Text: Gn 32,23-33 | Kazatel: Daniel Ženatý
A té noci Jákob vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. 24 Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. 25 Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. 26 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. 27 Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ 28 Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ 29 Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ 30 A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. 31 I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ 32 Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. 33 Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.
Jákob uvedl do pohybu akci – smíření s bratrem. Přiznání viny a odpuštění. Pošle k Ezauovi posly a dary. Odpověď – Ezau proti němu jde s 400 muži.
Kdysi utekl Jákob z domova. A nyní se vrací jako bohatý muž. Tedy, bohatý majetkem tohoto světa. Ale možná chudý duchem. Cosi mu chybí. Voly a ovce a kozy má, ale možná cítí, že je chudý na poklady v nebi. A k tomu bohatství v nebi mu stojí v cestě vina. Rozbitý vztah k bratrovi, otci a tím také k Bohu. A také k sobě. Podvody, lsti, může si sám sebe vážit?
Ještě je před ním noc. A pak se setkají. Noc před tím. Noc před tím než se rozhodne. Známe takové noci. Tušíme, že ráno to bude sice stejné jako vždycky. Pojedou popeláři a lidé budou chodit do práce a do školy a slunce vyjde.
Ale já, pro kterého nastává noc před tím, já budu zítra jiný. Něco se změní. I Ježíš se modlil, otče je-li to tvá vůle, odejmi od mne ten kalich.
U potoka Jabok je hranice zemí. Jákob převede svoje ženy a děti i celý majetek na druhou stranu. Jeho rodina už je doma. Jákob sám zůstane na druhém břehu. Musí se na setkání s bratrem Ezauem připravit.
Nastává noc. Někdy se nám honí hlavou myšlenky jak zběsilé a nemůžeme usnout, Nemůžeme je zastavit, jsou jako dotěrný hmyz, sotva skončí už se objeví znovu. A znovu.
Nač Jákob myslí? Co se mu honí hlavou? Cítí ještě tu vůni čočky kterou tak mistrně na cibulce udělal, že když přišel Ezau, dal za ní všechno, i své provorozenství?
Slyší, jak mu matka říká rychle, dělej, Ezau šel na lov a pak mu dá otec požehnání, rychle, kůzle, kůže, pokrm, dělej.
Slyší sám sebe jak neomylně a nezpochybnitelně lže, když říká svému otci – ano tati, já jsem tvůj syn Ezau!
Pamatuje si ten spěch s kterým opouštěl rodný dům, rychle běž nebo tě Ezau zabije! Pamatuje si, jak měl na útěku kámen pod hlavou a Bůh mu slíbil, neboj se, já jsem s tebou!
Vrací se k tomu v té noci jako k pevnému lanu, Bůh to řekl, přece to slíbil, tak to dobře dopadne!
A ta pachuť když zjistil že se o svatební noci vyspal s Leu a ne s milovanou Ráchel. A ty kšefty které s ním jeho ženy prováděly. Ale Lábana podfoukl pěkně s tím dobytkem, však jak se jemu Jákobovi stáda množila. Zbohatl? Je bohatý když se bojí noci a zítřka? Nebo je chudý?
Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.
Tichý urputný boj. Kdo s koho. Rvou se až do rána. S kým to Jákob zápasí?
Musíme všemu rozumět? Nemůže jít něco nad našimi hlavami? Jak nad Natanaelem kdysi, když žasl co se kolem něj děje. A Ježíš mu slíbil, ještě uzříš nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat i sestupovat na Syna člověka!
S kým Jákob zápasí?
Je to Ezau, který kde se vzal tu se vzal a sám na rovinu si vyřizuje staré účty?
Nebo bojuje Jákob sám se sebou? Mlátí do toho úskočného podvodníčka, aby z něj vytřískal všechnu lest, aby pochopil, že může žít jinak? Vydrží to?
Nebo je ta tajemná postava Boží posel? Anděl? Nebo snad – Bůh sám? Možná tu stojí člověk tváří v tvář Bohu. Musí Jákob zaplatit, než může dál, domů? Musí ho to něco stát? Aby nepřišel jen tak, frajersky, jakoby se nic nestalo? Ahoj, tak jsem tady, jak se pořád máte?
Zápasí Jákob o Boží blízkost? Můžeš mi Bože být nablízku, i když jsem to, co jsem? Zůstaneš věrný svému slibu, i když jsem tolikrát zradil? Můžeš mně odpustit? Nebo mě vyplivneš znechuceně ven, jako nepotřebného, jak sůl která se k ničemu nehodí, než aby byla vyvržena a pošlapána?
V tom zarputilém, tichém boji nevítězí ani jeden. K ránu ten tajemný žádá Jákoba – pusť mne, už vychází slunce. Ale Jákob ví, že nemůže dál žít bez slibu, že mu Bůh bude blízko. Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.
Ale jen tak snadno to nejde. Bolí to. Požehnání ještě ne. Ještě něco schází. Ještě něco musí pryč, aby bylo čisto a rovno.
Jak se jmenuješ, ptá se neznámý? Jak se jmenuješ, jaké je tvé jméno?
Mé jméno je Jákob. Úskočný. Mistr manipulace. To jsem já. Jákob. Jakoby tu situaci zalilo světlo rentgenu. Všechno je jasné. Jákob je ten který je. Ví to a přiznává to. Jaká je tvá totožnost? Kdo jsi? Já jsem – Jákob. Já jsem podvodník. Já jsem darebáček. Uf. Dalo to práce a bolelo to, než jsem k tomu dospěl. Až na prahu domova.
A pak přijde požehnání – nebudou tě už jmenovat Jákob, to je Úskočný, nýbrž Izrael, to je Zápasí Bůh, neboť jsi zápasil s Bohem i lidmi a obstáls.
A nazval to místo Peniel – viděl jsem Boha tváří v tvář. Jákob věděl, s kým zápasil.
Jákob po té noci kulhal. Má jizvu, která připomíná. Získal mnoho a znamením toho, že získal mnoho, je nedostatek. Vada. Zjevná, která mu brání aby si o sobě myslel. Dotkl se ho Bůh. Změnil se mu život.
Už nemusí podvádět. Nemusí se bát setkání s bratrem. Má dost sil na smíření. Umí si vážit bohatství na zemi i na nebi. Trochu kulhá, možná aby vždy znovu a znovu hledal rovnováhu.
A kdyby chtěl vsázet jen sám na sebe, jen na jednu stranu, tak aby mu došlo, že kulhá, a že rovnováhu najde jedině s Bohem. V setkání s Bohem. V doteku Boží milosti.
Amen
Pane, někdy nám to trvá, než uvěříme, že se nás dotklo setkání s tebou. Že nás tvé slovo mění. Neseme znamení křtu. Proto prosíme, žehnej nám. Dotýkej se nás. Abychom, i když budeme kulhat, šli s tebou a za tebou. Amen
P: 697 Moc předivná
