Text: Žalm 33,20-22 Kazatel: Daniel Ženatý
Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!
Duše, to je celý člověk. To je život, který žiji, to je to co cítí bolest, radost, vděčnost, výčitky. Duše je celé tělo. Není to nějaká skříňka ve mně. Jsem to já, a sám Pán Bůh má k mé duši přístup, přichází a dotýká se jí, proměňuje jí.
Naše duše očekává na Hospodina. Kdo něco nebo někoho očekává, ten žije. Ještě nemá zabaleno, ví, že ještě něco chybí, ještě nechce zaklapnout kufr a říci, hotovo.
Očekává na Hospodina. Proč na něj očekává? Protože on je spomožení naše a pavéza naše, mají kraličtí. Pomoc a štít, má ekumenický překlad. Spomožení a pavéza. Spomožení, v tom je obsažena ochota pomoci, schopnost pomoci, být dostatečně nablízku. Takový je Bůh. A také pavéza, štít. Máte někdy dojem, že Pán Bůh je jako štít před vámi a zastaví to, co na vás letí, a už už hrozí, že vás zasáhne?
Takový je Bůh, na kterého očekáváme. Hotov a ochoten pomoci, o něj se roztříští to, co by jinak roztříštilo nás, nebo náš obličej. Protože ho čekáme, proto ještě nejsme sbalení, ještě zde chceme být, ještě to tady na zemi je dobré, a naše duše, naše celé já to cítí. A raduje se z toho.
Však žalm pokračuje – v něm, v takovém Bohu, se zajisté rozveselí srdce naše. Být s Bohem působí pokoj, radost. I ten kdo prožívá smutek, smí doufat, když budu blízko Bohu, tak nakonec pukne to, co teď svírá, dočkám se radosti.
Je to krásné slyšet o naději v Bohu, který přichází. Je to potěšení a síla. Je dobré, když se k tomu smíme přidat celou svou duší, myslí, i srdcem.
Jsme ovšem upozorněni na nebezpečí. Že nás to ukolébá a my začneme Pánu Bohu rozumět lépe, než on rozumí sám sobě. A pak se stane, že promarníme jeho blízkost. Že on, živý Kristus půjde kolem nás, a my si ho nevšimneme. Jak se to stane?
V evangeliu jsme četli o tom, jak je Jan Křtitel ve vězení a posílá své učedníky, aby se Ježíše zeptali, jestli on je ten Mesiáš, kterého čekají. Můžeme tomu dotazu rozumět jako zneklidnění – ech, myslel jsem, že jsi Mesiáš, ale nevím, nevím, já jsem ve vězení a ty nic neděláš! – A také tomu můžeme rozumět jako ověření radostného rozpoznání, tušení, poslouchej ty nazaretský, tak mne napadá, jsi to ty? To by bylo úžasné! Opravdu jsi to ty? A Ježíš odpoví nepřímo, upozorní, co vše se v jeho jménu a jeho moci zde na zemi děje, je to z jiné moci než lidské. A upozorní – a blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. Kdo to vydrží, že Mesiáš je tesař z Nazareta. Kdo to vydrží, že sedí ve vězení a Mesiáš nic. Urazit se nad Kristem, to se děje tehdy, když naše představy jsou jiné, než jaký on je. A jsme rozhořčeni nebo zklamáni. A nebereme ho vážně. Tak na tohle jsem čekal? To že je ten Bůh, moje spomožení a moje záštita? Podívejte se jak vypadá, tenhle mně má pomoci? A podívejte se s kým se stýká. On je úplně vedle. Musí přece jednat a vypadat úplně jinak, abych si ho mohl vážit!
Kdo se nade mnou neuráží. Kdo přijme, jaký jsem. Kdo mne nebude vylepšovat, krášlit, rovnat do svých očekávání jako rovná krabice do regálů v obchodě.
Hrozí to každému z nás. Ale jak už to tak bývá, lépe to nebezpečí vidíme na druhých. Myslím, že mám dobrý příklad, kdy nás Kristus uráží, kdy je jiný než naše představy.
