Text: Žd 12,1-3 Kazatel: Daniel Ženatý
Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Žd 12,1-3
Křesťané na konci prvého století uvadali ve své víře. Druhá a třetí generace to měla těžší, než ta první, která u toho s tím Ježíšem byla. Pisatel povzbuzuje a dává konkrétní rady, co mohou dělat.
Odhoďme všechnu přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí. Co je hřích můžeme vidět na synu z Ježíšova podobenství, který vše měl, bylo mu dobře, a on se rozhodl to změnit. Kdesi v nás vznikne něco, co nám mlží zrak a vytváří v nás samých dojem, že jsme dobří. Že to zvládneme. Že to, co Bůh dává, nepotřebujeme. Někdy se hřích popisuje jako sejití z cesty. Svévolné porušení vztahu k Bohu. V důsledku se pošpiní to, co bylo od Boha čisté, zakřiví to, co bylo rovné, a nalomí to, co bylo pevné. Toto pokušení zařídit se podle svého a Boha nebrat vážně smíme odhodit.
Stejně tak i všechnu přítěž. Všechny možné krámy. Myslím, že kdo máte půdy a sklepy občas trnete, co tam všechno je, a především kůlny skrývají mnoho harampádí, které už na nic nejsou, ale třeba by se mohly hodit.
Odvaha odhodit hřích a všechnu přítěž. Možnost k tomu tak udělat se děje při každých bohoslužbách – vyznání hříchů je odhození hříchů, přijetí milosti je ujištění že jsme to dobře odhodili, co překáželo, naše viny a hříchy a přítěže odletěly pryč, do nebeského kontejneru a už je nikdo nikdy neuvidí.
Takto uvolnění smíme vytrvat v běhu. Je ten život jako běh. Pořád dál, jiné kulisy, jiné tempo, nic není stálé. Konec se blíží, konec našeho život i svět stárne a nebude zde napořád. Ti kdo s námi byli, už tu nejsou, objevují se noví, je to frmol, kdo to má vydržet.
Takže co smí udělat křesťané na konci prvního století a jak věříme i křesťané o dvacet století později? Odhodit hřích i všechnu přítěž, zbavit se toho a vytrvat v běhu.
A pak přijdou dva důvody, proč vůbec jsme schopni tak konat.
1 Máme pohled upřený na Ježíše. 2 A jsme obklopeni oblakem svědků.
Odhazování toho co se na nás lepí se nemusí dít chaoticky. Může se dít s pohledem upřeným na Ježíše. To může znít jako fráze. Výkřiky – Ježíš tě miluje, jsou správné, ale v této formě spíš odpuzují. Věříme, že on sám osvobozuje. Proto pohled na něj a ne na nějakého guru nebo diktátora, který pomůže. Nebo jinak, víra, že on jako živý a přítomný je se mnou a pomáhá mi. Nebo ještě jinak – on to dokázal, on už to umí, tak se chci od něj učit, a důvěřuji mu, že on to umí. Je to celý komplex důvěrného vztahu – s Kristem je to možné se zbavit toho, co tíží a svazuje.
Druhý důvod proč jsme schopni toho zbavení se přítěže – – jsme obklopeni oblakem svědků. Obraz, že nás doprovází v tom běhu oblak svědků. Kraličtí překládají – Oblak svědků vůkol sebe majíce – no není to paráda? To není pouliční výbor, který sleduje, co jsme provedli a píše si – Ženatý zase mínus, to už je tento týden třetí… To jsou ti, kdo jsou s námi, kdo drží palce, dodávají odvahu, už to mají za sebou. Jako maratonec, který už je v cíli, zabalený do deky s nápojem v ruce a poskakuje v cílové rovince a povzbuzuje ty, kdo dobíhají a už nemohou.
