Text: Lk 10,25-37 Kazatel: Daniel Ženatý
Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych mělpodíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘„ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Chodili jste do školy? Umíte číst? Máte doma Bibli? Slyšeli jste někdy, že máme Hospodina Boha svého milovat z celého srdce svého, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí? A že máme milovat svého bližního jako sebe samého?
Pokud ano, tak víc informací pro dobrý život nepotřebujete. Nikdo vám lepší radu, jak máte žít, nedá.
Zákoník se ptá, co má dělat, aby měl podíl na věčném životě. Smíme to pochopit přejně. Jak mám teď žít, aby to bylo tak dobré, že Bůh řekne, jo, dobrý, dávám ti všechno? Co je podstatné konat teď, aby to ladilo s tím, co dává Bůh? Jak přiblížit tento život té kvalitě, kterou dává Bůh? Zákoník dobře tuší, že o tom, jak budeme shledáni jednou, se rozhoduje teď, nyní. Tak ať je to co nejlepší!
Ježíš se ho optá, co je psáno v zákoně, jak to tam čteš? On odpoví, je třeba milovat Boha, sebe, bližního. A Ježíš, aniž by co přidal, řekne, no vidíš, dyť to víš! My bychom možná na jeho místě dodali, proč se ptáš, když to víš? Zákoník sám přesně definuje to, na čem záleží. Zná to. Akorát, pouze… Však se Ježíš zeptá – a jak to čteš? Jak to čteš? Co s tím děláš, ty už to víš, to není otázka dalšího vědění. Je to otázka – jak to čteš. Jak s tím naložíš?
Zákoník se chtěl ospravedlnit, možná se cítí zaskočen. Možná je to trochu trapné pro něj, čekal něco úžasného, co dosud nikdy neslyšel. A přitom to nač se ptá, sám dobře zná. A tak položí doplňující otázku – a kdo je můj bližní? A Ježíš to zase trochu obrátí jinam. Slovy maluje obraz, z něhož není patrné, kdo je můj bližní. Je z něj patrné, komu se já stávám bližním.
Nějakého člověka přepadli, zmlátili a nechali polomrtvého ležet. Žádná bližší definice o tom muži – nějaký člověk. Ostatní v obraze jsou zařazeni do nějaké skupiny. Kněz patří do církve a mezi ostatní kněze, jeho pomocník patří taky do církve a mezi ostatní pomocníky, lupiči – ozbrojená bojůvka, možná judští partyzáni, kteří bojovali proti Římanům a měli svá pravidla. I ten kdo pomohl, byl příslušník menšiny, Samařan. To vede k prvému nálezu z obrazu. Stát se bližním může znamenat nebát se vykročit ze své skupiny. Nebát se konat jinak než se čeká, osvobodit se od toho, co by tomu řekli lidé, totiž lidé mé skupiny. Smím jednat jinak!
Kněz a lévita sestupovali z Jeruzaléma do Jericha. Tedy směrem od chrámu, od svého pracoviště pryč. Jinam. Odpadá takové to sladké rozhorlení, oh jaký pokrytec, spěchal na mši, kde bude beztak kázat o lásce, a ani nepomohl. Nepomohl, to bylo špatné. Ale na bohoslužby nespěchal.
Důležitá jsou slovesa – kněz viděl – vyhnul se. Jeho pomocník o chvíli později viděl – vyhnul se. Samařan – viděl – přistoupil, byl pohnut soucitem, ošetřil, obvázal a vymyl rány, odvezl, zaplatil a ještě se vrátil, aby se zeptal, zda je vše ok.
A to je druhé – vidět, a důležité je, co přijde pak – buď přistoupit a jednat, nebo dělat že nevidím. Asi jsme okusili oba stavy – někdy jsme viděli a jednali, a bylo to dobré. A někdy jsme viděli a nejednali, a cítili jsme se špinaví sami před sebou. Jsme v podobných, často méně závažných situacích často.
Tehdy – dva důrazy jak žít už víme – rozhoduje, zda mám odvahu vyjít z pravidel a očekávání své skupiny, a pak, jak reaguji, když vidím polomrtvého. Přiznám si, že vidím a přistoupím, nebo si to nepřiznám a vidím a dělám, že nevidím.
Ale ještě možná cítíme rozpaky. Chce Ježíš říct, že každý je můj bližní? A že na něj musím být hodný? Musí být milosrdný rodič, kterého děti vydírají a sají z něho peníze a on už je na pokraji sil? Musí být milosrdné děti, které mají pocit viny, když už nezvládají péči o rodiče a uvažují o domově pro seniory? Je mým bližním podvodník, který mě připraví o peníze a pak je propije? Mám mu zase půjčit? Takové otázky vznikají. A lidé, kteří chodí do kostela, mívají pocit, že křesťan jako ten, co musí mít všechny rád.
