Text: Sk 17,16-36 | Kazatel: Daniel Ženatý
Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní. 17,32-34
Apoštol Pavel čekal v Athénách na Sílase a Timotea. Hlavní město řecké kultury, vzdělanosti. Sláva Athén pomalu uvadala. Pavel jimi prochází a vidí, kolik je tam modlářství. Bohové, polobohové, mýty, legendy, titáni, obři. A on věří jednomu jednomu Bohu, který se světu dává poznat v tesaři z Nazareta.
Ve filozofii a náboženství udávali tón epikurjeci, s důrazem na spokojenost života, přátelství, nevměšování se do politiky. Není třeba se bát bohů, nemohou trestat, není třeba se bát smrti. Něco podobného zní i dnes – užít si to, bavit se. Zábava jako norma spokojeného života.
A stoici. Žít uměřeně, střídmě, nenechat se ovládnout vášněmi, štěstí není v bohatství, ale ve vnitřní svobodě, kterou má každý, ať je chudý nebo bohatý, pán nebo otrok.
Pavel s nimi rozmlouval. Na ulicích, náměstích, v synagoze.
Vzali ho na Areopág. Na místo, kde zasedal soud. Zřejmě se tam scházeli učenci a filosofové a debatovali.
Už toho má Pavel hodně za sebou. Několik sborů vzniklo mocí evangelia, které kázal. A byl vyhnán z Tesaloniky, Beroje, ve vězení byl ve Filipis, kamenován v Lystře.
Konečně trochu kulturní prostředí, žádní venkované, lidé co neskáčou do řeči. Tváří se slušně, mají zájem a napadat mne budou svými názory, a ne vidlemi a kamením.
To je první o co můžeme připomenout. Hledání Boha. Lidé kteří mají zájem o víru, o Boha, o věci náboženské. Určitě existují i dnes. Hledají, ptají se, musí v tom mít zmatek. 18 či 19 státem registrovaných církví. Která je ta pravá?
A otázka – Je někdo pro slovo o Bohu příhodnější, než jiný? Lidé v Korintě méně, než v Athénách? Ve Zlámané Lhotě více než v Praze? Jsou lidé z úřadů připravenější pro Krista víc, než lidé z traktorů a kravínů? Jsou lidé z dobrých rodin pro víru vhodnější než z rozpadlých?
Příběh v Athénách ukáže, že nejsou. Že to co my považujeme za vhodnější žádná výhoda není. A že to je často právě naopak. Jakoby ta domnělá výhoda byla ve skutečností brzdou, clonou na očích a na srdci, která brání evangelium přijmout.
A druhá věc – a jak na to povídání o Bohu jít, aby mělo úspěch? Začít pěkně od podlahy, víra, pokání, hřích, odpuštění, smíření, kříž, vzkříšení? Konkrétně a jadrně? I lidem, kteří nikdy nebyli v kostele? To je situace třeba na pohřbu v krematoriu! Porozumí tomu, když řeknu že nyní je zjevena Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista a pro jeho zásluhy jsme spaseni a naše hříchy jsou odpuštěny?
Není na to jedna hotová odpověď. Apoštol Pavel tak činil. A založil sbory v Korintě, Filipech, Tesalonice. A když tak mluvil v Athénách, neuspěl podle svých představ.
A přitom Pavel vyšel athéňanům vstříc. Vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsme procházel vaším městem a prohlížel si je, nalezl jsem oltář s nápisem – neznámému bohu.
Koho takto uctíváte a ještě neznáte – toho vám zvěstuji. A začne povídat o Bohu. Využije toho co viděl – zvláštní oltář pro Boha, kterého zatím ještě neznáme. Já Pavel vám to místo obsadím. Vím o jednom…
Jako základ pro své zvěstování Boha využije to, co postavili athéňané. Nepopsaný pomník pro dosud neznámého boha. A ono to nevyjde. A opět otázka – je to správný postup? Není?
