Text: Gn 29,15-30 | Kazatel: Daniel Ženatý
Jákob je na útěku, za ním zůstala rozbitá rodina. Ve snu jej osloví Bůh. Slíbí mu že ho neopustí. Toto setkání s Bohem Jákoba mění.
U svého strýce našel novou rodinu. Byl krásně uvítán a všední dny plynuly. Po měsíci se Lában ptá, jakou chceš Jákobe mzdu za svou práci? Rozpoznával Lában, že Bůh je s Jákobem? Že kolem Jákoba je život, věci se daří?
Jákob si zamiloval Lábanovu dceru Ráchel. Navrhuje, že jeho mzdou bude ona. Za ni bude sloužit sedm let. Řekne doslova, za ni, za tvou mladší dceru Ráchel, budu sloužit sedm let. Za tvou mladší dceru. Nebylo mýlky, za koho Jákob pracuje sedm let.
Po sedmi letech se hlásí Jákob o svou odměnu. Bylo to pro něj jako několik dní. Sedm let. Uběhlo to Jákobovi jako voda, protože Ráchel miloval. Někdy se čas vleče, jindy si ani nevšimneme, jak rychle uplynul.
Jákob se hlásí, dej mi svou dceru, má lhůta už uplynula, toužím po ní. Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. Svatbu.
Až potud jako hezký příběh. Mladík usiluje o ruku nevěsty, odpracuje si sedm let, uběhne mu to jako voda, protože po ní toužil.
Je to příběh o lidech na této zemi. Jsou v nich skryty naše příběhy plné lásky, naděje, slibů, útěků, skrývání a smiřování. Jsou to příběhy o nás, kterých se dotklo Boží slovo.
Je to o Lábanech, kteří nic moc zlého nedělají, jsou vychytralí a sledují si tak ten svůj slušný klidný život, sem tam si pomohou podvůdkem. O lidech, kteří šlápli vedle a touží po změně, i o těch kdo šlápli vedle a tváří se jakoby se nic nestalo.
A o Bohu. Který do toho všeho přichází a jedná, zajímá se o člověka a nabízí, pojď se mnou.
O svatební noci Lában podstrčil Jákobovi do lůžka Leu místo Ráchel. Byl to podvod. Nenásleduje kudrnaté a klikaté vysvětlování, že to vlastně podvod nebyl. Byl.
Nepředcházel ovšem tomu všemu také jakýsi podvod? Velmi podobný? Nevydával se sám Jákob také za někoho jiného? Ale ano, také podobně oklamal svého otce Izáka. Zlomyslně bychom mohli říci – a má to zpátky. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Ale my to nemusíme chápat jen jako potvrzení lidové moudrosti. Smíme v tom vidět model života. Tak to je s námi lidmi, když žijeme bez Boha. Naše zlé skutky nepřinesou sladké ovoce. Špatný strom neponese dobré ovoce. Ze strany Lábana jasný podvod. Ze strany Jákoba je to překážka v cestě. Jákob ji zdolá. Nevzdá to kvůli podvodu. Překoná překážku, kterou zná. Jakoby si ji nepřímo do cesty postavil sám.
Ráno Jákob vyčítal Lábanovi, cos mi to provedl. Lában má po ruce jakousi výmluvu – u nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. Typická vychytralá výmluva. Copak to nevěděl před sedmi lety, když s Jákobem uzavřeli smlouvu? Copak nějaké zvyky mohou být důvodem ke zradě?
Lában uvádí na scénu zvláštní typ výmluvy. Jakoby tomu téměř věřil, já jsem tě nepodvedl, já za nic nemohu, tak je to u nás zvykem. Výmluva na něco vedle mne, já nemám rozum, nemám vůli, ono se to tak stalo. To je u nás zvykem.
Lában domluví novou smlouvu. Za týden dá dceru Ráchel Jákobovi za ženu. Už za týden se Jákob dočká, ale bude ho to pak stát dalších sedm let služby. Jákob na to přistoupí, žije dalších sedm let u Lábana, má děti s Leou i se služkami svých žen, a nakonec má dva syny i s Ráchel.
Pokusme se opět se na příběh podívat z větší vzdálenosti. A pak můžeme říci, tak takhle žije Boží vyvolený. Je na útěku, slouží u cizích, je podváděn, bere se o svá práva, překonává překážky. Nemá se zle, bohatne, ale prodírá se životem velmi namáhavě. Žije stále v provizoriu, stále není doma, stále se musí potýkat s otevřeným nepřátelstvím, s podivným přátelstvím jako je vztah k Lábanovi. Musí řešit spoustu osobních věcí a krizí, jako když se Jákobovy ženy později pustí mezi sebou do boje. To bude za týden.
To jsme my. Je to pravdivá informace, která možná není příjemná, ale je dobré ji přijmout. Žijeme na této zemi vlastně v provizoriu. Pravou vlast máme v nebesích.
Žijeme ovšem v čase, v němž je Bůh s námi. Žehná nám skrze svého syna.
Bohatneme Božími dary, ale jsme hosty na této zemi. Máme před sebou návrat domů.
Setkáváme se s dobrým i zlým. Řešíme bezpočet komplikací. Jeden den se dozvídáme o úspěších svých milých a stejný den se dozvídáme o rakovinách svých milých. Díváme se na zprávy a obdivujeme krásy světa a výkony umělců a pak si ani nestačíme sednou v křesle jinak, vidíme mrtvá těla a týrané děti.
Takové příběhy jako je Jákobův jsou v základech naší víry. Ne aby vynikl člověk. Ale aby vynikl Bůh! Na těchto příbězích vynikne Boží milost. Na příbězích našeho života. Tam vynikne Boží věrnost s tímto světem.
V naší víře nejde o přichycení se dokonalého člověka. Nejde o nalezení lidí, kteří jsou lepší než ostatní. Ve víře jde o přichycení se dokonalého Boha. Dává se nám poznat v Kristu. V souřadnicích tohoto světa. Povolává lidi jako byl Levi Alfeův, stoluje s podivnou společností a tehdejší představitelé církve brblají – proč právě s nimi? Proč si nevybere někoho lepšího než je Levi, než je Jákob, než jsem já, než jste vy?
Takový je to Bůh. Ví o nás všechno, Zná nás jménem. Ví co jsme udělali, co jsme mysleli, po čem jsme toužili. Nám posílá svého syna. Abychom nezahynuli. A my smíme Boží lásku přijímat. A dovolit jí, aby nás proměňovala. Aby nám pravda byla milejší než lež, a život s Bohem nade vše. Amen
Bože, tobě patříme, ty jsi nám dal život, ty jsi nás v Kristu povolal, ty jsi vítěz nad smrtí, v tobě je život. Proto prosíme bud s námi a svým duchem nás proměňuj, abychom ze tvé moci žili v lásce a pravdě. Amen
