Text: Mk 3,1-6 | Kazatel: Daniel Ženatý
Ježíš vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“ Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli. Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí. Mk 3,1-6
Kdo je ten Ježíš Nazaretský?
Kdo jsme my? Máme ho přijmout, nebo je to podivín a raději pryč od něho?
A co po nás Bůh chce. Jak máme žít, co se mu líbí a co se mu nelíbí?
Hledání odpovědí na tyto otázky se začíná odvíjet hned od počátku Ježíšova vystoupení. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas, přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.
A začalo se něco dít. Ježíš lidi přitahoval. Všechny. I představitele církve. Vždyť to co dělal, se týkalo Boha. Božího jednání. Bylo to z jejich oboru. Zaměstnával jejich mysl i jejich víru. Možná byl mnohým sympatický a drželi mu palce.
Postupně však začaly vznikat trhliny. Zpočátku nepatrné a pak to prasklo.
Podobně jsme možná v životě poznali člověka. Byl nám sympatický. Cítili jsme, že si rozumíme, vznikalo rychlé přátelství. A pak přišlo něco, co způsobilo trhlinku. A pak něco dalšího a trhlina se zvětšovala. A vrtalo nám to hlavou, nechtěli jsme vztah končit, byli jsme zmatení. A pak se stalo něco, co dalo poslední ránu. A my jsme řekli, tak tohle už ne. Tohle už je příliš. Naše přátelství končí, nazdar, tady vracím klíče a půjčené knihy, s Bohem.
Podobně vztah farizeů a Ježíše. Je to pro nás důležité to sledovat. My jsme dnes v jejich roli a na jejich místě. Jsme církev, reprezentujeme církev. A Ježíš žije, je živý, jedná, tvoří. Nestojíme mu v cestě? Nehrozí, že se naše cesty budou rozcházet?
Nejdřív uzdravil Ježíš posedlého. Pak Petrovu tchýni a celé město mu přinášelo své nemocné, a uzdravil mnoho nemocných a mnoho zlých duchů vyhnal. Před zájmem lidí musel utéct na pusté místo.
A pak kázal v jejich synagogách po celé Galilei a vyháněl zlé duchy. Zatím je to ve vztahu k církevním představitelům v pořádku. Kdo by se neradoval z takových událostí?
A pak uzdravil malomocného a poslal jej, aby se ukázal kněžím, a aby obětoval za své očištění. Jakoby Ježíš řekl – udělej to a to, aby měli možnost poznat, že nejsem sektář, ale že pokračuji v tom, co Bůh začal kdysi s Abrahamem a Davidem.
Pak uzdravil ochrnutého, jak jej spouštěli střechou. A odpustil mu hříchy. První trhlina – kdo to je? Ať uzdravuje, ale odpouštět hříchy? Nějaký tesař? Odpustit může Bůh! Za koho se považuje?
Trhlina se zvětšila když Ježíš povolal za svého učedníka celníka Léviho. A pak jedl v jeho domě s místní spodinou, prostitutky, veksláci.
Copak nemá rozum? Copak takovým má cenu něco říkat o Bohu a jeho království? Chtěli by ho chránit před takovou spodinou! Copak nechápe že to nemá cenu?
A přijde prvé jasné Ježíšovo vymezení, ale já přišel přece kvůli nemocným. Je jsem přišel pozvat. Hříšníky. Proto jsem tady, chápete? A když jsem je přišel pozvat, tak musím jít za nimi a pozvání jim vyřídit!
Ještě stále jdou farizeové s ním. Ale událostí, kterými se od nich Ježíš odděluje přibývá. On se se svými učedníky cpe jídlem a pitím s tou spodinou, a zatím farizeové a učedníci Jana Křtitele drží půst!
Tak jsi s námi na jedné lodi nebo nejsi? I trochu ukřivděnosti – my kvůli Boží věci zde na zemi držíme půst, taky se dokážeme pořádně najíst. A ty nic. Ty to neděláš. Ani tví učedníci, jak to?
A pak jdou obilím, v sobotu, a ti učedníci, kteří se cpou u Léviho a nedrží půst, ještě k tomu všemu mnou zrní z klasů na poli. To se přece nesmí! Vždyť je sobota, hladem neumírají, není to výjimečná situace – proč to dělají?
Výjimečnost toho, co Ježíš přináší už nabývá ostřejší rysy. Roste něco, s čím se budou muset vyrovnat. Před čím nelze uhnout. On je Boží syn. On je Mesiáš. On jedná podle Boží vůle. Bůh zachraňuje svět svou láskou. Z toho nelze ubrat, ať se to církvi líbí nebo nelíbí.
Definitivní rozchod s farizei přinese další sobota. V synagoze je člověk s ochrnutou rukou. Neprosí o uzdravení, není aktivní. Farizeové však už číhali, zda-li jej Ježíš uzdraví. Jakoby ve vzduchu viselo, tak, a teď se ukáže.
I Ježíš asi ví, co se děje. Zavolá muže doprostřed a položí otázku. Ne jemu, zda chce být zdráv. Ale jim, farizeům, kteří hledají důkaz pro své rozhodnutí
Ptá se jich, je dovoleno v sobotu jednat dobře či zle. Život zachránit, či utratit? Ale oni mlčeli. Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce a řekl onomu člověku, zvedni ruku. Zvedl ji a jeho ruka byla zase zdravá.
Farizeové vyšli ven. Řecký text napovídá, že nevyšli ze synagogy po skončení shromáždění, jak se chodívá. Že hned vyšli. Sotva uzdravil, odchod. Konec. To společné prasklo.
Vyšli a hned se proti němu domlouvali s Herodiány. To byli skuteční nepřátelé Boží. Ti dali zatknout Jana Křtitele. A Jan ještě trpí ve vězení. S nimi se začali domlouvat, jak se Ježíše zbaví. Odchod byl úplný.
**
Kdo je ten Ježíš Nazaretský?
Kdo je ten Ježíš Nazaretský? Je to Mesiáš, Syn Boží. Láskou zachraňuje tento svět. Je vzkříšený, živý. Nechodí světem s červenobílou páskou, aby oddělí dobré od zlého. To udělá až jednou. Teď léčí. Tmu léčí světlem, špínu čistotou, zlo a hněv láskou.
Kdo jsme my? Máme ho přijmout, nebo je to podivín a raději pryč od něho?
Rozhodli jsme se ho přijmout. Držet se jej a jít s ním. On je Mesiáš, z Božího, ne z našeho rozhodnutí. On nás posiluje, z jeho milostí se stáváme světlem a solí. Tak nás proměňuje, aby naše srdce nebylo tvrdé.
A co po nás Bůh chce. Jak máme žít, co se mu líbí a co se mu nelíbí?
Asi po nás chce, abychom se také svou myslí a svým jednáním neoddělili od Ježíše. Abychom jen nehlídali, zda je vše v pořádku a děje se tak jak má. To je málo. To umí každý.
Líbí se mu, když napodobujeme Ježíše. Jdeme do života, jako děti Boží, do něj investujeme to, co Kristus dává, jeho dary, jeho požehnání, i když si okolí myslí, že to nemá cenu.
Smíme tak činit ve víře, že Kristus už zvítězil. To je naše síla. To už nikdo nezmění. Amen
Pane Ježíši Kriste, ty jsi naše síla i spasení. Tvoř čistá naše srdce, aby neztvrdla.
Jsme náchylní k tomu, abychom si mysleli, že jsme lepší než ti, kdo zde dnes nejsou. Abychom uvěřili, že místo hlídaní a střežení tvé věci zde na zemi, ji smíme naplňovat.
Buď s nám svým Duchem. Amen
