Text: Dt 31,7-8 | Kazatel: Jiří Doležal
Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu v přítomnosti celého Izraele: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“
I pro toto novoroční shromáždění platí: „Svíce nohám mým je slovo tvé , Hospodine, a světlo stezce mé“ (Ž 119, 103). Takže i dnes nemůžeme udělat nic lepšího než přestat naslouchat hlasu svého rozumu a srdce, hlasu svých vzpomínek a zkušeností a všem možným vlezlým hlasům světa – a naslouchat slovu Božímu. I pro naši cestu rokem 2011 nám chce být a bude světlem.
To slovo Boží, které nás nyní oslovuje, je především výzva a příkaz: „Buď rozhodný a udatný! Neboj se a nestrachuj se!“
Ten, jemuž bylo toto slovo původně určeno je JOZUE – jedna z vůdčích postav lidu Staré smlouvy, Izraele. Jozue dostává po smrti Mojžíše nelehký úkol: Dovést izraelský lid přes řeku Jordán do zaslíbené země. Jozue byl muž, který v rozhodných okamžicích už prokázal rozhodnost a udatnost. Když se všech zmocnily pochybnosti a panický strach, že nebudou na kananejské obry stačit a když už chtěli všechno vzdát, Jozue se nebojácně postavil p r o t i v š e m a ustrašený lid povzbuzoval (čti 4. Mojž. 13).
Teď však Jozue stojí před novým úkolem a je na něj sám. Zmocňují se ho obavy z neznámých nebezpečí a překážek a obavy z vlastní slabosti. Proto potřebuje slyšet: „Buď rozhodný a udatný, neboj se a nestrachuj se!“
Všimněte si, že bible nám Jozueho nestaví před oči jako hrdinu, který má nevyčerpatelné fondy odvahy a který nezná strach. Jozue – stejně jako všichni ostatní bibličtí lidé je na tom jako my. Ani my nejsme – a nebyli jsme – žádní udatní odbojáři a neohrožení disidenti. My jsme – jak to výstižně říkával Jan Karafiát – spíše „ustrašení lidičkové“. Vždyť to víte: i Ježíšovi učedníci křičeli strachem a hrůzou, když se sami ocitli v temné noci uprostřed rozbouřeného moře (Mt 14, 26nn). Tak i my: třebaže jsme obstáli v nejedné tísni, přece neoplýváme odvahou a nevíme, jak obstojíme, jestliže se i tomto roce všechno nebude dařit tak, jak bychom si to dnes přáli.
Vraťme se však k Jozuovi: pročítáme-li poslední kapitoly 5.Mojž. a 1. kapitolu knihy Jozue, jsme překvapeni, jak je tento muž stále znovu a znovu povzbuzován téměř stejnými slovy: „Buď udatný, neboj se, nestrachuj se!“ … Ale připomenu vám ještě jednou Ježíšovy učedníky, které Ježíš „v tu noc, kdy byl zrazen“ (1.Kor.11,23) – podle evangelisty Jana dvakrát po sobě povzbuzuje týmiž slovy : „Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj! Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14; 1,27). I my takové povzbudivé výzvy potřebujeme slyšet znovu a znovu, zvláště pro chvíle, kdy se dostaví nečekané těžkosti a tma zhoustne tak, že nebudeme vidět na krok.
Jenže: stačí nám tato výzva, tento příkaz: „Neboj se!“ ? Stačí člověku přikázat, aby se nebál? My to přece téměř všichni víme, že se jako věřící lidé nemusíme a nemáme bát. Ale když se nás v těch těžkých a temných chvílích začne zmocňovat nejistota, přepadají nás úzkosti, když uléháme i vstáváme …
Jenže takhle to slovo Boží, když nás vyzývá k udatnosti a když nám přikazuje nebát se, takhle to nemíní. A když si myslíme, že nám slovo Boží uděluje jen samé příkazy, že nám stále jenom něco přikazuje a zakazuje, tak tomu nerozumíme správně.
Když nám Pán Bůh přikazuje: „Vzchop se, nestrachuj se !“, pak v tom vězí malé, ale důležité tajemství. Bůh dobře ví, že to žádný z nás sám od sebe nedokáže. Ale dokáže to, když mu to bude přikázáno Bohem. A pak to dokáže každý! Jak tomu máme rozumět?
