Text: Iz 2,1-5 | Kazatel: Ladislav Beneš
Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův. 2 I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. 3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. 4 On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. 5 Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Milí bratří a milé sestry,
na dnešní neděli připadají podle luterského rozpisu čtení, která jsme slyšeli: Mt 5,13-16 a Iz 2,1-5: Z evangelia ujištění, které dává Ježíš Kristus svým učedníkům a své církvi: Vy jste světlo světa. Když nasloucháte Ježíšovu evangeliu a držíte se jeho slova, jste jako město na hoře ležící, které je již zdáli vidět a lidé se podle něj budou orientovat a naleznou k němu cestu a přijdou.
A z knihy proroka jsme slyšeli také o hoře: K té hoře, k Jeruzalému, k Hospodinu budou proudit nakonec i ty národy, které dosud mezi sebou vedou války, které spoléhají na svou velikost a sílu, a které dosud neslyšely Boží slovo. Budou ho chtít slyšet a učit se mu a navrátí se domů a místo dalšího vývoje zbraní a šíření zkázy budou obdělávat zemi, aby nikde nebyl hlad a všichni žili pokojně. A končí to prorokovou výzvou: Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! (Iz 2,5)
Je jasné, proč taková výzva: ono to není nic, čemu by současný svět odpovídal. Ani svět, ve kterém žil prorok nebyl v tomto ohledu jiný – ani ten neodpovídá zaslíbení, které zvěstuje. Jistota, že se prosadí „světlo Hospodinovo“, a že nakonec i ty nejbouřlivější národy a bezbožníci, jak je Bible nazývá, se seberou a přijdou, aby naslouchaly dychtivě Božímu slovu, to se poněkud vymyká našim dosavadním zkušenostem. A přece to Hospodin zaslibuje, a přece takové zaslíbení zní a prorok má za to, že se to vyplatí. Proto ta výzva: choďme v Hospodinově světle!
Asi se můžeme zeptat: Cože je to za světlo? A proč takové ujištění a povzbuzení vyslovuje prorok?
„Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.“ Hospodin promluvil ke svému proroku a ten předal dál, co vyslechl. Bůh není němý. Boží lid není odkázaný jen na vzpomínky, jak to dříve všechno bylo pěkné, ale dnes je všechno jinak. Dnes se hodně mluví o tom, že se má pěstovat „paměť národa“. To jistě má, ale občas i taková paměť selže, není vždy spolehlivá. A je dobře, že lid Boží není odkázaný na svou paměť. Ale ani na slova například lidové moudrosti – pranostiky, kterými se mnoho lidí řídí; ale není ani odkázaný například na slova a prognózy politiků a ekonomů a médií. Nýbrž: Hospodin promluvil. I když se zdá, že Boží hlas by mohl v záplavě slov a médií a náboženského trhu zaniknout (v době prorokově a dnes to nebylo příliš odlišné) – je to přece jen bezmocné slovo, jak někdy říkáme – tak Hospodin si našel cestu, sám se postaral, aby ti jeho opravdu slyšeli to, co pro ně má připravené.
Tak to je, bratří a sestry, jistě dobrá zpráva i pro nás. Hospodin si najde cestu a způsob, abychom i my mohli vždy znovu uslyšet a přijmout ujištění, že nejsme sami, ale on jde před námi a půjde s námi, dokud nás nedovede na konec všech cest, do svého království.
Ale možná budete oponovat: ale dřív, tehdy za proroků a apoštolů, to bylo všechno jiné. Lidé byli „tak nějak“ více otevření pro věci náboženské, vnímavější, bylo to běžnější, že věřili takovým slibům a drželi se jich. Když byste si doma přečetli tyto úvodní kapitoly z knihy proroka Izajáše, možná budete velmi překvapení; to nejsou laskavá slova kazatelů, jak je většinou známe a očekáváme; to není vyprávění o lidu, který je vcelku dobrý a který se snaží žít spořádaný život, který se snaží žít čestně a pravdivě. To jsou velmi tvrdá slova na adresu Izraele: „Syny jsem vychoval…, ale vzepřeli se mi.Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ (Iz 1,2-3). Vyvolený lid, říká Hospodin, je horší než ten vůl a osel! „Opustili Hospodina, znevážili, odcizili se mu…“ (Iz 1,4-5). A pokud jde o náboženství – nejenom, že opustili víru otců, ale dokonce „jsou plni východního pohanství“ (Iz 2,6) a dali se strhnout tím, že podobně jako všichni okolo začali spoléhat na zlato a stříbro a na sílu koní (což tehdy znamenalo spoléhání na vojenskou techniku) a „země je plná bůžků…“ (Iz 2,7nn). – A tak to pokračuje a pokračuje. Velmi tvrdá analýza doby, která je naplněná konzumem, požitkářstvím a pověrami… To prosím není kritika pohanů a světa kolem, kterou tu prorok vyslovuje, – tomu všemu propadl lid Boží, nechal se strhnout tím, co viděl kolem sebe. A prorok, a s ním snad pár, zbytek, ostatek věrných si kladou otázky: je Hospodin uprostřed tohoto světa mocný? Nenechal nás být? Nevymklo se mu to? Neodešel jinam? Nebyl s našimi otci, ale dnes – v tomto světě?
