Kázání, Pardubice 17. 1. 2021 Žalm 121
Neděle: 2. po Zjevení Páně
Text: Žalm 121
Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? 2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. 3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. 4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. 5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. 6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. 7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. 8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Milí bratří, milé sestry,
Závěrečná slova tohoto žalmu slýcháváme na místě požehnání. „Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici… bude chránit tvé vycházení i návraty“. Slova ujištění v závěru bohoslužeb, slova na cestu nového týdne, který se před námi otevírá. – Hospodin – tvůj ochránce – půjde s tebou. Užívá se jako slova požehnání a velikého zaslíbení při křtu, na začátku života: „Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. … Hospodin je tvůj ochránce.“
Není divu, že se užívají právě tato slova. Jsou z knihy žalmů, které zpíval a dodnes zpívá lid Izraelský. Nejsou to ledajaké verše, ale ty, které lid Izraelský po dlouhá staletí doprovázely po všech dobrých, i po mnoha dramatických cestách jeho dějin. Jsou to – snad můžeme říci – věky ověřené a osvědčené verše a písně. Všelijak se je pokoušíme překládat a napodobovat, ale stále znovu se k nim vracíme. Když s nimi otevíráme či uzavíráme bohoslužby, činíme tak v důvěře, že se stavíme do zástupu lidu Božího. Do onoho příběhu Božího slitování, lásky, Boží smlouvy. Vždyť žalmy vypravují zkušenosti, které lid izraelský učinil se svým Bohem, s Hospodinem. On šel vždy znovu a znovu k nim a s nimi a daroval jim záchranu. Bůh, který není jen jak nějaký princip či nejvyšší dobro, ale jde za svým lidem a zavazuje se smlouvou: „moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne navěky“ (Iz 54,10). Jde za svým a se svým lidem. Je dobré, že můžeme tato ověřená a důvěryhodná slova užívat i my. „Hospodin je tvůj ochránce.“
Avšak – nejsou jen lidé, kteří vyznávají a vyjadřují vděčnost, že Hospodin je ochránce, že tě „chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život“, a dokonce kvůli tomu ani nedříme, ba oka nezamhouří. Věřící i nevěřící mají i jinou zkušenost. Neochránil ode všeho zlého; neochránil životy mnoha dobrých a milých lidí; Neochránil všechny syny a dcery svého vyvoleného národa před katastrofou vyhlazení; neusnul? Nezaspal? Neochránil nás nebo naše milé, neochránil naši zemi ani ostatní země před všemi hrozbami. To spíš my mnohdy bolestí nezamhouříme oka a spánek se pro samé obavy a starosti nedostavuje. Copak lze nevidět veškerou nespravedlnost, chudobu, lež? A teď v době pandemie a mrazů obzvláště. Ne, není zakázané se takto ptát – a volat. Copak nevolal samotný Syn Boží k Bohu, který slíbil že jej bude opatrovat a chránit: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Nevolají po něm tak mnozí, možná až přemnozí, kteří pod tíhou svého údělu takto volají, otáčejí se zády – a my jim těžko umíme pomoci a podepřít je, sami jsme bezradní.
„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?“ Odkud jen se dočkám změny? Nápravy? Utišení? Od hor? Jistě, tam se lze ukrýt, tam lze na všechno zapomenout. Nebo snad právě pozvedám své oči k horám a vidím, jak jsou nebezpečné? Co všechno tam hrozí? Úzké soutěsky, bandité či laviny, vyčerpání i rozmary počasí. Odkud mi přijde pomoc, když musím těmi horami projít? Až se zdá, že skály na mě padnou a zavalí cestu, zepředu i zezadu. Odkud mi přijde pomoc? Jistě, v horách jsou krásné stezky, ale co když půjdu „roklí šeré smrti“? Co když se horská túra promění v peklo? Odkud mi přijde pomoc?
Snad proto – obzvláště proto je dobré, že máme ne slova ledajaká, ale vskutku věky ověřená a údělem Božího lidu ozkoušená. Náhle mění úhel našeho pohledu, naši optiku: „Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.“ Sami vidíte – žádná z otázek a bolestných zkušeností a námitek ještě tímto nezmizela. Ale pokoušíme se měnit pohled. Sotva si můžeme na své cestě a životní pouti vybrat, která hora nám zatarasí cestu, ale můžeme se rozhodnout, kde hledat pomoc. Lid izraelský se to učil, zpíval žalmy, vyprávěl si příběhy, čteme evangelia, ve kterých se vypráví o Ježíši a jeho uzdravení nemocných, útěše zarmoucených, otevření očí slepých. „Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.“
Jak jsme pověděli na začátku – slova užíváme jako požehnání na příští týden, při křtu, na cestu životem. Snad se to zdá málo. Ale co může být lepšího? Přijde mi pomoc od hor? Snad, někdy, je dobré být přítelem hor, jakkoli já sám jsem z polabské nížiny, mnoho o horách nevím. Najdu pomoc sám v sobě, ve svých duchovních rezervoárech a životních zkušenostech? Jistě, je dobré je mít a pěstovat. A když ne v sobě, najdu pomoc u druhých lidí? Nepochybně, proto i pěstujeme bratrské a sesterské společenství, proto pěstujeme přátelství, a konec konců nacházíme často pomoc u odborníků a lidí s uměním a zkušeností. „Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi“, poví žalmista. Jestliže on je Stvořitel, pak ne jako ten, který ode všeho dal ruce pryč, odešel a přenechal osud nebe a země a všech lidí svému osudu. Ale on sám pečuje a stará se o své stvoření, provází jej, o Vánocích jsme si tolik připomínali a slavili – že i svého Syna Ježíše poslal. Sesílá Ducha svatého, aby byl s námi a se všemi. Proto pak řekne: „Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. … Hospodin je tvůj ochránce“.
