Text: Lk 14,15-24 Kazatel: Daniel Ženatý
Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘„
Ježíši, chápu dobře, co říkáš? Je to tak, že – Blaze tomu kdo bude jíst chléb v Království Božím? Šťastný ten, bude snídat a obědvat a večeřet doma u Boha, v plné a nerušené Boží přítomnosti. Ježíši – Je to tak?
Ježíš odpoví, že ano, je to tak a poví podobenství. Tři body připomeňme:
1 hostina je a bude! Bůh to zvládne, i když pozvaní hosté nepřijdou.
2 jsme v nebezpečí, že nepochopíme závažnost pozvání
3 ti kdo jsou na hostině, jsou všelijaká čeládka
1 To první – hostina je a bude. Bůh to zvládne, i když pozvaní hosté nepřijdou.
Hostitel Bůh připravil hostinu. Vše je připraveno. Boží syn přišel na zem, zemřel za naše hříchy, byl vzkříšen, žije, zve nás – vše je připraveno. Jen se zvednout a jít. Podle reakce lidí se zdá, že to vše Bůh připravil zbytečně. Nikdo nepřišel. Nikdo. V nebi už možná někteří horliví ťukají do strojů nápis – akce se pro nedostatek účastníků ruší. Boží dílo skončilo kvůli lidskému nezájmu.
Hostitel Bůh se rozhněval, že pozvaní nepřišli. Bůh se umí rozhněvat. Mnohý pod kůži zalezlý předsudek velí – ale to se nesluší. Hněvat se se nesluší. Měl by se trochu ovládat. Copak je malý kluk? Bůh hostitel se rozhněval. A začal jednat. Akci nezrušil. Naopak, pozval všechny. Boží hněv vede k tomu, že jsou pozváni všichni. Prostě běž služebníku a naplň připravený sál. A služebník šel a přivedl chudé zmrzačené slepé a chromé. Ještě je pane místo – tak běž za ploty, za hranice a přinuť je, aby se můj dům naplnil. Přinuť je – zase bychom to Bohu vytkli, to jen jako – nemůžeš nutit. Musíš nabídnout, počkat, rozvážně, každý má svou svobodu, však oni to třeba přijmou, uzrají, ale musíš dát prostor. Bůh svým činem říká – na to teď není čas, až budou na hostině, však ono jim to dojde, že jsou tam dobře. Teď jde o mě a mé dílo. Toto je mnou připravená hostina, vše je připraveno, něco mně to stálo a tady bude zkrátka plno a rušit se nic nebude!
2 To druhé – jsme v nebezpečí, že nepochopíme závažnost pozvání a jiné věci se stanou příliš důležité. Ti první pozvaní, kteří nepřišli, zřejmě nechápou, oč jde. A to byli pozvaní předem! Předem dostali pozvánku – už tehdy mohli říci – ne. Ale to neřekli. Nechali hostitele vše připravit, jakoby přišli, a nic. A když se vymlouvali – dvakrát koupili a jednou se ženili – už to v té době výmluvy měli koupené, a ten jeden už byl nějaký čas ženatý. To nebyla výmluva ve smyslu – mám notáře v pokoji a dnes to musím podepsat, nebo farář už je tady a svědci a zvony zvoní a plno lidí, nemůžu odejít. Vlastně v té omluvě říkají – chci se tím potěšit. Obejít pole co jsem koupil, ten druhý přímo řekne – chci vyzkoušet pět pár volů, co jsem koupil, půjdeme to auto projet pěkně do kopce a na rovnou silnici, abychom viděli, co to dá, oženil jsem se, no chápeš, žena je milá musím si jí hledět.
To odmítnutí je tragické nepochopení rolí. Špatný odhad rolí – kdo jsem já a kdo je Bůh, a nepochopení, oč jde. Někdy i v životě podobně ty role nechápeme. Kdo jsem teď já a kdo je můj bližní. Vezl jsem stopaře a on mě požádal, zdali bych zastavil u cesty, že by se chtěl projít, abych na něj počkal, ale neví, jak dlouho to bude trvat… Nebo – spadneme do rokle, trčíme tak několik hodin, až nás náhodou někdo najde, přivede další lidi a hodí nám lano, nemůžeme říct, je tady takový zajímavý brouček ještě bych si ho chtěl pořádně prohlédnout, počkejte chvíli. Šlo o záchranu, o bytí na hostině, která znamená život. Když jde o život, nelze říci, teď nemám čas.
A ještě – nejde tedy o to, že by majetek byl zlý a láskyplný vztah k druhé osobě škodlivý. Obojí je dobré. Ale ani jedno nemá moc a schopnost přivést nás domů k Bohu.
3 ti kdo jsou na hostině, jsou všelijaká čeládka
To je ale nakonec společnost! Žádnou úroveň to nemá! Kdo je sem pustil! Ten nemá jednu botu, ten má nehty špinavé až hrůza, tomuhle asi nikdo neřekl, že se nemá natahovat přes stůl, netlačte se, je toho dost…
Jinak, jediný společný jmenovatel pro ty lidi na hostině je – přišli. I když možná ani někteří netušili, kam jdou. Přišli. Přijali pozvání. To je Boží lid. Nehraje roli muž či žena nebo dítě, rodina se skvělými předky nebo matka narkomanka otec kdo ví kdo, katolík evangelík, afričan evropan…
My bychom někdy chtěli, aby nás – církev – společnost brala, abychom byli tak pěkní jako když třeba jedná nějaká strana a v TV jsou reportáže ze sjezdu, pánové se potí v saku, dámy klopýtají na podpatcích, má to jakousi úroveň…. Tuto úroveň podle těchto měřítek církev nemá. A toto podobenství nás uklidňuje, nemusí mít. Klid. Není to nic, oč by vám mělo jít. Rozhoduje, kdo přijal pozvání. Nic víc.
Závěr – nikdo z těch mužů, kteří byli pozvaní a nepřišli, neokusí mé večeře, říká hostitel. Jasné slovo. Jediná vstupenka na hostinu s Bohem je přijmout pozvání a dostavit se tam.
Hostina bude. Jsme pozvaní. Pozor na špatný odhad. V tom pozvání jde o život, ne o zálibu. Že se tam sedí kolem stolu lidé tělesně, duševně a morálně chudí, zmrzačení, slepí i chromí, a všelijak potlučení? Bůh to ví, sám je pozval…
Bože, dej, ať nás napřímí a povzbudí jistota, že hostina se prostě konat bude. A pomáhej nám, abychom nezaměnili záchranu s jednou z mnoha zálib. Zbav ostychu, že pro tebe nejsme dost dobří, když jsme ušpinění životem a svými hříchy.
Prosíme za tvou církev v tomto světě. Ať tvé slovo slyší a nebojí se podle něho žít
Prosíme, ať tvé slovo proniká ven z kostelů a zaslechnou je všichni, kdo něco hledají a netuší, jaká krása je jim docela blízko.
Prosíme za země strádající chudobou, nedostatkem vody, jídla, základní zdravotní péče
Za zdravé poměry v našich obcích a městech i celé zemi
Za ty kdo jsou v ústavech, nemocnicích, a je jim smutno
Prosíme za ty, kdo se rodí na svět, za těhotné ženy a jejich zdraví
Za ty kdo umírají a mají strach z každé minuty, která je čeká
Prosíme za smíření a pokoj tam, kde vládne nenávist
Tvými slovy Kriste společně voláme –
