Text: Ř 12,1-2 Kazatel: Daniel Ženatý
Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohl rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé, dokonalé.
Tento text, který je církevní tradicí určen na dnešní první neděli po zjevení Páně. Uvědomíme si, že mluvit o oběti je riskantní. Mluvíme o ní častěji v pasivním a záporném významu. Podléháme něčemu, co nám působí škodu nebo smrt. Stáváme se obětí násilí, dopravních nehod, teroristů, msty, válek, stáváme se obětí pomluv.
Obětí také nazýváme věc, čin, kterého se dobrovolně odříkáme ve prospěch druhého. To je mé, ale já ti to dám. Nemáš na to žádný nárok, ale já se toho zříkám ve tvůj prospěch. Naše obce zdobí pomníky padlým ve světových válkách. A chápeme to tak, že oni dali život za to, abychom my mohli spokojeně žít. Dali, obětovali, svůj život pro náš život.
A ještě něco jiného se z oběti stane, když se k ní přidá láska. Mám tě rád, proto si odřeknu to, co bych já rád. Bez lásky se však můžeme cítit vydíráni a oběť má zase negativní význam. Čeká se ode mne, že něco mám udělat. Já nechci, ale bojím se okolí, tak to raději trochu proti své vůli učiním. Děti by se mohly více snažit, vím to, ale obětuji se pro ně. Udělám to, ale jsem nespokojen a trápí mě to.
A pak náboženský význam slova oběť. Dar, který lidé přinášejí bohu jako dík. Dík za něco, se pro ně dobrého stalo, nebo co by chtěli, aby se stalo. O takové oběti čteme ve starém zákoně. V novém už méně. Protože Kristus je jediná a pravá oběť a Pán Bůh po nás nechce, abychom mu něco přinášeli, trochu zlehčeně, něco ze své zahrádky. To Pána Boha uráží, on sám dal svého syna jako oběť za naše smíření. To stačí. Víc není třeba. Potvrdil to i při Ježíšově křtu. Hotovo, to stačí. Už oběť není třeba. To ostatně potvrdí i Ježíšova slova z evangelia podle Marka. Po dvojpřikázání lásky, že máme milovat Boha a bližního jako sebe samého, ihned Ježíš dodá – že toto milování je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.
No a tak jsme to pročistili, oběť takhle ne a takhle také ne. A co s tím Pavlovým slovem, když vybízí, abychom sebe Bohu přinášeli jako oběť pravou, milou, živou?
Začněme tím, že Pavel píše římským křesťanům. Je to slovo určeno dovnitř církve. Těm kdo už věří. Pavel je vybízí. Také můžeme přeložit, napomíná, dokonce potěšuje, posiluje. Vybízí – žijte víru ve všední den. Žijte, myslete, jednejte jako ti, kdo věří a poznali, jak je k nim Bůh dobrý. Nebojte se toho! Najděte k tomu odvahu! Odvažte se takového života pro Boží milosrdenství. Proto co Bůh dělá, proto si to můžete dovolit. Zkoušejte to!
Snad nám k pochopení může pomoci podobenství o marnotratném synu. Když ten první syn dobrovolně opustil domov v domnění, že to je lepší, zkrachoval. Klesl na dno. A tu si vzpomněl, jak je doma. Zrodila se víra. Poznání, jak je doma dobře, jaký je otec. Určitě ho přijme. To ho napřímilo a změnilo mu život. A šel domů, a poznal, že být u otce je dobré, svobodné a nikde to není lepší. A pravděpodobně celý jeho další život byl touto zkušeností ovlivněn. Byl přijat, žije, u otce to je možné. Jinde ne. Toto vědomí, zkušenost, víra, pak prosakuje do řešení situací všedního dne. Dává to našemu životu tvar, chuť, šmrnc.
Přinášet Bohu oběť podle Pavla snad znamená toto: žít z víry jako lidé, jimž se dostalo Božího slitování.
A Pavel pokračuje – nepřizpůsobujte se tomuto věku. To neznamená odmítat moderní svět a tvářit se smutně. To neznamená pohrdat vědou a lidskou dovedností a pokrokem. Znamená to, nenechat se tímto věkem ovládnout. Nedovolit, aby si nás osedlal. Hezkým slovem se to dá přeložit – nenechat se tímto věkem opanovat. Aby nad námi nepanoval nikdo jiný než Bůh. Vzpomeneme si na slova 23 Žalmu – Hospodin je můj pastýř- on mne vede, nikdo jiný. Tedy, žijte z víry, radujte se z darů stvoření, a nenechte se opanovat tímto věkem. Netancujte podle jeho not.