A tak do této situace znejistění a všeobecné desorientace zní prorokovo, tedy Boží slovo: I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Ta „hora Hospodinova domu“, Sijón, prý nijak nevyniká nad ostatní pahorky Jeruzaléma. Ale prorok ujišťuje: tak, jako si Hospodin vybral a vyvolil nejmenší mezi národy, aby byl jeho lidem, tak si nevybral nejvyšší a nejúžasnější horský masiv světa, aby k němu lidé vzhlíželi; a přece tato jeho nepatrná hora se stane středem dění. A všechny ty nepřehledné národy, velké a mocné, i ty ostatní; národy, které jsou daleko, i ty, které okupují Jeruzalém, dobudou ho a lid Boží odvedou do zajetí, a národy, které rozboří chrám a obsadí zemi, a které dneska kují meče a ostří svá kopí do boje a vydávají miliardy na zbrojení, ačkoliv zbytek světa umírá ve strašlivé bídě hlady – i ty přijdou nakonec, spořádaně a pokojně k této hoře. Počítejte s tím, že i tyto národy jsou v Boží ruce.
Prorok vlastně zve: milí bratří a sestry, prosím, pokuste se změnit svou optiku a pohled na svět kolem sebe; vaše okolí, to nejsou jen nepřátelé, to nejsou pouze ti, kdo prosadí, že tu budou mít poslední platnost jen peníze, moc, lež, politické intriky a násilí, ale podívejte, to jsou zároveň ti, kdo jsou také v Boží ruce a dříve nebo později je Hospodin promění. Svět není jen v jejich rukou, ale – otevřete oči a uši – on je přesto všechno v dobrých Božích rukou. A ty národy a lidé kolem – oni přijdou a budou se na Hospodina doptávat. – To je přece docela jasné světlo, které tu svítí na cestu a svět kolem nás.
A o těchto národech a lidech je řečeno: Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. My to známe od Ježíše ovšem trochu jinak: „Protož jdouce, učte všechny národy zachovávat je všechno, co jsem vám přikázal. Já s vámi jsem po všechny dny.“ (Mt 28,19n) Prorok však vyřizuje Izraelským: ty dosud všelijak zmatené a lhostejné národy a lidé hladovící a žíznící po spravedlnosti ani nebudou čekat, až k nim přijdete a povíte jim o Hospodinu, který se slitovává a daruje své odpuštění a naději dobrou z milosti. Nýbrž sami zatouží po něčem podstatném, pevném, po slovu, které jim dá naději, které jim bude pevnou oporou, které obstojí ve všech dobách, situacích a režimech. Zatouží po slovu, podle kterého se mohou orientovat, které jim pomůže obstát, které jim daruje odpuštění, když selžou a zjistí, že ty peníze a všechno zlato světa a všechny zbraně světa nic nepomůžou tam, kde člověk stojí na konci svého života, obtěžkaný svými vinami, zkrachovalými plány a bezmocný ve svých nemocech. A i když mnozí v lidu izraelském (tu nejde o pohany, ale o církev!) tím slovem Hospodinovým pohrdali, i když se jim zdálo, že to nemá perspektivu – tak jsou ujištěni: Ale právě toto slovo, kterému jste vždy naslouchali, které vám proroci a kazatelé vyřizovali a které čtete z Bible, to nakonec zůstane, to nakonec bude znít, to přečká všechno nepřátelství, odpor, ale také všechnu lhostejnost. To slovo zůstane až do posledních dnů.