Balíčky pro věznici. Šest let jsme je organizovali, shromažďovali, předávali. Vždycky každý rok jsem měl problém, jak procedit do lidského myšlení, že balíčky nejsou za odměnu. S tím měli problém všichni, každý rok, i já. Vždycky jsem si musel sednout, ztišit, a pak na to přijít. Proč to vlastně děláme? Proč kvůli vězňům tolik práce? Aha! Je to pokus o zázrak. Pokus, aby se lidského srdce dotkla Boží milost. Zkusit to, aby se lidí, kteří něco provedli a sedí právem ve vězení, aby se jich dotklo něco z druhé strany. Od Boha. 364 dní v roce se takový pokus neděje. 364 dní v roce totéž. Stejné metody, snahy, pokusy. Dobré metody, dobré snahy, spousta práce. Ale zkusit to, jedno půl dne v roce, jedno stání v tělocvičně, jeden úsměv a jedna podaná ruka a dárek v celofánu. Něco někdo koupil, zaplatil, napsal přání, zabalil, přinesl do kostela. A pak zástupci církví přijdou do věznice a podají ruku usmějí se a předají dar. Třeba se něco stane. Něco změní. Pohne. Kdyby se ten zázrak stal u jednoho vězně, nebo pěti, stálo by to za to. A že se ten zázrak stával. Každý rok. Láska jako jediná moc, která dokáže způsobit pohyb v srdci. Tam se to viditelně prokazovalo. Láska, která napříč všemu co je v nás hluboce zaryto, přichází bez zásluh, ne jako odměna.
Když mně v září z věznice volal kolega, že letos balíčky ne, že vězni jsou tento rok mimořádné zlí a že si žádné balíčky nezaslouží, hrklo to ve mně smutkem. Je to tady. Urazili jsme se nad Kristem. Jeho bezbrannou moc jsme prohlásili za neúčinnou. Nějaké obyčejné balíčky. Pokus o zázrak jsme odvolali ve jménu své představy o tom, co je dobré, co je účinné a co má smysl. Kristovu lásku, kterou vnášelo deset lidí různých církví v obyčejných balíčcích z Kauflandu nebo Lidlu, jsme za ostnatý drát nepustili. Vyhodnotili jsme, že nemá smysl. Urazili jsme se nad Kristem jako bezmocným.
Žalm končí prosbou, budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě. Milost Boží nad námi. Jako objektivní, svrchovaná, je blízko, nemůžeme se ztratit. Na tebe čekáme, naději máme v tobě.
***
Naše duše očekává na Hospodina. Ještě to nebalme, ještě není nutné zaklapnout kufr, ještě nás něco čeká.
Přichází Hospodin. Spomožení naše a pavéza naše. Je to krásné, naše srdce se rozveselí, dočkáme se radosti.
Jen aby nás to neukolébalo a vydrželi jsme, že se Bůh rozhodl přijít jako člověk, který nepřitahuje pozornost médií. Abychom vydrželi, že podle lidských měřítek přichází jako člověk, který nic nezmůže.
Modleme se: Pane Ježíši Kriste, teoreticky to víme, že si jiný, už jsme to slyšeli xkrát. Ale když ono nás to vždy znovu překvapí. A náš zdravý rozum zavelí, že to přece musí být tak a tak, to je přece jasné. Nám je to možná jasné, ale ty jsi jinde, jiný, vnějšně nenápadný, skloněný k těm, kdo tě potřebují. Dej ať Tě takto přijmeme a rozpoznáme skutečnou moc a slávu.
Dávej nám zrak, který tě vidí v lidech i událostech vnějšně nenápadných… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás.
Dávej smíření a pokoj v místech, kde se válčí a umírají lidé… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás.
Potěšuj ty, kdo mají trápení a bolavou duši.. … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás.
Dej ať nemocní poznají, že jsi blízko a mohou se na tebe spolehnout.. … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás.
Dávej otevřená srdce těm, kdo mohou pomoci bezdomovcům, uprchlíkům, těm kdo vyšli z kriminálu a nejsou schopni života… K tobě voláme – prosím tě vyslyš nás.
Dávej odvahu ke smíření těm, kdo se pohádali a nemluví spolu … K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás.
Zůstávej Pane s námi, s našimi blízkými a milými, žehnej nám i těm kdo jsou kolem nás. Amen
