Text: Ř 12,9-14 | Kazatel: Daniel Ženatý
Římanům 12,9-14 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. 11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. 12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. 13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. 14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo.
Na závěr dopisu přidá Pavel výzvy pro dobrý život. Nejprve však čtenáře vybaví tak, aby mohl výzvy přijmout. Mluví o Božím milosrdenství. O zásluhách Kristových. Ujišťuje čtenáře, že ho nic od Krista nemůže odloučit. Přesvědčuje, že každému je dána Boží milost, že každý má nějaký dar Boží milosti. To je výbava, s kterou můžeme výzvy pro dobrý život slyšet.
Zkontrolujme svou výbavu – věříme, patříme Kristu, máme jeho dary, on je věrný. Svým duchem stále vlévá lásku do našich srdcí. Takto vybavení jsme schopni slyšet následující výzvy:
Láska nechť je bez přetvářky. Láska jako přejný vztah k člověku. Otevřený. Touha spolu navzájem vycházet. Tato ouha ať je bez přetvářky. Ať je přehledná, odkrytá.
Jsme toho schopní? Myslím že ano. S Kristovou výbavou to jde. Je to také otázka kázně. Nebudu zanášet své vztahy ničím neprůhledným. Nechci. Nebudu říkat ne, a doufat, že druhá strana nějak bokem bude slyšet ano, po kterém toužím. Nemusím se krýt a maskovat. Je to zbytečné.
Ošklivte si zlo. Ať je vám odporné. Mějte vůči němu jasnou pozici. Doslova, nenáviďte ho!
Někdy se cítíme bezbranní proti výrokům typu: zlo zde bylo vždycky, co naděláš, to máš marný, proč bych se rozčiloval. Takové řeči jsou živnou půdou pro zlo. Pavel jakoby říkal, ale jen se rozčiluj se když potkáš zlo! Zaujmi k němu jasnou pozici – hněv, odpor. A zlu se přestane dařit.
Je to vlastně geniální slovo. Neučí žádný postup jak proti zlu. Na to je zlo příliš rozmanité. Žádná teoretický nauka. Ale konkrétní hněv. Odpor. To je síla proti zlu. Ošklivte si je!
A podobně pak, stejnou intenzitou vyzve, lněte k dobrému. Ať to je vidět. Ať to druhé naučíte, ať vidí, že to je možné, že to je dobré. Že nejsou sami kdo se chtějí přimknout, zamknout k dobrému. Je to více než lněte, přiviňte se, svažte se s dobrem. S Boží výbavou je to možné.
Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
Jednejme spolu jako spolu jednají sourozenci v rodině. To je dobrý příměr. Jednak máme jednoho otce, Boha. A jednak, ti sourozenci spolu většinou jednají bez přetvářky, přímočaře, umějí si vynadat, dokážou se pohádat, a většinou se mají rádi a jejich vzájemná láska to všechno zvládne.
Tak spolu můžeme jednat. Především ve sboru. Nechci druhého urazit. Nechci nad ním zvítězit. Nechci dokázat za každou cenu, že mám pravdu. Naopak. Jednám s nám jako se svým sourozencem. A proto jsme schopni být spolu u jednoho stolu, usilovat o společné věci a mít přitom různé názory. Protože ten kdo nás spojuje navzájem, je silnější než my.
V úctě dávejte přednost jeden druhému. Úcta. Čest. Druhý člověk má svou hodnotu. Má svou cenu. Bůh mu dal život, Kristus za něj zemřel. To je jeho hodnota a váha. A tu nezmění ani to, že mně třeba svými názory leze na nervy.
Určitě se nám stalo, že jsme o někom neměli valné mínění, ale poté co jsme poznali jeho život, v čem žije, co prožil, poté jsme k němu získali úctu. Najednou jsme ho viděli jinak. Více jsme chápali jeho reakce, jeho strach a úzkosti.
V horlivosti neochabujte. Horlivost, nebo také píle, činnost, práce. Nemáme ochabovat. Přesnější mají kraličtí – nebuďte v tom líní! Nebuďte líní v té práci kolem sebe. Hledejte, proste, tlučte, žijte, vydávejte ze sebe něco. Nebuďte líní dávat ze sebe ven to, co do vás vložil Bůh. Ten v podobenství, který hřivnu zakopal, byl také líný. Pavel by možná řekl, proto že máte výstroj od Boha, není třeba se šetřit! Bůh už udělal krok k tobě, člověče, teď je na tobě udělat krok k němu, tedy k člověku vedle tebe. Je to možné. Neboj se. Můžeš. Bůh o tom rozhodl. Spolehni se na to.