Když se ptáme, jaký je Bůh, kdo to je, pak zde to máme v poměrně krátkém textu celkem šestkrát pověděno: je to ochránce, on tě chrání. V kralickém překladu je ono krásné slovo: „Hospodin tě ostříhati bude, ostříhati bude duše tvé“. Střeží, dohlíží, bdí nad tebou a námi. Ach ano, my máme obavy, aby to nebyl onen Orwellovský „Velký bratr“, nebo jeden z těch, kteří zkoumají naše mobilní telefony a internetové účty a shromažďují o nás data, která lze zneužít. Aby to nebyl snad jeden z těch technokratů, který tak dobře ví, co potřebujeme.
„Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.“ Ne, tím nezmizí hory a rokle, ale on se stará, abys jimi prošel. A když vyjdeš ven, aby ses i navrátil. On tě neučí bolesti nevidět, odvrátit od nich zrak, neučí tě, abys neposlouchal, co se děje zlého, aby sis neničil karmu a nepoškodil své nitro. Nevytrhne tě do nebeské slasti. Ale on tě chrání a střeží, abys v tom obstál. Abys člověče obstál ty i ostatní. On je přece Stvořitel a Vykupitel tvůj i tvých blízkých, i těch, kteří jsou vzdálení. Kéž bychom uměli všem těm, kteří mají obavy, kteří jsou skleslí a zarmoucení, kteří se proto mnohdy hněvají na svůj úděl i na tento svět – kéž bychom jim uměli povědět: To „Hospodin je tvůj ochránce“, nejsi sám, nejsi snad zavržený ani narozený na špatné planetě, on je s tebou. Kéž bychom uměli zrak i mysl těch mnohých, kteří se trápí, obrátit od upřeného pohledu na obrovské hory, nebezpečné a nejisté cesty, a propastné tůně virtuálního světa k tomuto Hospodinu: „on učinil nebesa i zemi. … Hospodin je tvůj ochránce“.
Sotva bychom uměli lépe povědět, jak se zde vyjadřuje ona role ochránce – všechny dimenze a rozměry života a poutníka, vskutku komplexní péče, a to nejen dlouhodobá, ale vlastně každý okamžik: „Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání… je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“ On tě chrání nejen teď, nejen na tvé nejbližší cestě, ale na všech cestách, i té poslední, až samého konce, ano ještě déle, i pak.
Je dobré slyšet, kdo je Hospodin. Je dobré si opakovat, jaký je Bůh a Pán. Je to ten, který tě opatruje a chrání. On je ten, který tě chrání. I když upadneš, i když to bude těžká cesta, on tě chrání, je s tebou. Ne, není jen s tebou, ani jen nad tebou, ale i s ostatními kolem; on JDE s tebou a s nimi i s vámi. Není nepohyblivý, jak nějaký vyšší princip, on doprovázel svůj lid pouští, doprovázel ho do zajetí při babylonských řekách, byl s ním, když se vracel. Šel s ním přes hory i údolí, přes moře jej doprovázel. Ve svém Synu Ježíši šel cestou, na které potkával nemocné, hladové, chudé. Kde se s nimi setkal, tam je chránil a opatroval, izolované a oddělené vracel do života. Šel za chudým rybářem, šel za podnikavým celníkem, šel i za Jidášem. A stali se z nich učedníci. A šel s nimi, ukazoval jim, co je pravá láska, co je spravedlivé a že perspektivu má služba potřebným i oběť. A nakonec doprovázel Bůh svého Syna na kříž, ten do samotného pekla sestoupil. Ale Bůh jej ochránil, a nejen to – z pekla jej vyvedl a posadil po své pravici. A to smíme od něj očekávat pro sebe, pro mnohé další, ba pro všechny. Neboť to jsme si o vánocích připomínali – že jméno, které Bůh v Kristu má, zní Immanuel, tj. „Bůh s námi“. A ten „tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život… nyní i navěky.“ A tak: Kdo by kdy mohl být ještě snad proti nám?
Modleme se: Náš Pane a Bože, tobě děkujeme za evangelium, tu dobrou zprávu o tom, že nás ochraňuješ a chráníš, že jsi přišel a jdeš s námi po našich cestách. Ty nás ochraňuješ i tehdy, když my se vzdalujeme, pochybujeme a dokonce na tebe zanevřeme. Prosíme, nepřestávej nad námi bdít.
Amen.
