Text: Mt 3,13-17 Kazatel: Daniel Ženatý
Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Mt 3,13-17
Jan Křtitel naléhavě vyřizoval zprávu, začíná Boží akce na záchranu člověka. Bůh sám přichází a ujímá se vlády nad světem. Ta chvíle je tady, není nač čekat. Odhoďte zlé věci. Přestaňte se vším, co vás vzdaluje od Boha. Zbavte se vin. Přiznejte je před Bohem. Vyznejte je a přijměte odpuštění.
Do této situace uvádí Matouš první informaci o dospělém Ježíši. Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem. Tu přišel. Je v tom cosi svobodného. Jakoby nahodilého. Tu přišel. Nevíme o tom, že by předcházelo složité rozhodování, mám, nemám. Že by o to Jan usiloval, aby Ježíš přišel. Podobně jakoby nahodile bez znalosti předchozích souvislosti přišli mudrci od východu – aj mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma…
Možná se tím chce povědět, setkání s Bohem není založeno na lidské konstrukci, plánech a závazcích. Není postaveno na našich základech.
Podobně my potkáváme důležité události – tu, aj, tak nějak. To co vymyslíme se často zhroutí. To co plánujeme se ukáže jako úplná hloupost. A naopak, tu se zrodí se něco důležitého – z Boží milosti, z Boží iniciativy – aj, a něco se děje, co jsme ani nepomysleli. A je to dobré, ba lepší než jsme si uměli představit.
Tu tedy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.
Jan správně rozpoznává, že zde z lidského pohledu něco nehraje. Ano, přicházejí hříšníci. Přicházejí lidé, jejichž vztah k Bohu je porušen, a tím i vztah k bližním a k sobě. Lidé kteří touží po změně. Ale tento Nazaretský, to je přece jiná kategorie. Je otázka, zda on vůbec křest potřebuje. Vlastně by měl on křtít mě, pak ano, pak by to mělo smysl. Ale takhle? A tak mu zbraňoval mají Kraličtí. Bránil.
Kdyby do toho někdo věroučně šťoural, mohl by skutečně položit otázky, které těžko nacházejí odpověď. Třeba: Byl-li Ježíš bez hříchu, k čemu potřeboval pokání? A když byl počat z Ducha svatého, proč pak na něj ještě sestupoval? A je-li Ježíš syn Boží od věčnosti, proč se to říká až při jeho křtu v Jordánu, když už to platilo dávno?
Odpověď by se snažila povědět, že o to v tom příběhu nejde. Jde o odhalení kdo je Boží syn. Odkrytí toho, co jistě existovalo od věčnosti. Pán Bůh už to věděl dávno, copak on, ale teď to mají vědět lidé! Na nebi už dávno nemají problém tomu věřit, teď to musí pochopit i země.
Jan brání, aby se od něj nechal Ježíš pokřtít. A Ježíš mu řekne – připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.
Je to první živé přímé slovo, které Ježíš v Písmu řekne. Připusť to nyní. Připusť. Jane připusť, že Bůh jedná a takhle to chce. Pohni v sobě něčím. Změň to, co si dosud myslíš.
To není snadné. Něco si myslíme, k něčemu jsme dospěli, něčemu jsme věnovali energii, schopnosti, představy. Někdo jsme. Máme to nějak srovnané. Něco se nám do hlavy a představ vleze, něco ne. Nějak to funguje. Nic nepotřebujeme. Ať nám do toho nikdo nešťourá.
A najednou požadavek, abychom to změnili. Připustili, že to může být jinak. Že nám ještě něco chybí k tomu, aby náš svět byl celý.
Připustit, že Bůh může mít požadavek, abychom své představy opravili.
Konkrétně to může vypadat – připustit, že já jsem na tahu se smířením. Připustit, že já se musím změnit, a ne celá rodina nebo vesnice kolem mne. Připustit že děti jsou dospělé a mají svůj život. Uf. Je to dřina připustit, že… ale bez té schopnosti umřeme. Zahrneme se obdivem k sobě, lítostí, a život usychá. Tedy – člověče – připusť že Bůh žije, dovol aby tě on sám zoral a zkypřil, dovol to.
Ježíš pokračuje – připusť to nyní, neboť je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.
