Text: Ř 6,23 kazatel: Daniel Ženatý
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Ježíši Kristu, našem Pánu.
Hřích je náš odklon od Boha. Odklon, který už člověk sám není schopen napravit.
Hřích je těžké zranění Boží lásky. Zranění, kterého se dopustíme a nejsme sami schopen zranění přivést k uzdravení.
Hřích znamená minout cíl, minout Boha. A tak minout život. A žít zbytečně.
Když jsem byl kluk, tak jsem v některých sborech a církvích slýchal tato slova jako výhružku. A bál jsem se jí. Přestavoval jsem si to jako vysoké napětí. Dotkneš se – bác, umřeš. Uděláš hřích – pic, a je po tobě.
Ale tak to přece jen není. K tomu musí zaznívat, že je zde moc a síla, která to ještě dokáže obrátit a zvrátit. Síla, která je schopna napravit to, co jsem uvedl do pohybu a nevím, jak to zabrzdit. A Bůh že touží, abychom tu sílu užívali, a vraceli se tak k němu, když jsme zabloudili.
Jak se rodí to naše jednání, které by se raději obešlo Pána Boha? Jak se rodí hřích, kdy si jako ten syn v podobenství řekneme – už je to tady málo, sám vezmu všechno do svých rukou?
Bible nás dostatečně upozorňuje na tyto příznaky zrodu. Učí nás vidět a rozpoznávat, když se objeví.
Nějak to souvisí s naší nespokojeností s tím, co máme. Mohli bychom nyní vložit vsuvku o nespokojenosti. Existuje nespokojenost kladná, cizí jazyk ještě umím málo, chci víc, nejsem spokojen. Zdravá nespokojenost posunuje vědu a výzkum k lepšímu.
Ale existuje i nespokojenosti, která je nedobrá. Člověk začne být nespokojený s tím co má, touží po tom, co nemá. Začne z něj prosakovat žíravina, které rozleptá okolí čímsi kyselým, zlým, co působí, že se dobrý život kazí. Nemám dost na tom, co Bůh dává. Je nespokojen s tím, jak to tady je. A chybu hledá vně kolem sebe, ne v sobě. A chce to zařídit jinak…
Hřích je sklon lidského srdce neuznávat nad sebou Boha, napsal a učil zdejší farář profesor Smolík. A tento sklon, síla, náchylnost vidět to co Bůh dává jako nedostatečné, život ruší. A vede v posledu ke smrti.
Už v prvých kapitolách Bible jsme upozorněni, že takhle to je na světě. Je zabit muž, který neudělal nic zlého. Nekradl, nelhal, nepodváděl. Jeho vina zněla – byl spokojen. Měl rád život a Bůh mu dával vše, co potřeboval a on Bohu děkoval. Bůh mu žehnal, dal mu svou přízeň, dal mu cosi, co se nikde nekoupí.
A ten, který zabil svého bratra a stal se vrahem, nebyl ke svému činu vyprovokován. Nebyl v dětství nějak poškozen, neutrpěl žádnou újmu. I jemu se vedlo dobře, rolničil, měl pole a sklízel úrodu. Měl dost. Měl víc, než má většina lidí na této planetě. Neunesl, že bratr je spokojen. Neusnesl, že bratr dostal dobrý dar.
Nemusel jej zabíjet, mohl zvednout ruce do výšky a zajásat, bratře, Bůh ti žehná, joj to mám radost, to je dobré, to beztak ještě zkrášlí náš život a zavlaží naše dobré vztahy. Tobě se vede dobře, to se i mně se vede dobře. A obdařený bratr mohl zvolat, díky, i já tobě přeji, aby ti Bůh žehnal, to pak zvládneme i neúspěchy a neúrody.
