Text: 1Kr 12,1-19 Kazatel: František Plecháček
Rechabeám se odebral do Šekemu. Do Šekemu totiž přišel celý Izrael, aby ho ustanovil králem. Jarobeám, syn Nebatův, se o tom doslechl, když byl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem; Jarobeám se totiž usadil v Egyptě. Poslali pro něj a povolali ho zpět . Jarobeám přišel s celým shromážděním Izraele a promluvili k Rechabeámovi: „Tvůj otec nás sevřel tvrdým jhem. Ulehči nám nyní tvrdou službu svého otce a těžké jho, které na nás vložil, a my ti budeme sloužit.“ Rechabeám jim řekl: „Jděte a po třech dnech se opět ke mně vraťte.“ A lid se rozešel. Král Rechabeám se radil se starci, kteří byli ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. Ptal se: „Jak vy radíte? Co mám tomuto lidu odpovědět?“ Promluvili k němu takto: „Jestliže se dnes tomuto lidu projevíš jako služebník a posloužíš jim, jestliže jim vyhovíš a dáš jim laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“ On však nedbal rady starců, kterou mu dávali, a radil se s mladíky, kteří s ním vyrostli a teď byli v jeho službách. Těch se zeptal: „Co radíte vy? Jak máme odpovědět tomuto lidu, který mi řekl: ‚Ulehči nám jho, které na nás vložil tvůj otec‘?“ Mladíci, kteří s ním vyrostli, promluvili k němu takto: „Toto řekni tomuto lidu, který k tobě promluvil slovy: ‚Tvůj otec nás obtížil jhem, ty však nám je ulehči.‘ Promluv k nim takto: ‚Můj malík je tlustší než bedra mého otce. Tak tedy můj otec na vás vložil těžké jho? Já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami!‘“ Třetího dne přišel Jarobeám a všechen lid k Rechabeámovi, jak král nařídil: „Třetího dne se ke mně navraťte.“ Král lidu odpověděl tvrdě a nedbal rady, kterou mu dali starci. Promluvil k nim podle rady mladíků: „Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ Král lid nevyslyšel, neboť to bylo řízení Hospodinovo. Tak se splnilo slovo, které Hospodin ohlásil Jarobeámovi, synu Nebatovu, skrze Achijáše Šíloského. Když celý Izrael uviděl, že je král nevyslyšel, dal lid králi tuto odpověď: „Jaký podíl máme v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu. Ke svým stanům, Izraeli! Nyní pohleď na svůj dům, Davide!“ A Izrael se rozešel ke svým stanům. Proto Rechabeám kraloval pouze nad Izraelci usedlými v judských městech. Král Rechabeám vyslal Adoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale celý Izrael ho ukamenoval k smrti. Král Rechabeám byl nucen skočit do vozu a utéci do Jeruzaléma. Tak se vzbouřil Izrael proti domu Davidovu, a to trvá dodnes.
Milé sestry, milí bratři, milé děti, vyprávěli jsme si tady o králi Šalomounovi. Když nastoupil, ještě jako mladík, na trůn po svém tatínkovi Davidovi, prosil Hospodina nejvíc ze všeho o moudrost. Hospodinu se to líbilo a přidal mladému králi k moudrosti i slávu a bohatství. Šalomoun také tou moudrostí od Hospodina dokázal svému lidu dobře posloužit. Uměl spravedlivě rozsoudit i velmi složité a komplikované spory. Náš dnešní příběh ukazuje, jak to vypadá a jak to může dopadnout, když se moudrosti nedostává.
Mladý král zestárnul, jak už se to nám lidem stává. Říká se, že stáří přináší spolu s životními zkušenostmi ještě větší moudrost. Ale nemusí tomu tak být vždycky. Šalomounovi, jak se zdá, stáří více moudrosti nepřineslo. Jako velcí králové té doby měl také Šalomoun hodně manželek. Dnes už je to jinak, ale tenkrát se to u králů slušelo. Ty manželky často pocházely z jiných národů. Přinesly si s sebou kromě spousty oblečení a šperků a různých dámských věciček taky své bohy.
Šalomoun se těm cizím bůžkům začal klanět. Možná chtěl nejdřív jen udělat radost svým manželkám (muži chtějí dělat svým manželkám radost). Jenže potom už to bylo vážné. Protože Šalomoun začal zapomínat na svého Boha Hospodina. Opustil Boha, který pro něj udělal tolik dobrého, který se o něj po celý život staral.
Hospodinu to nebylo jedno. Jednoho dne k Šalomounovi promluvil: „Milý Šalomoune, dopadlo to s tebou tak, že jsi mě opustil a klaníš se kdejaké pozlacené soše. Za všechno dobro, které jsem ti prokázal, děkuješ bohům, kteří žádným bohy nejsou. To bude mít vážné následky! Království, na kterém si tak zakládáš, ti vezmu a dám je tvému služebníku. Ale kvůli tvému tatínkovi Davidovi, z jehož věrnosti sis měl vzít příklad, to neudělám za tvého života. Ale tvému synu zbude z celé říše už jenom kousek.“
Utekl nějaký čas. Jeden ze Šalomounových služebníků, Jarobeám, vážený muž a statečný bohatýr, na cestě potkal proroka Achijáše. Prorok měl na sobě nový plášť. Zastavil Jarobeáma a pak ten svůj nový plášť roztrhal na dvanáct kusů. Deset kusů dal překvapenému Jarobeámovi a řekl mu: „Tohle ti vzkazuje Hospodin, Bůh Izraele: Jarobeáme, protože mě král Šalomoun opustil, vezmu říši z rukou jeho syna a velkou část dám tobě – deset izraelských kmenů. Když mi zachováš věrnost a budeš žít podle mých přikázání, dobře se ti povede. Já budu s tebou.“ Šalomoun se o tomhle setkání nějak dozvěděl a chtěl Jarobeáma zabít. Jarobeám musel uprchnout do Egypta a zůstal tam až do Šalomounovy smrti.
