Text: 2. Kor 6,1-10 | Kazatel: Daniel Ženatý
Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
Pavel korintské napomíná, aby Boží milost nepřijímali nadarmo.
Tři otázky se objevují:
1 co se tím myslí, brát milost nadarmo?
2 jak se to korintským stalo, že přijímali Boží milost nadarmo?
3 může se to stát nám?
A jedno připomenutí je důležité, dříve, než začneme hledat odpovědi na otázky. Totiž, že zřejmě důležitou roli hraje čas.
Nyní je čas příhodný. Nyní je čas spásy. Ne až jednou, až budou lepší podmínky. Neplatí, když říkáme – zatím to bez Boha vydržím, ale jednou si dám věci do pořádku, až zařídím vše potřebné, pak budu Pane volný.
To je iluze, takový čas nenastane. Teď, dnes je čas příhodný pro víru, pro život z Kristovy milosti. Dnes žijeme. Ne jednou.
1 Co se tím myslí, brát milosti Boží nadarmo?
Zřejmě, když žijeme tak, jakoby Kristova oběť nebyla nutná. Mluvíme o Bohu, slyšíme Boží slovo, věříme ve spasení, odpuštění hříchů, život věčný, a naše životy jsou nedotčeny Kristovým ukřižováním a vzkříšením.
2 jak se to korintským stalo, že přijímali boží milost nadarmo?
Pavel je na cestách, mimo Korint. A je rozhněván. V jeho milovaném korintském sboru se ke slovu dostali muži, kteří právě mluví o Bohu, mluví o Kristu i o Duchu svatém. Nabádají, co je dobré a co je špatné. Jsou velmi výmluvní, precizní řečníci. A vedou lidi ke způsobu života a víry, který nepotřebuje Kristovu milost.
Vedou lidi k soustředění na sebe. Říkali jim zhruba tohle. Musíte zůstat čistí, zdraví, dobré pověsti, úspěšní. Mít hodně sil, zvládat kolotoč všedních dní, mít věci v pořádku. Dbát na to, aby nebylo nic, jak by vás mohli druzí pomluvit. Neměl by na vás jako křesťany padnout žádná tíseň a pochyby. Buďte stále fit, pracujte na sobě. Varujte se konfliktů, ty berou spoustu energie. Nesmíte mít žádný kaz, jak byste jako děti Boží vypadali!
Zušlechťujte svou mysl, své tělo, svou víru – a bude vše ok! Království Boží je vaše!
A Pavel křičí – a k čemu pak Kristus? K čemu jeho kříž, vzkříšení, přítomnost, jeho zaslíbení?
A pak Pavel předkládá jakýsi seznam situací, na nichž dokládá, jak se ti falešní vůdcové v Korintě
Jsme Boží služebníci, žijeme z jeho milosti. A jsme v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění. Něco nás ta víra stojí, bolí to. Jsme někdy zpocení a neupravení. Život s Kristem může být plný napětí a strádání.
A pak Pavel řekne – přesto, že to vnějšně může vypadat neúspěšně, nestěžujeme si! Ten namáhavý život je takový, že se skutečně můžeme prokázat bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží.
Neprokazujeme se svými kvalitami, ale tím co koná Bůh! Z toho žijeme. Jak vypadáme, co si o nás okolí myslí, jak jsme z lidského hlediska úspěšní – nehraje roli. Protože – Boží moc hraje roli! Ne naše. Boží moc dává život. A pořádný, žádné trošky.
My nemusíme být dokonalí, protože Bůh je dokonalý. A z jeho moci se i my pak k dokonalosti chceme blížit, to ano. Ale neprojevuj se to životem bez úzkostí, problémů, životem dokonalých obleků a prosperujících rodin.
A Pavel shrne – takto, bez vnějších znaků úspěšnosti, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí. Mají za svůdce a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí a přece o nás všichni vědí. Umíráme a hle jsme na živu; Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme, jsme chudí, a přece nám patří vše.
3 může se to stát nám? Že bychom přijímali Boží milost nadarmo?
Asi ano. Začátky mohou mít různou podobu:
třeba: zatím nejsem dobrý křesťan, ale jednou budu. Trošku jako – zatím mně ta angličtina nejde ale já se zlepším. Důraz je na mně. Já se zlepším. Ale Kristus je přece dobrý! Je stále přítomen. Stále živý. Stále podává pomocnou ruku, své dary. Teď, dnes, přijímám – a o to jde.
Jindy se to projeví přehnaným důrazem na vnější věci. Musíš být učesaný a mít vyčištěné boty, abys mohl do kostela. Dobře míněná rada, kdo se má dívat na to roští na hlavě a ano, čisté boty jsou znakem, že ti na druhých záleží. Ano. Ale odvádí to od Krista, že on je první se svými dary a teprve jejich přijetí z nás něco dělá. I s roštím na hlavě.
Někdy nás přepadnou výčitky, že vyčerpání, úzkosti, nezdar, klopýtání jsou znakem naší slabé víry. Kdybychom věřili pořádně, tak by se nám dařilo lépe. Omyl. Podoba života s Kristem nenese vnějšně dokonalou podobu.
Usilujme o dobrý život. To ano. Usilujme o dobrý život jako ti, kdo mají podíl na moci a síle od Boha.
A když se nám nebude dařit, když něco zkazíme, budeme nemocní a neúspěšní, pak to bude to těžké. Ale nebude to znamenat konec všeho, včetně naděje na spasení. Kristus žije, vzdor mým úspěchům i pádům.
Usilujme o dobrý život. Ale ne proto, abychom si pak, jako ti kdo už můžou, pro Boží dary došli. Pak bychom jednali, jakoby Kristus nezemřel a nebyl vzkříšen a vlastně vůbec ani nežil a nebyl přítomen a jeho moc nebyla. A my se museli o to více snažit. To je ovšem cesta široká, která vede do pekla. Amen
Pane, zbavuj nás představ o tom, že až se jednou zlepšíme, pak tě konečně navštívíme a ty nám řekneš, co a jak. Nic na to nedbej a přicházej ty sám, nyní a dnes, ukřižovaný a vzkříšený Pane. Amen