A to je to slovo, které vy znáte, které máte, kterému nasloucháte z Písma. Izrael tím slovem začal hluboce pohrdat, podobně jako jím později mnohdy pohrdala církev; nevážili si ho, podobně jako dnes někdy slyšíme: vždyť jsou to jenom slova, která plynou, která se mají v kostele a chrámu říkat – ale my také víme, že to ještě není všechno. My máme ještě také své zkušenosti, svůj rozum a jsou i jiné zajímavé věci a zkušenosti kolem nás.
Ale prorok právě uprostřed těch zmatků a vší dezorientace předává svému lidu, co přijal: vy to slovo máte, znáte ho, važte si ho a učte se mu rozumět, dělejte všechno pro to, abyste uměli odpovědět na otázky, které vám ti přicházející zvenčí budou klást; vy to slovo máte blízko, važte si ho nade vše. Ne nadarmo v tomto krátkém oddílku je řeč o tom, že „vyjde zákon“, bude znít slovo a sám Hospodin bude „učit“.
Ostatně prorok sám zažil, jak vskutku všechno pomine – krásný chrám, krásné a výstavné město, vše, na čem si Izraelci tolik zakládali a čím se mohli pochlubit. A sám Izajáš pak zvolá: všechno je tráva! Lidský život a jeho sláva je pouhou trávou. A tráva usychá a květ vadne – ale slovo Hospodinovo zůstává na věky! (Iz 40,8). A apoštol pak mnohem později církvi klade na srdce: „A buďte připraveni vydat počet z naděje té, která je ve vás.“ (1Pt 3,15). To, co nakonec bude pro církev a tento svět opravdu potřeba, je – umět vysvětlit, vyložit, povědět docela srozumitelně, komu a proč věříte a vyprávět o Božím díle pro vás a pro tento svět. Kázání a biblické hodiny jsou to, co má vskutku perspektivu, tak o to dobře pečujte, to nechť je vaší nejpřednější starostí. Ostatní vám bude přidáno.
A konečně – je to „jen slovo“? Co to je za slovo? Prorok klade před oči a uši svých posluchačů toto: slovo, které ty národy uslyší, a které je bude soudit, to je takové slovo, že ti lidé se rozejdou do svých domovů „a překují své meče na radlice a svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji (nebudou se vyučovat válečnému umění)“ (Iz 2,4) Je to takové slovo, že z gruntu mění pohled na tento svět a jeho způsoby; zatím vidíme, že bezpečnost světa a naše vlastní se neobejde bez zbraní a cvičení v boji. Chápu, že mnoha lidem vadí, když nad námi létají velmi hlučné stíhačky a výcvik stojí spoustu peněz. Ale jak jsme rádi, když víme, že takto vycvičení vojáci nebo policisté za nás v Čechách, nebo minulý týden v Londýně dokážou nastavit krk!
Ale prorok nás učí vidět, že tento jakoby věčný boj není věčný. Slovo Hospodinovo ty národy přiměje, aby se vrátily domů, vzaly ty své zbraně, udělaly z nich nástroje na obdělávání půdy a vlastně pak nastane to, co bylo na počátku, v zahradě Edenu: člověk bude Boží zahradu, Boží stvoření obdělávat a střežit a nastane všude pokoj.
My víme, to je vize proroka Izajáše, když kolem sebe viděl zkázu. Když viděl, že Boží slovo upadá v pohrdání, Hospodin mu dal moc, aby všem skleslým a pochybujícím dosvědčil: ale Hospodin neumlknul, jeho slovo zní dnes a bude znít a bude mocné až do posledních končin země a posledních chvil vašeho života i světa, bude tu jeho světlo, které svítí a tmy ho nepohltí.
Ale my dnes víme mnohem víc, než mohl vědět prorok: my víme, že Boží slovo vskutku není „jen“ slovo, které zní a zase odezní. My víme, že to je slovo, které přemohlo nejen člověka, aby přestal pěstovat nenávist a nepřátelství, změnil svou mysl a místo věčného bojování začal usilovat o pokoj a smíření. Ale je to slovo, které přemohlo samotnou smrt. Slovo, které se stalo tělem, které na sebe vzalo lidskou podobu a hřích náš i celého světa a přineslo smíření. A to je to slovo evangelia, které bylo na počátku, ale bude i na konci. Proto mějte toto slovo nade vše v úctě, vzdělávejte se, abyste z něho vy sami mohli žít a uměli pak i odpovědět všem, kdo se budou vyptávat, i těm, kdo mají pocit, že je všude tma a bloudí, a kdo hladoví a žízní po pravdě a spravedlnosti a kdo hledají jistotu a orientaci. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