Po Šalomounově smrti se stal králem jeho syn Rechabeám. Korunovace se konala v starobylém městě Šekemu. Shromáždil se tam celý Izrael, aby ustanovil Rechabeáma králem. Do Šekemu na tu slávu přišel také Jarobeám, který se vrátil z Egypta. Izraelci společně s Jarobeámem se na nového krále Rechabeáma obrátili s prosbou: „Tvůj otec Šalomoun byl veliký král a měl také veliké plány a nároky. Aby mohl vybudovat všechny ty skvělé stavby v Jeruzalémě i jinde, podrobil nás nucené práci. Dlouhá léta jsme tvrdě dřeli bez oddechu a jsme už celí vyčerpaní. Prosíme tě, ulehči nám nyní naši službu a dopřej odpočinek a my ti budeme věrně sloužit.“
Krále Rechabeáma jejich prosba zřejmě zaskočila. Napadlo ho, že se bude muset poradit. Proto jim řekl: „Jděte teď domů. Za tři dny se vraťte a já vám dám odpověď.“ Rechabeám šel nejdříve za moudrými starci, se kterými se radil už jeho tatínek Šalomoun: „Jak mám Izraelcům odpovědět?“ Oni mu poradili: Králi, vyhov jim. Dej jim laskavou, příznivou odpověď. Měj na ně ohled. Vždyť máš vládnout ve prospěch tohoto lidu, pro jeho dobro. Když jim vyhovíš, budou po všechny dny tvými služebníky.“
Rechabeám o tom přemýšlel, nějak se mu to nezdálo, tak se šel ještě poradit s mladíky, kteří s ním vyrůstali a byli teď v jeho službách: „Co vy byste mi poradili? Jakou mám dát lidu odpověď?“ Mládenci mu odpověděli: „Musíš na ně být tvrdý. Jsi přece král! Ulevíš jim, a oni se začnou poflakovat! Řekni jim: Tak můj otec na vás vložil těžké břemeno? Já vám k němu ještě přidám. Jestli jste za mého otce byli někdy trestáni bičem, já vás dám trestat důtkami!“
Co myslíte, která z těch rad byla moudřejší?
Rechabeámovi se v každém případě víc zalíbila rada mladíků. A v tom duchu taky Izraelcům odpověděl; pěkně tvrdě: „Žádné úlevy nebudou! Jestli vás můj otec obtížil těžkým břemenem, tak já vám k němu ještě přidám. Za mého otce vás trestali bičem, já vás budu trestat důtkami!“ Když Izraelci viděli, že krále jejich trápení vůbec nezajímá, odpověděli mu takhle: „Ty sice jsi potomkem velkého krále Davida, ale nechováš se jako on. A naším králem rozhodně nebudeš. Přátelé, jdeme domů!“ Izraelci Rechabeáma jako svého krále nepřijali a rozešli se do svých domovů. Deset severních kmenů se odtrhlo a Rechabeámovi zůstal jen kousek kdysi velkého království. Na severu si zvolili za krále Jarobeáma. Tak se naplnilo Hospodinovo slovo.
Proč se to takhle dopadlo? Protože se král Rechabeám zachoval velice nemoudře, ba pošetile. Úplně zapomněl (nebo ho to jeho tatínek nenaučil?), že král v Izraeli, král Božího lidu má být především služebníkem. Má se starat o dobro svého lidu, dbát na právo a spravedlnost a milosrdenství, dohlížet, aby i chudí a maličcí našli zastání a měli co jíst, aby všichni žili mezi sebou v pokoji a mohli společně užívat dobrých Božích darů. Jenže Rechabeám asi okoukal způsoby králů okolních národů a zachoval se jako despota a tyran. Nezajímalo ho trápení druhých.
Tohle se nám lidem může stát: že zpyšníme a začneme na druhé dělat ramena. Že zatoužíme mít nad druhými moc a pokusíme se je využít ve svůj prospěch. Proto musel Ježíš i svým nejbližším učedníkům připomenout: „Takhle to mezi vámi nebude! V Božím lidu, v církvi mají panovat jiné pořádky. Pokud se chce někdo mezi vámi stát velikým, může velikosti dosáhnout jen tak, že projeví zájem o druhé, že bude sloužit, pomáhat, kde ho bude zapotřebí. V čem spočívá velikost? V tom, že člověk mnohé vybuduje nebo že vydělá hromadu peněž a získá moc a vliv? Já rozumím Ježíšovu slovu tak, že neexistuje jiný skutečný růst k velikosti než prostřednictvím lásky.
Pošetilost se oproti tomu projevuje nezájmem o druhé, pýchou a sobectvím, hloupým povýšenectvím, necitelnou tvrdostí. Proto vždycky nutně vede také k odcizení mezi lidmi, k rozbití vztahů a rozdělení a často velkému trápení. Jaký je na to lék? Dát se učit pravé moudrosti od Hospodina. Počátek vší moudrosti spočívá v tom, že člověk začne ctít a respektovat Hospodina jako svrchovanou autoritu a Pána života. Moudrost můžeme získávat, když budeme pozorně naslouchat Božímu slovu, a také podle něj žít. Přitom je třeba o moudrost stále prosit Pána Boha, protože i při veškerém našem učení a snaze zůstává jeho darem.
Pane, ve tvém slovu je pravda a moudrost. Prosíme Tě, dávej nám také pokoru a touhu po dobru, abychom se Tebou nechali učit a vést. Amen.