Zvláštní slovo. Tento Boží syn, k němuž se Bůh z nebe přizná, půjde po zemi, bude kázat, odkazovat k onomu novém Božímu času. Bude ukřižován, zemře a bude vzkříšen. Tak se naplní, dovrší spravedlnost. Tak se dovrší život. Tak se spojí nebe se zemí. Život, který teď žijeme, se propojí s životem, který nás čeká. Tak získáme i my život – odpuštěním svých vin skrze toho Nazaretského Ježíše. To je naplnění Boží vůle o tomto světě. Boží spravedlnost.
Jane, připusť, teď se to děje. Je zde Boží syn a to co on udělá pro záchranu člověka úplně stačí.
Jan pochopil, přijal Ježíšova slova a více mu nebránil. A pokřtil ho.
Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe se ozval hlas, tento je můj milovaný syn, jeho jsem si vyvolil.
Duch sestupuje jako holubice. Jak nám toto podává Matouš, smysl není v tom, že by Ducha svatý vypadal jako holubice. K tomu vede spíš Lukáš. Ale Matouš ne. Sestoupení Ducha na Ježíše se podobá pokojnému letu holubice.
Děje se to s lehkostí, pěkně to do sebe zapadne. Na Ježíše se nevrhá rota nebeského vojska, aby ho přemohla a Duch mohl sestoupit. On se nebrání a Duch nespěchá. Pěkně v klidu. Moderně – užít si to. Když už tak už. Na počátku všeho se píše – Duch Boží vznášel se nad vodami. Jen tak se vznášel – a začaly se dít velké věci.
A z nebe promluvil hlas, toto je můj milovaný syn. Bůh mluví přímo. Nepotřebujeme nikoho, kdo přeložil co tím asi božstvo myslelo. Bůh nezakrývá to co chce činit. Ukazuje to všem. Odhaluje. Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil.
**
Události přicházejí, a někdy se ty nejdůležitější stanou jakoby jen tak. Někdy se zdá, že ty nejdůležitější události našeho života jsme předem budovali nejméně ze všech.
Připusťme, že Bůh jedná. Udělejme místo v systému svých představ a názorů. Dovolme Bohu aby s námi jednal.
Kristus k naší záchraně úplně stačí.
I my jsme pokřtěni. Boží zaslíbení platí při každém z nás. Síla tohoto ujištění se nad námi vznáší, pomalu na nás klesá, nikam nespěchá, skutečně platí. Nebraňme se tomu.
Bože dávej nám svého Ducha, aby nám pomáhal pořád znovu věřit, že jsi Bůh živý, že jednáš dnes stejně, jako jsi jednal v časech o nichž mluví Bible. A že jedná s námi, s každým z nás, bez ohledu na to, jaký máme věk, bez ohledu na to, jak se nám v životě daří.
Pane Ježíši Kriste, prosíme, ať nás tvůj duch povzbudí a pozve k životu v důvěře v otevřená nebesa, aby tak rostla naděje pro tuto zemi skrze tebe, který dáváš život dnes i na věky.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Myslíme Pane na ty, kdo si nejsou jisti tvou láskou a tvou milostí. Především proto že mají sami se sebou špatné zkušenosti, nebo proto, že tě dosud nepoznali. Buď milostiv všem, věřícím i nevěřícím, a všem dávej prosíme šanci tě poznat.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Pane, zítra přijde všední den, nový týden. Kolik bude těch, kdo budou velmi potřebovat tvou přítomnost a tvou pomoc. Třeba proto že budou stát před velkým rozhodováním, nebo budou muset převzít velkou odpovědnost.
Dávej jim pokoj a víru, že i jim tvá moc otevírá nebesa, že i oni mohou přijímat, co v tobě přichází.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Pane, prosíme na ty, kdo žijí své poslední dny zde na zemi. Někteří ve smíření a pokojném očekávání, mnozí v úzkostech a strachu. Dávej jim víru, že tvá je moc na nebi i na zemi, a proto že to dobře dopadne, i když naše síla a moc ustanou.
K tobě společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Prosíme za smíření a pokoj v Sýrii, Indii, za pronásledované křesťany ve světě. Prosíme za naši zemi, dávej nám moudrost k volbě prezidenta, abychom se za něj nemuseli stydět, aby pokoj, pravda, spravedlnost nebyly hnány do kouta.
K tobě společně voláme: Prosíme tě, vyslyš nás.
Tvými slovy společně voláme –
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky amen