Nýbrž proměňujte se obnovou své mysli. Dovolte Bohu, aby se vás dotýkal a proměňoval vaši mysl. Buďte tvární pro Boží ruku. Skloňte se a ztište se dychtivě jako ti, kdo čekají na Boží dotyk. Kdo vědí, že nejsou mistři všeho a že stále, bez ohledu na věk a zkušenosti, mohou být proměňováni. Moderně bychom řekli, pak rosteme, pak zrajeme. Bez Božího doteku tuhneme, schneme, snažíme se to maskovat a jsme nervózní a popudliví.
Proměňujte se, abyste mohli rozpoznat co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Jaká je vůle Boží? Kdybychom si chtěli napsat v bodech, jaká je vůle Boží, pak bychom museli začít u Krista. On je největším projevem Boží vůle. V něm Bůh ukázal kdo je, jaký je a co chce. Co říkal a co dělal Ježíš? Bral každého člověka vážně, jako křehký Boží dar. Volal k lásce, odpuštění, smíření a dělal to věrohodně. Proto čtěme evangelia, čteme Ježíšova slova, čteme o jeho činech, protože v nich poznáváme, co Bůh chce. Jak se prosazuje smíření a život.
Pavlův text. Kdysi do Říma, dnes nám. Co dnes s ním?
Přinášet sebe jako oběť – tedy – žít z víry, jako lidé, jimž se dostalo Božího slitování. Nebát se toho. Nestydět se za to. Vydržet náladu společnosti, která se na věřící dívá s posměchem a vztekem kvůli restitucím. Nebát se toho. Možná je to mindrák těch, kdo cítí, že jim něco důležitého chybí.
Nepřizpůsobovat se tomuto věku. Aktuálně 11. ledna 2015 to může znamenat – nepřidat se k těm, kdo volají po křižáckých válkách a chtěli by vypálit všechny muslimy. Trvat na tom, že bojujeme s teroristy, a proti nim že je třeba zakročit. Ano tvrdě, jednoznačně, se vší rozhodností. Nedovolit aby někdo jen tak rozbíjel a ničil svobodu a právo a spravedlnost. Boj s teroristy ano. Ale boj s islámem ne. Nepřizpůsobit se lákavé náladě, nenechat se osedlat myšlením, že za všechno může islám. Za všechno může zlý člověk. Asi bychom ostatně nechtěli, aby kvůli tomu, co dělali pokřtění nacisté, byli pro jistotu vyhubeni všichni evropští křesťané.
Proměňovat se obnovou své mysli. Když se urazíme, protože si z nás někdo dělá legraci, nebo když začneme mít na druhého vztek proto, že myslí jinak než my, je něco v nepořádku. Potřebujeme akutně obnovit mysl. Smíme udělat rychlou kontrolu. Neuzavřel jsem se? Nemyslím si, že jsem více než ostatní? Pavel napíše dál, nesmýšlejte o sobě výš, než je komu určeno. Nedělám ze sebe někoho, kdo nejsem? Je lákavé tomu věřit, ono to tak trochu sladce masochisticky bolí, když trpíme, že nás druzí nemají rádi a nerozumí nám. Smíme se uklidnit, zamyslet, činit pokání, modlit se, otevřít se. A Pán Bůh přijde a způsobí proměnu. Jeho Duch to zvládne, dělá to rád.
Rozpoznávat co je vůle Boží, co je dobré Bohu milé a dokonalé. Číst a slyšet jaký je Kristus. Číst evangelia, najít doma dějepravu, ptát se, toužit být u Krista blízko, věřit že je vzkříšen a je s námi, chodit do shromáždění, nezůstat sám. Rozpoznávat co vede k životu, odmítat vše, co život ničí.
Bože, dávej nám odvahu, abychom si nenechali nasadit opratě, které drží někdo jiný, než ty. Tvá blízkost ať nás činí citlivými pro život kolem nás. Abychom měli rádi tebe, druhé lidi, i sebe.
Prosíme za trpící v Africe a Asii, za pronásledované křesťany, za ty kdo trpí fanatismem a terorismem…K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za rodiny obětí v Paříži. Prosíme za ty, kdo ve Francii i celé Evropě hledají jak zastavit vlnu terorizmu… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás. Amen
