Text: Ž 92 | Kazatel: Daniel Ženatý
Je to píseň, kterou církev izraelská přijala za svou. Můžeme se k ní přidat. Není to filozofická práce o Bohu.
Píseň oslavuje Boha. Jeho spravedlnost. Ten kdo v životě poznal lidskou nespravedlnost, kdo poznal ponížení a utrpení, ten se raduje nad tím, jaký je Bůh. Bohu děkuje. Jeho oslavuje jako Pána a soudce světa. Jeho činy si připomíná. Rozpomíná se na to, jak Bůh jednal.
Ale byl by z toho pro nás jen malý užitek, kdybychom věděli, že kdysi Boha někdo oslavoval a žasl nad jeho divy. Lepší je, když se také přidáme. Vejdeme do těch stop. Tak tedy: Bože, prosíme, slyš nás. Zde v Pardubicích i kdekoli na zemi. Tobě děkujeme. Nad tvým dílem my zde v těchto lavicích žasneme.
Je dobré tak činit hned zrána. Hned zrána hlásat Boží milosrdenství. Asi je ráno moudřejší večera. Jsme více při smyslech. Jsme možná vděčnější, že se před námi otevírá další den, zase jsme se probudili, uf to je dobře – Bože, děkujeme.
Pak se v žalmu zpívá – že je dobré hlásat Boží milosrdenství hned zrána, a v nocích Boží věrnost. Možná šlo o nějaké prodloužené bohoslužby. Celý den i v noci. I tak někteří vykládají.
Anebo možná jde o každou noc. V závěru žalmu se píše o lidech s šedinami na hlavě. Starší lidé často nemohou spát.
Jde tedy o přemítání a uklidňování se Boží věrností? Když nemůžeme spát, je to spojeno s neklidem. Říkáme si, takhle by to být nemělo! Zítra potřebuji udělat to či ono, nesmím si dovolit nespat. Budu unavený. Pomoci může přemítání. Takhle to je. Já se tu převaluji ze strany na stranu. Ale Bůh je věrný, a že nemůžu usnout, no není to příjemné, ale. Na tom základním zde na světě to nic nezmění. Hlavně, že on je pevný. Stálý. Věrný. Pravdivý.
I když teď nemohu spát a mám mokrý polštář jak se potím a jsem vzteklý na sebe i na celý svět a vadí mně každé šustnutí kolem mne.
A opět obrat k Bohu. Jak velké jsou tvoje skutky, jak hluboké tvoje myšlení! Ten protiklad! Já a celý vesmír. Lidský život a věčnost. Co už se tu toho na Zemi stalo! Událostí. Lidských politických, přírodních. Lásky a nenávisti. A co se stane až tu nebudu! A ty u toho všeho Bože jsi. Byl jsi a budeš. Znáš to.
A pak to přejde od Pána Boha k lidem. Jen hlupák to neví, nechápe to jenom blázen!
Kdo je hlupák?
Hlupák je v hebrejštině trochu jako zvířecí člověk. Jako bychom mluvili o nějakém tupém zvířeti – nažrat, vyvenčit, proběhnout a víc mě nezajímá. Kraličtí to mají přiléhavě. Hlupák je člověk hovadný. Poněkud se to zmodernizovalo na hovado. Člověk hovadný. Hrubý.
Je patrné, že být hlupákem nesouvisí se vzděláním. Je to nejspíš ten, kdo nechce připustit, že Bůh je tak mocný jak se zpívalo v předchozích slokách. Kde nechce otevřít oči, nechce otevřít srdce, lpí na svém, jako brouček, který si piplá svých 100 x 100 cm a víc ho nezajímá. To je člověk hovadný.
A svévolníci bují jako plevel. Kraličtí mají bezbožníci. Bezbožníci, svévolníci jsou ti, kdo žijí jakoby nebyl Bůh. Jakoby oni byli vrchol, střed a míra všeho. Nepočítají s tím, že Bohu patří všechna vláda na nebi i na zemi a že jednou budeme všichni před ním stát. Není naše úloha vyhledávat, kdo to je. Spíš se starat, aby se z nás nestali bezbožníci. Bují jako plevel, asi měl tehdy pocit žalmista, že jich přibývá. Asi každá generace se domnívá, že jich přibývá.