Já jsem vám ve svých kázáních mnohokrát citoval Ž 33, 9: „Hospodin řekl a stalo se, on rozkázal a postavilo se“. Stejně je tomu, když Ježíš řekne chromému „Vstaň a choď!“ (Jan 5,8). Pak ten, který za třicet osm let svého života neudělal ani krůček, vstane, vezme své lůžko a jde. Proč si myslíte, že je to v Bibli zapsáno? Zapsáno je to proto, abychom vzali docela vážně na vědomí, že Boží příkazy tvoří, co přikazují. Bůh nám nedává jen příkazy, ale s nimi také sílu, abychom učinili, co nám přikazuje.
Pomůže nám zde ještě toto upozornění: to tajemství slova Božího záleží v tom, že každý Boží příkaz je provázen z a s l í b e n í m . Jen dávejte pozor: dříve než je Jozuovi řečeno „buď udatný, neboj se“, je Jozue ujištěn: “Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě“. To je skvělé, viďte. To není jedno, to jsou hned čtyři překrásná Boží zaslíbení. Původně řečená Jozuovi, jsou nyní všechna tato zaslíbení adresována každému z nás. Tak jen se jich chopme a pevně s jich držme! Můžeme se na spolehnout. V nich máme tu pevnou půdu pod nohama uprostřed všech dnešních ,tekutých písků´, to je to světlo uprostřed všech temnot a zdroj odvahy, naděje a radosti. Když se těchto zaslíbení budeme držet, pak můžeme s žalmistou vyznávat: „Hospodin postavil na skálu nohy mé“ (Ž 40,3), a každý z nás pak bude moci vyznat: „Na skále postavím svůj dům a nebudu se bát, když spadne příval a přijdou řeky a budou vát větry …“ (Mat. 7, 24nn).
Přijměme proto ujištění: Bůh bude s námi ve všem, čím tento rok budeme procházet. Bude s námi i v tom, co nás sevře a co bude nad naše síly a s čím si nebudeme vědět rady my ani ti, kteří nás mají rádi. Bůh s námi bude ve všem – nejen ve dnech radosti a pohody, ale i ve dnech těžkých zkoušek a starostí.
Jistě platí: tu budoucnost roku 2011 neznáme. Ale jedno známe, jedno víme jistě: tou cestou do neznámé budoucnosti nepůjdeme sami. Co platilo Jozuemu, platí stejně každému z nás: „Sám Hospodin půjde před tebou“. S tím smíš počítat na každém kroku, každý den a den za dnem.
Aby nám to potvrdil, dal Bůh tomu svému milému – pro nás o vánocích narozenému – Synu slavné jméno: IMMANUEL, což česky přeloženo znamená: „Bůh s námi“. Jen si to dávejme každou neděli kázáním evangelia u stolu Páně potvrdit! Bůh nebude nikdy žádný jiný než ten IMMANUEL = Bůh s námi. Apoštol Pavel to promyslel a domyslel a vyslovil v ep. Řím 8,31 velmi statečnou otázku: „Když je Bůh s námi, i kdo proti nám?“ a myslí při tom na smrt i na život , na přítomnost i budoucnost. A dodává: „Žádná moc nebude nás moci odloučiti od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“.
A co se bude dít, když bude Bůh s námi a když nás jeho milost bude předcházet? Rozhodně to neznamená, že nás čeká jen samá pohoda a že nepocítíme žádnou bolest a starost. Ale když nás Bůh bude předcházet, pak se on sám postará o to, abychom ani v tom nejtěžším trápení n e z t r a t i l i v í r u , abychom neztratili spojení s ním, abychom na něj nezanevřeli a nezapomněli, abychom se nepřestali modlit. (To by bylo to nejhorší, co by nás mohlo potkat!). Když nás však bude Bůh předcházet, pak ve všem dobrém i zlém zachováme jistotu, že nás nic nemůže vytrhnout z věrné a silné ruky našeho Pána. A konečně: poněvadž nás Bůh bude předcházet, pak dokážeme splnit alespoň něco z úkolů, které na nás tento rok čekají. A začneme-li přece pochybovat a myslet si, že při své veliké nedostatečnosti už na nic nestačíme, pak nás Bůh svým slovem nepřestane ujišťovat, že „naše práce není marná v Pánu“ (1.Kor 15,58). A tak se neboj a nestrachuj se! Amen.
Bože, Immanueli, děkujeme, že jsi nás hned na začátku roku svým slovem povzbudil. Pomoz, abychom se na tvá zaslíbení spoléhali více než sami na sebe. Učiň z nás rozhodné a odvážné křesťany. V tobě, Bože, je všechna naše naděje. Ty jsi naše útočiště i síla, proto se nebudeme báti. Amen.
