Ekumenický Kirchentag v Mnichově připravili katolíci a evangelíci. Také tím vyjádřili aktivní snahu o sblížení.
V davu statisíců jste nepoznali, kdo je katolík a kdo evangelík. Ani podle barvy vlasů ani podle oblečení nebo chování. Však také věcí, které katolíky a evangelíky spojují je mnohem víc než těch, které nás rozdělují.
Jedna věc nás však rozděluje. Hodně. Nemůžeme společně přijímat eucharistii. Neboli večeři Páně. To řády katolické církve zatím nedovolují. Přijímání se smí účastnit jen ten, kdo je římský katolík.
Je to podobné, jako byste pozvali návštěvu. Celý večer se skvěle bavíte. A pak by si host sedl do jedné místnosti a snědl co si přinesl, hostitel s rodinou by si sedl do vedlejší místnosti a také něco pojedli. Pak by večer zase pokračoval společně.
Hodně katolíků i evangelíků dalo v Mnichově jasně najevo, že po společném přijímání velmi touží. Místní katolický biskup v televizi řekl, že podle něj 80% německých katolíků nevidí vůbec žádný problém v tom, aby u přijímání byli společně s evangelíky.
Však také bylo obtížné vydávat společná prohlášení k různým palčivým světovým problémům. Vždy zazněla obava. Bude nás někdo brát vážně? Vždyť řekne, nejste schopni se sami domluvit na jedné základní věci, a nám budete povídat, co máme dělat?
Procesu sbližování smíme pomoci. Třeba tak, když se k sobě budeme chovat s úctou. Budeme si navzájem přát dobré věci. Ať jsme katolíci, evangelíci, nebo nevěřící.
To by bylo, aby se zdi či zídky, které jsou mezi námi, nezačaly drolit!
Daniel Ženatý