Apoštol Pavel zdůrazní, že my přece nejsme loutky vydané napospas silám tohoto světa! My přece nesedíme v divadle a nedíváme se na jeviště, jak se tam odehrávají naše příběhy a náš život. Nezíráme tupě, jak si nás rozdělují podivné síly, nezíráme bezmocně, komu budeme sloužit. Pavel často vyzývá, nejsme přece ničí otroci! Patříme Bohu a sami to můžeme dát najevo. My sami teď na tomto světě, v čase, který Bůh dal, žijeme svůj příběh a máme moc a vůli se rozhodnout, ke komu vztáhneme ruku. Koho požádáme o pomoc, ke komu se obrátíme, koho budeme poslouchat a s kým půjdeme. Zda lásce dovolíme, aby se rozlila v nás i v okolí.
A Pavel upozorňuje, co se stane, když půjdeme proti Bohu. Propadneme tomu, co nazývá hřích, tomu co je proti Bohu a proti životu. A pak ovšem pozor, každý by měl vědět, jakou odměnu dává hřích. Jakou měnou platí za služby jemu prokázané. Platí likvidací života. Smrtí. Jinou odměnu nemá.
A obdobně mohutně Pavel upozorní na druhou možnost. Co se stane, když přijmeme Boží milost. Ta má také svou měnu. Platí životem věčným v Kristu Ježíši, našem Pánu. A to je panečku nějaký život. Pořádný. Celý. Život s Bohem a u Boha. Život zakotvený a garantovaný v Kristu, našem Pánu.
Když mluvíme o věčném životě, je to pomocné označení pro život jiné kvality. Jiné dimenze. Nejde jen o život bez konce. Život věčný je život jiný, lepší, život jiné kvality. To je slíbeno těm, kdo potřebují Krista.
K čemu potřebujeme Krista? No aby právě ten sklon našeho srdce neuznávat nad sebou Boha rušil. Aby uzdravil, očistil to, co jsme zranili a už to neumíme uzdravit. Aby nás přitrhl zpět k Bohu, když věci rozjedeme jak nebržděný vagon z kopce a nevíme, jak to zastavit.
Proto Bůh dává svého Ducha Abych ten proces vzpoury proti slabým stránkách vlastního srdce posílil. Povzbudil a překonal a překonával…
Jak se hřích nejčastěji projevuje? Jednak – neschopností vidět dobré věci kolem sebe. Neschopností uznat, že k dobrému životu toho mám dost.
Pak také tendencemi, které vedou k oddělování jedněch od druhých. Jako děti, které uzavírají party a tam ten už k nám nepatří. Nebo až zde nebudou ti, kdo mně vadí, kdo jsou jiní, bude život dobrý. To je omyl. Pak začnu i já někomu vadit. V tom procesu pak i na mne dojde a někdo řekne – odveďte ho.
Hřích se projevuje neschopností přát druhým lidem dobré věci.
Opakem hříchu je láska. Žije, jedná, tvoří prostředí, v němž se dobře žije, lidé jsou spokojení. Kde je láska, tam se hříchu žije špatně.
Sklony, které v nás jsou, sami nepřekonáme. Smíme však o nich vědět. A věřit, že je zde síla, která nás u Boha udrží.
Modleme se:
Kriste, je toho tolik, co by chtělo vstoupit mezi tebe a nás. A my jsme často naivní, a netušíme, že si zahráváme s něčím, co nás zničí. Dávej nám lásku, abychom se mohli na druhé usmát, podat jim ruku, viděli v nich tvé stvoření a ne konkurenty. A ty sám obnovuj a zaceluj, co jsme rozbili a už si s tím sami nevíme rady.
Zbavuj nás těkavé nespokojenosti se vším, co je kolem nás. Uč nás hledat vděčnost
Prosíme, svým duchem do nás vlévej svou lásku. Ona nás promění, ona nás učiní schopnými ji dávat dál.
Toužíme po životě, který je dobrý. Chceme ho žít teď, i jednou v tvé plné přítomnosti. Přej tento život nám, i druhým.
Prosíme za ty kdo trpí. Nedostatkem lásky, nedostatkem svobody, nedostatkem jídla, nedostatkem pití.
Ubírej intenzitu našeho zdravého rozumu, který někdy bývá chladný jako beton. A dávej větší intenzitu lásce a radosti.
Prosíme za raněné a umírající, ať jsou blízko, nebo daleko. Amen