Vidím, že čteš knihu chlapče, to je dobré, ale já ti dám lepší! Chodíte na tancovačky a ráno máte kocovinu, poradím vám místo kde budete šťastní!
Pavel zvolil jakýsi kompromis. Navázal na to, co začali athéňané, a pak káže Boha a Krista. A nic nepřitesává, neobrušuje, aby to nevadilo.
Začíná ujištěním, že Bůh je stvořitel, je pánem nebe a země. Informace mezi řečí – žádný z vašich bohů, milý athéňané, ani osud, ani přírodní síly, ani vy sami.
Bůh nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli. Tím se Pavel vymezil vůči chrámům a pomníkům a svatým místům, které v Athénách viděl. Bůh stvořitel není na našich chrámech, ani na naší přízni a množství našich obětí.
Pavel mluví o Bohu, a odstřeluje jistoty epikurejců i stoiků. Žádné nevměšování se do života. Jen hledej a namáhej se! Pohoda, užít si, ano, ale jen jako vydechnutí a odpočinek, ne jako smysl a cíl. My jako boží děti se v tomto složitém a krásném a krutém světě pohybujeme! Zde nám dal Bůh úkol. Toto je prostor k životu.
A neplyne to tady nezávazně jen tak, jako hudba v obchodním domě. Bůh ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Jemu jsme odpovědní za své životy a on se nás na to jednou bude ptát!
A pak Pavel skončí – a že to ten Bůh myslí vážně, o tom poskytl důkaz, když toho muže, který bude soudit, vzkřísil z mrtvých!
A bylo hotovo. Až potud Athéňané poslouchali. Ten muž sice rozbíjel jejich filosofické a životní představy, ale to patří k pěknému dni s někým polemizovat, a třeba na tom i něco bude! To zde skutečně ještě nebylo.
Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát, druzí řekli, rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.
A tak od nich Pavel odešel! To je vlastně krásné, milý Pavle, jsi nám sympatický i když se ti to nepodařilo tak, jak ses asi těšil. Pavel od nich odešel.
Trošku je v tom – no co, půjde to jinde. Co s vámi. Čas je vzácný.
Někteří se však k němu připojili a uvěřili. Ne, některé přemluvil. Některé uprosil aby šli s ním. Oni sami se rozhodli a museli se pohnout, když Pavel odcházel a jít za ním. Byli to Dionýsios, Damaris a s nimi ještě jiní.
Byl Pavel úspěšný? Nebyl? Jsou dva a ještě jiní málo, nebo dost? Mohlo by se zdát – na duchovní Athény je to málo! Ale. Kdyby při každém našem kázání uvěřil jeden člověk. Kolik kázání už zde pamatujete? Vždyť jen já jsem v Pardubicích kázal asi 335x. Kdyby při každém z těch kázání vždy jen jeden uvěřil, tak rozšiřujeme kostel.
**
Kolem nás je spousta lidí, kteří o Bohu nechtějí slyšet. A je kolem nás spousta lidí, kteří o Bohu chtějí slyšet. Začít po lžičkách mlékem? Nebo pořádně a hutně?
Podávat evangelium tak, aby se někoho nedotklo? Ne, to nemá cenu. Kristus vstal z mrtvých, tomu věříme a jemu jsme odpovědní, a on se nás jednou na to bude ptát.
Jsou někteří lidé pro svůj původ, povolání, kořeny – pro Boha vhodnější, než jiní? Nejsou!
Je to málo, že je nás zde dnes 80-100? Nebo je to dost?
Pane Ježíši Kriste, dávej nám moudré slovo, když o tobě chceme vyprávět lidem, kteří tě neznají. Zbavuj nás touhy poučovat, zbavuj nás touhy vyčítat. Zbav nás bludu, že ti pomůžeme , když evangelium trošku upravíme, aby vyhovovalo všem. Dej nám víru, že tvé evangelium je moc a najde si cestu k člověku. Amen