Svědkové. V epištole Židům je to výraz pro ty, kdo pro víru trpěli. Bůh je ten, kdo to v jejich prospěch dosvědčí. Ti kdo zde žili před námi, pro svou víru trpěli, jsou už nyní v pohodě, Bůh svědčí v jejich prospěch, už tu causu svého života nemohou prohrát. Ti jsou s námi.
Kdo to je? Můžeme se zasnít a můžeme tam vidět jednotlivé tváře. Kdo nám v dětství povídali o Bohu, kdo si s námi povídali, kdo žili tak že nám to bylo jasné, že za tím nějak Pán Bůh vězí. Nejsou dokonalí. Možná jsou pochroumaní, jako porcelánové postavičky, s umlácenou nohou, nebo rozbitou hlavou, z rozmlácenýho kostela, v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla, zpívá Karel Kryl, který se svých sedmdesátin nedožil.
Možná jsou to lidé, do nichž bychom to nikdy neřekli. Zkusili své za nacismu, komunismu. Chodíval jsem jako kluk pro mléko pro naši početnou rodinu. Moc mě to nebavilo tak jsem jezdíval na kole, malý kluk, velké pánské kolo, pětilitrová smaltovaná konev. Paní v mlékárně se na mne vždy usmála a občas řekla, abych jel opatrně a moc toho nerozlil. Až po 30 letech jsem se dozvěděl, že její rodině komunistický režim vše vzal, manžel byl zavřený v Jáchymově a ona směla prodávat ve svém domě, který už jim nepatřil. Do kostela nechodila, bála se, aby manželovi a dětem nepřitížila. Ale prý moc dobře věděla co se ve sboru děje, modlila za ty, kdo do kostela chodili, věděla, že jsem farářský syn a já ani nevěděl, jak se jmenovala. Možná je taky v tom oblaku, co já vím. A každý z vás by mohl jmenovat galerii těch, kdo byli s vámi, a možná jste ani nevěděli, že se za vás modlili.
Ta slova jsou potěšením pro ty, kdo trpí pro víru v Krista i dnes. Podle údajů OSN nebylo v dějinách lidstva nikdy pronásledováno více křesťanů pro svou víru, než je tomu v současnosti. Irán, Irák, Sýrie, Nigerie, Súdán, Čína a další – ani nevíme, kde žijeme a jak se máme. Smíme se za ně modlit.
A pak vrátí pisatel pozornost ke Kristu. Myslete na to, co Ježíš musel snést od lidí. Mysleme na to. Bibli doma máte, přečtěte si to v těchto dnech. Je to vždy na závěr evangelií. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, poslední večeři v Getsemane, Petrovu zradu, výslech a bičování, ukřižování a smrt, pohřeb, zklamání a beznaděj těch kdo mu věřili. A slavné vzkříšení. Odtud plyne síla pro nás. I pro ty kdo jsou dnes skutečně pronásledováni a pro Krista umírají. Amen
Prosíme tě, vyslyš, nás Pane, když k tobě voláme a prosíme:
Posiluj nás, abychom se dokázali zbavovat toho, co nás tíží a svazuje. Aby vršící se hromada toho, co nepotřebujeme, neochromil náš života a nezakryla pohled nahoru, ke slunci či ke hvězdám, k tobě…
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo trpí ve světě pro tvé jméno. Posiluj je v jejich sevřeních, rozhodováních a úzkostech… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Dávej nám pokoru a otevřený zrak pro ty, kdo jsou kolem nás, mají nás rádi a my o tom ani nevíme. A uč nás se modlit za druhé… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za řešení situace na Ukrajině, ať se děje bez násilí, bez tanků a samopalů… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Přimlouváme se za pokoj ve světě, za smíření mezi lidmi, manžely, přáteli i nepřáteli… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za nemocné, zůstávej s umírajícími, potěš ty, kdo jsou odchodem svých milých zarmouceni… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Až se vrátíme domů, dej nám sílu, abychom vzali do ruky Bibli, nebo dějepravu, a připomínali si tvou cestu, která se stala cestou naší záchrany.
