Text: Mt 11,2-6 Kázání: Daniel Ženatý
an Křtitel uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Mt 11,2-6
Co vlastně od Mesiáše čekáme?
Co chceme, aby Pán Bůh změnil? Voláme – přijď království tvé voláme – co by mělo být jinak? Někdo si to představuje jako zásah shora. Proměna k lepšímu se stane úsilím mocného vůdce, osvíceného panovníka, rozhodného velitele, laskavého soudce.
Zdá se, že na tyto představy Pán Bůh nedbá. A volí jinou cestu. Přichází se svou mocí a slávou,to ano, a zachraňuje tento svět, to také ano. Ale zachraňuje jej svou vlastní obětí. Bůh bere na sebe lidskou vinu. Tak ji odstraňuje ze světa, likviduje, čistí, napravuje. Tak činí prostor pro život. Blaze těm, kdo toto pochopí a přijmou. Promění to jejich život, budou snadněji překonávat bolest, porozumí životu a možná budou i lépe spát…
Jan Křtitel je ve vězení. Připravoval cestu pro Mesiáše. Volal lidi k pokání. Vybízel je, vyčistěte svoji cestu, aby k vám Zachránce mohl přijít. Narovnejte svoje cesty, zprůchodněte stezky ke svým srdcím. Změňte směr svého života. Lidé ho poslouchali, nechávali se křtít. Chtěli změnit svoje cesty.
Jan Křtitel si dovolil kárat samotného krále, a ten ho dal uvěznit. Jan už se na svobodu nedostal, Herodes ho nechal popravit.
Je ve vězení, kdo ví, co se mu honí hlavou. Možná se ptá, zda se rozhodl správně. Zda to co dělal a čemu věřil je pravda. Ten Nazaretský Ježíš přece je tím očekávaným Mesiášem. Musí být. Ale ve vězení přicházejí pochybnosti. Jak to je?
Jan znal Písmo a věděl o zaslíbeních. Možná by jeho dotaz mohl znít – naplňuješ Ježíši biblická zaslíbení? Děje se ve tvé osobě to, po čem toužili proroci?
Jan pošle své učedníky. Jděte k Ježíši a zeptejte se ho: Jsi ten, který přijíti má, nebo máme čekat jiného? Ježíš je přijme. Zpět je pošle se vzkazem: Jděte, zvěstujte Janovi co vidíte a slyšíte! Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.
Ježíš neodpovídá Janovi přímo – ano, já jsem ten přicházející. Ježíš reaguje na některá starozákonní zaslíbení a tím napovídá, – ale ano Jane, tohle se děje. Poslouchej co se dělo a děje v Kafarnaum, na cestách, v domech. Dějí se prorocké zázraky, mrtví jsou kříšeni k životu, malomocní jsou uzdravování. Chudým je zvěstována radost!
Jany slyší – takhle začíná záchrana světa a záchrana člověka. Z opačného konce, než to čeká lidová představivost. Startuje čas, na jehož konci nebude utrpení, už jsou zde první kroky, první minuty nového věku, začínají tikat – ať si o tom má kdo chce jakou chce představu!
Blahoslavený. Šťastný člověk, který se nad Mesiášem v této podobě neuráží. Blahoslavený člověk, který přijme, že tak to je. Že spasení světa se děje odspodu. Obyčejní lidé jsou zbaveni vin. Obyčejní normální lidé jsou vraceni do plného života. Děje se milosrdenství, děje se láska, chudí slyší že jsou Bohu milí a v něm nesmírně bohatí. Ježíš z Nazareta, Mesiáš přináší tuto změnu. V něm se děje.
My ten příběh čteme, slyšíme, a poznenáhlu zjišťujeme, že jsme uvnitř děje. Že to je náš příběh a naše rozhodnutí, zda v tom Nazaretském tesaři přijímáme záchranu svého života, nebo ne.
