Text: 2 Kor 12,9 Kazatel: Daniel Ženatý
Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. Tato slova zvolily mnohé evropské i světové církve jako heslo roku 2012.
Nový rok před námi leží před námi jako nepopsaná kniha o 366 stránkách. Co nás čeká? Jak půjde dál osobní život, vlečeme sebou různá trápení – vyřeší se? Nevyřeší? Přibudou další?
Žijeme v tomto státě, jistě i jemu přejeme vše dobré a Boží požehnání, bude ten rok dobrý? Hospodářství naše i evropské je pevně propojeno, jak to vše dopadne? Přibude nezaměstnaných?
Žijeme ve sboru – co nás čeká? Mnohá shromáždění v neděli i v týdnu, prosby o Ducha svatého, druhý farář, splátka půjčky…
Heslo roku 2012. Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. Může nám na prahu nového roku pomoci? Bude nás provázet?
Druhý list do Korintu je velmi osobní. Pavel jej psal v slzách. A nebyly to slzy radosti, ale spíše slzy zklamání a také hněvu!
V polovině padesátých let prvého století se do Pavlova milovaného sboru v Korintě dostali cizí misionáři. A jednali konfrontačně. Pochopili sami sebe jako buď a nebo k Pavlovi. Nenechali na Pavlovi chlup dobrý. Prý to nebyl skutečný apoštol, spíš pyšný mluvka, když káže tak polovina lidí usíná, jeho dopisy jsou dobré, ale když má mluvit tak je to nudné, zadrhává se. Je to prostě nula! Slaboch!
Oni, oni jsou pravý opak. Sebevědomí, upravení, skvělí řečníci. Ovládají jisté duchovní schopnosti, pokud chcete na počkání vás uvedou do duchovní extáze že nebudete vědět, čí jste, když bude třeba mohou zprostředkovat mluvení jazyky – to je něco jiného než nudný Pavel. To je jiná nabídka.
Pavel se brání. Že by byl podvodník – to odmítá. Že by nebyl pravý apoštol – také odmítá.
Překvapivě souhlasí s tím, že není nic moc. Je skutečně slabý. Přiznává, že si sám mnohokrát přál, aby byl silnější, tělesně zdatnější, charismatičtější a v řeči a mluvení nějak přitažlivější. Píše, že o to prosil i svého Pána Ježíše Krista, a nejen jednou! A co mu Kristus odpověděl?
Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.
Snad smíme těmto slovům porozumět, jakoby Kristus Pavlovi říkal:
Pavle, netrap se tím! Tak jak se ti vede, tak se vede většině lidí. Každý by byl rád statečnější a úspěšnější. Většina lidí trpí svými slabostmi a svými nedostatky. Možná pokukují trochu závistivě po těch, kterým to – jak se zdá – jde.
Pavle, chci ti říct, mám tě rád právě tak jak jsi. Nech své protivníky v Korintě, ať se ti smějí – já tě jako svého apoštola nechci mít jiného, než jsi!
Pro mne, Pavle, nemusíš být žádná superstar. Nic mně nemusíš dokazovat. Tím se staneš křečovitý, zatrpklý, sám na sebe působíš tlak. Spokoj se úplně klidně s tím, co máš a co jsi. To stačí!
A netrap se se svými starostmi dlouho. Přenech je prostě mně. Asi musíš občas narazit na své dno, kdy už opravdu nemůžeš. Je to důležité, abych i já, Kristus, pro tebe mohl něco udělat! Ve tvé slabosti je má síla, říká Kristus.
Myslím, že nám tohle Pavlovo vyznání a Kristova mohou být pomocí pro rok 2012:
Smíme jej začít pravdivě: Nejsme žádní siláci. Vlečeme sebou mnoho slabostí, které bychom raději neměli. Lidé nám občas něco vyčítají, nebo se nám smějí. Někdy nás pomlouvají, ale v lecčems asi mají pravdu.
Jako by to byla dvě ohrožení – jedno vnější – lidé, kteří nám nerozumí, a jedno vnitřní, já sám, který o sobě moc dobře vím, jaký jsem, že to k dokonalosti má hodně daleko.
To jsme my a takoví smíme zůstat.
A smíme věřit, že stačí Kristova milost. A že se projeví právě tehdy, když my jsme slabí a zdá se, že prohrajeme. Smíme věřit, že Kristova moc se projevuje v tom, co je lidsky slabé. Proto se nemusíme stávat žádnou dokonalou superstar. Proto smíme být vnitřně klidní, mít pokoj Boží.
V tom roce 2012 se nemusíme bát své slabosti, smíme ji přiznat, ať se to komu líbí, nebo ne. A smíme důvěřovat tomu, že nač nestačí naše síly, na to stačí Kristus svou milostí a svou mocí. Na to se smíme spolehnout.
Někdo může namítnout, že to není snadné, důvěřovat Bohu a spoléhat se na Boží milost. Obtíž spočívá v tom, že si to nemůžeme na nečisto vyzkoušet. My můžeme buď přijmout, nebo odmítnout. S Bohem nemůžeme dohadovat. On nám sám sebe a své dary nabízí, a my přijmeme – nebo odmítneme. My s Bohem nemůžeme smlouvat. Tak jsem si to nepředstavoval, nešlo by to jinak, později, ještě jednou, nedával jsem pozor promiň, neměl bys tu milost trochu větší nebo trochu menší…To nejde.
Ale, ale můžeme Boha oslovit, můžeme se k němu modlit, můžeme ho prosit a mu děkovat.
Můžeme před ním rozprostřít svá přání a dodat – ale tvá vůle ať se děje. A když tvá vůle Bože bude jiná než ta, kterou chci jít, asi půjdu tvou cestou, i když jí nerozumím.
Před nám je nový rok. Nevíme, co přinese. Nevíme, kdo z nás zde za rok bude a kdo z nás zde nebude. Nevíme, zda věci půjdou tak, že budeme spokojení, nebo půjdou úplně jinak, než bychom chtěli.
Zbývá nám víra a důvěra. Že nás, s chybami, bolestmi, s tlakem zvenku i s tlakem zevnitř, Bůh přijímá. Že zvláštním způsobem, právě v těch našich slabostech se projevuje Kristus a jeho moc. Tomu smíme věřit, toho se smíme držet.
A když tu Boží milost přijmeme, bude to dobré, i kdyby se rok 2012 vyvíjel jinak, než by se nám líbilo.
Pane Bože stůj při nás a provázej nás svou milostí. A když budeme slabí, dej nám důvěru, že tvá moc se projevuje právě tehdy, když máme prázdné ruce. Buď prosíme s námi každý den, který nám ze své milosti dáš. Amen