Pachatelé ničemnosti budou na věky vyhlazeni, zpívá se zplna hrdla a radostně. Pro nás evangelíky to zní hrozně! Bůh je přece milostivý a nikoho nevyhlazuje. On přece přijímá, a odpouští. Jak by někoho mohl na věky vyhladit!
Ale. Co jde-li někdo záměrně proti Bohu? Kdo vědomě škodí životu? Dlouhodobě, záměrně. Co s ním může Bůh dělat? Věříme, že Bůh porazil smrt. Té nám není líto ani trochu. Dobře jí tak. Podobně se nemůže dělit o moc s nikým jiným.
Já si ty svévolníky kteří zahynou představuji jako teroristy. Drží v zajetí děti a hrozí že je budou popravovat když nedostanou výkupné. Jde o život nevinných. Je to hrubé, úplné popření života. Proto nám, nebo mně, nebude líto, když teroristé budou zlikvidováni. Třeba zastřeleni. Naopak. Oddechneme si, že to dobře dopadlo.
Můj roh jsi vyvýšil jako roh jednorožce. Dohadují se vykladači, o jakého asi jednorožce se jednalo. Ať tak či onak, je roh ve starém zákoně symbolem síly. A Hospodin roh ponížených a utiskovaných pozvedl.
Hospodin dodal sám sílu těm, které hrozí ti teroristi udupat. Teroristi lidských vztahů. Ničitelé života. Jsou silnější než člověk který si nezakládá na síle a na hrubosti. Ale nezvítězí. Hospodin pozvedne roh spravedlivých. A zažene toho kdo jeho život soustavně ničí.
Olej nejčistší jsi na mne vylil.
Olej je symbolem sváteční radosti. Něčeho radostně vznešeného. Krásného. Podle jiných míst Písma, třeba Iz 61,3, můžeme odvodit, že po době pláče a naříkání, bídy, kdy se nedaří, je nový čas naděje spojen s pomazáním olejem. I proroci a králové na počátku nového věku byli pomazáni olejem. I Ježíš před svou smrtí, na rozhraní věků byl pomazán.
Samozřejmě to svádí k obraznosti, nacházíme se v písni – byl pomazán skutečným olejem? Při nějakých bohoslužbách? Oddělení ke službě? Nebo, jak církevní otcové prvních staletí vykládají, je to obrazné? Můžeme myslet na olej milosrdenství. Vtírá se do organizmu, obnovuje co už chřadlo, dodává sílu?
Možná. Však je řeč o spravedlivých, kteří rostou jako palma. O těch, kdo v šedinách ještě nesou plody. Bůh je potírá svým skvělým olejem a oni zůstávají statní a svěží.
Církevní otec Origenes k tomu napsal: Tak jako naše těla, když jsou unavená, se osvěží jen když je pomažeme olejem, tak jako zhasne plamínek v lampě, když není napájen olejem, tak také plamínek mého stáří potřebuje ke svému vzrůstu olej Božího milosrdenství.
Úcta k stáří. Šedinám. Moudrosti. To je něco, co je těm hovadným lidem a teroristům úplně cizí. Ve stáří nevidí žádnou moudrost a důstojnost, naopak spíš obtíž a zbytečnost. Smíme slyšet, oni nemají pravdu. Bůh sám se o ně stará.
A ti, kterým je hodně let hlásají, že Hospodin je přímý a podlosti v něm není. Třeba tak činí modlitbami. Za své milé. Za sousedy, za sbor, za ty kdo jsou v nesnázích. Kolik dobra se se urodí v šedinách stáří.
A tak si s Žalmem 92 můžeme říct – kdy by nevzdával Hospodinu chválu! Kdo by nežasl nad jeho dílem?Amen