Ale podobenství nevede k žádnému plošnému termínu bližní – každý. Ježíš se ptá – kdo byl bližním tomu, kdo upadl mezi lupiče. Kdo se mu stal bližním. Nejde tedy o definici kdo je můj bližní, ale o definici, komu se stávám bližním. Nejde o nálepky pro druhé – bližní bližní bližní. Jde o proces, kdy se já někomu stávám bližním.
Myslím, že obraz nabízí dva momenty, které nám mohou pomoci v rozhodování – je má pomoc dobrá, nebo už začíná být sebezničující a ohrožuje mé zdraví a můj život?
Polomrtvý. Zmlácený člověk byl polomrtvý. Ti kdo šli kolem, svým viděním které nic nespustilo, vlastně dali povolení k dokončení té druhou půlky. Neudělali nic, a to znamená, že za chvíli by ten muž nebyl polomrtvý, ale – celomrtvý. Můžeme se tedy ptát, zda naše milosrdenství zachraňuje od smrti. Pohybuje se směrem od smrti k životu. Nebo zda jen nahrazuje něčí lenost nebo neschopnost. To pro nás může být pomocný bod. Ptát se – ten komu pomáhám, a něco mě to stojí, čas, síly, peníze, soukromí – pohybuje se má pomoc směrem od smrti k životu? Ano? Pak je důležitá. Dává život, který by jinak nebyl. Je dobrá. Pokud se však nepohybuje směrem – od smrti k životu, pak se musím ptát, zda nejsem vydírán leností druhého nebo jeho nároky na pohodlí. Pak smíme povědět – ne.
A druhá věc, která smí dát orientaci v rozhodování – svého bližního máme milovat tak mnoho, jak mnoho milujeme sebe. Láska k bližnímu nesmí leptat lásku nebo úctu k sobě samému. Tedy – pokud začneme mít dojem, že sebou pohrdáme, že si sebe přestáváme vážit a máme se za nic, a náš život chřadne a my už se ani nesmějeme a na nic netěšíme – smíme povědět dost tomu, kdo nás vydírá a znejišťuje svými nároky.
*
Otázka jak žít, aby se to Bohu líbilo. Odpověď každý z nás zná. Milovat Boha, milovat bližního jako sebe. Víc moudra nikde neseženeme. Víme to, ale záleží na tom, jak to čteme. Zda chceme rozumět.
Stávat se druhému bližním může vyžadovat naši odvahu vystoupit ze své skupiny. Stáváme se bližním často v momentě rozhodování, když vidím. A buď přistoupím a jednám, nebo dělám, že nevidím a jdu dál.
Být milosrdný – ano. Stokrát ano. Jako Bůh otec. A když se to komplikuje a my ztrácíme přehled co ještě je milosrdenství a co už je vydírání, smí nám toto biblické slovo pomoci: polomrtvý byl přiveden k životu – milosrdenství se děje tam, kde se jedná o čin ve směru od smrti k životu. A milovat podobnou měrou a intenzitou, jako smím milovat sebe samého.
Nemusí nás přimáčknout k zemi pocit beznaděje, že každý je můj bližní a to teda nezvládnu. Ježíš sděluje, jak se stáváme bližními těm druhým.
A poslední. Výtečnou pomocí může být, když vidíme, že ten zmlácený v příkopě je Kristus. Chci mu pomoci. A podobně smím v těch zmlácených kolem mne vidět Krista. Zmlácených, co jsou odstředivou silou tlačeni k okraji, ke smrti. Když vidím Krista v tom zmláceném, pak to nějak půjde. Budu se stávat druhému bližním, aniž bych to registroval, aniž bych to pitval a ptal se, jak se to dělá.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi pro nás trpěl a zemřel. Ty ses nám stal bližním, že už to víc nejde. Smíme ti vyjít vstříc. Najdeme v těch, kdo jsou válcováni nemocemi, agresivitou druhých, ponižováním pro svou odlišnost. A dávej odvahu říct dost, když nároky druhých začínají dusit život a radost z nového dne.
Pane Ježíši Kriste, prosíme, tě vyslyš nás, když k tobě takto voláme:
Prosíme za ty, kdo hledají jak dobře naložit s darem života. Dej ať se nakonec proderou až k tobě. … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo se ocitají na kraji pozornosti a sami už pomoci nemohou. … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za nás, ať nám blahobyt a dlouhodobý mír nezavře oči a srdce pro bídu druhých. … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme buď s těmi, kdo se stali zajatci islamistů, s jejich rodinami, s těmi kterým fanatismus ničí domovy … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za mír na Ukrajině, za naše krajany a naše sbory… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo na nás myslí a nemohou zde být s námi. … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