Buďte vroucího ducha. Vroucí, doslova horký. Vřelý. Nadšený. To co jsme od Boha přijali není možné vydávat unuděně. Mdle. Jak leklá ryba. Je to tak dobré, že to vzbuzuje nadšení, až je to horké, vroucí! Polibek umí být vroucí nebo nijaký nebo ledový. Stejně tak pohled, odpověď. Výzva k dobrému životu sděluje, ani studený, ani mdlý, ale horký! Jako život sám!
Z naděje se radujte. Právě tehdy když nás něco bolí, když jsme smutní a bezradní, tehdy se to smí zvrtnout směrem k Boží naději. Ježíš řekne nyní máte zármutek, ale uvidím vás opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme! Boží blízkost tvoří naději a působí radost!
V soužení buďte trpěliví. Trpělivost souvisí s nadějí. Dobře to skončí. Konec bude dobrý. Proto je možné být trpělivý. Ježíš řekne učedníkům, budou vás všichni nenávidět pro mé jméno. Ale kdo vytrvá do konce, bude spasen. Trpělivost je síla, touha vytrvat do konce. Pomáhá v tom láska. Láska je trpělivá a vydrží. A právě vidina dobrého konce nás smí sílit v soužení. Soužení jsou a budou. Ale nemusí nás přemoci. Nemusí nás zotročit. Smíme se sílit vidinou konce. Aby nás soužení nepřemohlo. Pro Ježíše Krista to dobře dopadne. I když se utrpení zdá k neunesení.
V modlitbách vytrvalí. Modlitba je silná. Dává pokoj. Svěřuje Bohu co je k neusnesení. A působí. Někdy třeba jinak, než bychom chtěli. Ale je mocná. Účinná. Snad bychom někdy měli udělat shromáždění, kde bychom si navzájem sdělili, jak a kdy jsme okusili, že modlitba působí. Jak to bylo krásné. Škoda, že o tom neumíme mluvit. Možná se bojíme otevřít, aby nás takto bezbranné někdo nezranil.
Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
Už jsem to asi říkal na biblické, na mládeži, z kazatelny jsem to myslím neříkal. A i kdyby, je to dobré, smí to zaznít vícekrát.
Pokoj ve věznici, osm chlapů, jeden z nich začal být zlý. Hrubý. Nadával, dělal to co věděl že druhým vadí. Napětí bylo obrovské a bylo to peklo. A muž z toho pokoje, připravuje se ke křtu, mně říkal. On zas tak jednou přišel na pokoj, řval a byl sprostý. Já jsem ležel na posteli a najednou jsem věděl – teď. A tak jsem vstal, šel k němu, objal jsem ho a říkal jsem mu – Františku, nemusíš být zlý. My proti tobě nic nemáme. My ti přejeme dobré věci… A on se rozplakal a od té doby je to v pořádku a žije se nám dobře… Pavel doporučuje – svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, ne zlo.
***
Výzvy pro dobrý život. Smíme je vzít vážně. Ale teprve tehdy, až se dobře vyzbrojíme. Vírou, že patříme Kristu, že každému je dána Boží milost, že každý má některé dary Boží milosti.
Ať je vztah k druhému přehledný, nezakrytý.
Zlo ať je nám odporné.
Svažme se napevno s dobrem.
Žijme spolu jako sourozenci. Jadrně a s láskou.
Hodnota člověk vedle nás je v tom, že i za něj Kristus zemřel. Proto je ten člověk hoden naší úcty.
Nebuďme líní dávat ze sebe ven to, co do vás vložil Bůh.
Není možné vydávat unuděně. Buďme vroucí!
Naději dává Boží blízkost.
Soužení nás nemusí přemoci. Můžeme se sílit vidinou konce!
Modlitba je silná. Pokud jsme na ni snad zapomněli, znovu ji objevme!
Dobro je mocnější než zlo.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi to světlo světa. I z náš tvoříš světlo, a také sůl. Prosíme o tvou pomoc, ať to všechno nepromarníme. Aby z nás měli užitek ti všichni, s kterými žijeme. Amen