I nám ovšem v cestě stojí naše představy. Jak to má být a jak to být nemá. Především situace světa, který má plno chyb. Zvětšující se propast mezi chudými a bohatými, nejen v naší zemi ale především na celé zeměkouli. Někteří mocní se chovají arogantně a ono jim to prochází, jako Herodovi, který si dělá co chce a nakonec nechá bez soudu jen tak popravit i Jana Křtitele. To se přece nesmí! Kdo to napraví? A už už jsme náchylní toužit po změně shora, po silném vojevůdci a někom, kdo to zde dá do pořádku. To jak ten svět vypadá se přece nedá spravit jinak než…
A zde pozor. Tudy, podle Boha, cesta nevede. Cesta podle Pána Boha vede přes to, co se z Boží moci děje docela u země. U cest, ve všedních dnech se všedními lidmi.
Přece se děje mnoho dobrého. I dnes. Jsou ochotné sestry, obětaví a trpěliví lékaři, tisíce pracovníků Charity, Diakonie, léčeben, ústavů. Špičkoví odborníci jsou schopni vyrobit přístroje které zachraňují životy, hledají léky proti zákeřným chorobám. Desítky možná stovky občanských sdružení, dobrovolníků kteří zdarma věnují své schopnosti, čas, někdy i peníze. Dobročinné organizace, sbírky v kostelích na pomoc potřebným, nejen u nás ale po celém světě. Něco se přece děje. To smíme vidět.
To, že existuje zlo neznamená, že s tím Bůh nic nedělá. Dělá. Přichází, vylévá svého ducha, oslovuje, stačí se dívat. Stačí chtít vidět. Jeho království se tu děje.
Nemusíme hned tvrdit, že se děje jen skrze křesťany. Působí to Bůh, to je podstatné. Koho si k tomu vybere nechme na něm.
Však to je poslední informace, kterou Ježíš Janovi posílá. I evangelium se káže. Dnes po celém světě. Nezamlčuje se, že Kristus za nás zemřel, vzal na sebe naši vinu a odpouští nám všechno svinstvo, které děláme. Zvěstuje se, že smrt není poslední stanice a že nejlepší víno nás teprve čeká. To se přece říká. Každou neděli. To přece padá do lidských uší a duší a srdcí. Mnohé sice přijde nazmar, ale ne všechno. V tom je obnova. Působí ji ten, který přichází. To čekáme od Mesiáše.
Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží, říká Ježíš. Blaze tomu, kdo přijímá tento způsob záchrany světa. Pokud ano, pak jsme to my, kterým Ježíš říká: jsi požehnaný. Slyšíš? Jsi dobrý, správně ses rozhodl, a nelekej se, že nepatříš k většině.
Pane Ježíši Kriste, věříme, že přicházíš a proměňuješ tento svět. Věříme, že ještě jednou přijdeš a už to bude úplně jasné, že síla a moc spočívají v lásce. Dávej nám otevřené oči i uši, abychom viděli, co vše už se zde ze tvé moci děje.
Jako Jan někdy pochybujeme a ptáme se, kdo jsi. Asi to nikdy neustane. Pomáhej nám. ať vidíme tvé království tam, kde nemocní zápasí se svou nemocí, kde lidé s postižením nacházejí důstojnost a pomoc, tam kde děti pečují o své rodiče a rodiče o své děti. Prosíme, stůj při těch, kdo jakýmkoli způsobem vydávají své síly pro druhé a jsou unavení.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Posiluj ty, kdo bojují proti nemoci, postižení, hladu, utrpení, posiluj ty kdo povstávají a zastávají se utištěných. Dávej svého Ducha soudcům, lékařům, sestřičkám, učitelům, kazatelům evangelia, všem kdo mohou nastavit výhybky pro dobro, kdo mohou upravit cestu pro tebe, který přicházíš.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Svým Duchem z nás odstraňuj lhostejnost, i povýšenost, s níž bychom snad kdy chtěli zlehčovat dobré věci kolem nás.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Amen
