, vám nikdo nemůže jen tak vzít! Smíte svobodně vydechnout a s nadějí pozvednout hlavu, protože v Božím království nerozhodují lidská pravidla, ale sám Bůh, jeho láska a milost.
Žádost obou bratří měla celkem logické důsledky: zbylí učedníci byli pěkně naštvaní. Jakmile začne boj o výhodné pozice a teplá místečka, přichází nutně také hořkost a naštvanost. Proto si je Ježíš zavolal k sobě.
Kdykoliv v Božím lidu, v Kristově církvi vypukne nějaký takový boj a začne se šířit neporozumění a hořkost, ukřivděnost a zloba, je třeba shromáždit se k Ježíšovi a znovu se pozorně zaposlouchat do jeho slova. V takových chvílích je, více než kdy jindy, životně důležité rychle se vrátit k tomu, který nás miloval a miluje víc než svůj vlastní život.
„Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.“ Ježíš tady mluví o světě, v němž se prvenství a velikost skutečně nejednou projevují vládou nad druhými a kde ti slabší bývají ovládáni a utiskováni. „Ale takhle to mezi vámi nebude!“, říká Ježíš svým učedníkům a učednicím.
Boží řády nemají platit až někdy v daleké budoucnosti v tom přicházejícím Božím království. Nějak se týkají a dotýkají již dnes Božího lidu, církve, která žije z milosti svého Pána a v očekávání jeho příchodu. V církvi to již dnes může a má vypadat jinak než ve světě.
„Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.“ Tahle slova nelze naplnit tak, že si je někdo přečte jako návod a pak si s jeho pomocí opět začne zajišťovat prvenství. Můžou se stávat skutečností ve společenství bratří a sester, ospravedlněných hříšníků, kteří vědí, že žijí výhradně z lásky a služby Boží, z Kristovy milosti. Mohou se naplňovat v obecenství těch, kteří vědí, že za jejich svobodu bylo zaplaceno výkupné v Kristově prolité krvi.
Ve víře poznáváme, že svoboda v Kristu se naplňuje ve službě lásky, v ochotě být tu i pro druhé, ne v panování a ovládání. Můžeme žít v této svobodě víry, naděje a lásky jen proto, že Ježíš pro nás nelitoval opustit své „místo nahoře“, protože jsme pro něho byli důležitější a vzácnější než jeho vlastní postavení, než jeho vlastní život.
Modlitba: Pane, děkujeme ti za tvoji službu pro nás, za oběť, jíž jsi mnohým otevřel přístup k životu. Prosíme, přetvářej nás mocí svého slova ve společenství vzájemné lásky, úcty, vděčné a radostné služby. Amen.
